Herečka Plodková: Karlovarský festival je na světové úrovni, jen koberec v Cannes je červenější

Jaké to bylo v Cannes?

Krásné, děkuji. Neuvěřitelné, mimořádné, jedinečné. Nevím, jestli se tam ještě někdy podívám, ale je to opravdu zážitek. Pokud se český film dostane po jednatřiceti letech do takto prestižní soutěže nejdůležitějšího festivalu na celém světě, co se týká propagace filmu, následného uznání a vůbec, tak to je opravdu zážitek.

Pardon, mluvíme o filmu Karavan...

Ano, mluvíme o filmu Karavan, který tady má zítra na karlovarském festivalu svoji českou premiéru, posléze půjde na konci srpna konečně do českých kin. Tak jsem velmi zvědavá, jaké budou reakce publika.

Čtěte také

V Cannes bude po 30 letech soutěžit český snímek. Road movie Karavan ukazuje stinné stránky mateřství

Každopádně já v tom filmu mám fakt malou roli. Strašně mě baví, že s takto malou rolí jsem se svezla až do Cannes. Teď jsem tady ve Varech a zítra můžu na premiéru. Tak mě hrozně těší, že mě k tomu holky přizvaly a přizvaly i italský herecký tým, který tam s námi je.

Ten film je postaven na výkonu a vztahu Ani Geislerové s Davidem Odstrčilem, plus ještě Juliany Olhové. Pro mě je čirá krása je všechny tři sledovat, jak spolu fungují, jak to Zuzana Kirchnerová coby režisérka natočila a jak to holky kameramanky nasnímaly. Už jen na place, kde jsem měla možnost být, to pro mě byl obrovský zážitek. A to, že jsme se vyloupli v Cannes, z toho mám takový svůj vnitřní požitek.

Když nám skončila projekce a stáli jsme v docela podobném sálu, jako je tady v Thermalu, který úplně miluji – protože vidět film na tak obrovském plátně, to se už jen tak nevidí. My jsme tam stáli, lidé tleskali a já jsem si říkala: ty jo, to je jako ve Varech, to je úplně to stejné. Strašně hezká, laskavá, přátelská a velmi podporující atmosféra. Jediné, co Cannes má, je také moře, racci, lodě...

Ale ten koberec je tam červenější?

Je červenější, je mnohem širší a mnohem víc obsypaný fotografy, že jsme opravdu měli delegáta, který nás kobercem provázel.

Čtěte také

Karavan se líbil i slavnému kameramanovi Ryanovi, pochvaluje si režisérka filmu z festivalu v Cannes

Že byste netrefili?

Ne, tam je opravdu harmonogram, takže když přišel čas, vzali náš tým Karavanu a šli jsme. Říkal: tady se postavte, otočte se, jdeme dál. Tady se postavte, otočte se, jdeme dál. Takto jsme prošli koberec třikrát. Fotografové tam jsou jako takoví broučci, jak mají všichni smokingy. Jak jsou velmi slušně oblečení, je to velká lajna černobílých lidí na obou dvou stranách, a mezi tím je ten rudý koberec. To je samozřejmě zážitek.

Do toho tam jsou dva dýdžejové, kteří pouštějí příjemnou hudbu, pokud zrovna čekáte na červený koberec. To není tak, že přijede auto, vylezete, a máte svůj čas pro sebe – nás tam vyklopí, my se tam srocujeme, různé týmy a různí lidé z celého filmového světa, a jak je tam hudba, tak se začíná tancovat a pak jenom čekáte, až vás vyzvou na koberec. Takže je to opravdu zážitek jiného druhu, než je tady. Ale celkově Cannes a Karlovy Vary, to jsou oba dva áčkové festivaly a myslím si, že právě karlovarský festival je opravdu na světové úrovni.

Módní stalkerka

Velkou roli tam tedy hraje Aňa Geislerová. A vy na sebe nežárlíte?

Ne, to vůbec. Myslím, že s Aňou si velice rozumíme, jak herecky, tak lidsky. V té Itálii, že jsme se po dlouhé době potkali spolu jednak na place a jednak spolu byly samy, daleko od rodin, to bylo hrozně příjemné. Sousedily jsme balkony vedle sebe a mám pocit, že jsme se tím sblížily ještě jinak, než je normálně v Praze možné. Jinak Aňa je samozřejmě velmi zaměstnaná žena, takže setkávání není tak časté, ale jsem za to ráda.

Čtěte také

Šaty z piva mě nejdřív trochu vyděsily, přiznává Aňa Geislerová. Chystá film o vztahu matky a postiženého syna

Kdybyste tady vydržela dva dny, tak se s ní potkáte. Bude tady hostem ve čtvrtek.

Ale my se potkáme i zítra, kdy je tady právě premiéra našeho filmu.

A bavily jste se třeba o tom, co si každá z vás vezme na sebe na červený koberec?

Ano, to je pravda. Já jsem to s Aňou konzultovala, protože občas neodhadnu míru vážnosti situace, takže jsem se jí ptala i teď. Začínám si připadat jako její módní stalkerka – vždy úplně náhodou, nevím, jak se to děje, ale Aňa třeba řekne, že jde v bílých šatech a já jí ukazuji, že mi právě moje stylistka vybrala také bílé šaty: ‚To je trapné, viď?‘

Zítra také bude něco mít, já jí ukazuji: hele, není to moc – a zase je to stejná barva. Tak už si říkám, aby se nezačalo říkat, že ji takto stalkuji – je to opravdu celé náhoda.

Když jste to tady tak vybalila, tak si rád přečtu ve čtvrtek bulvár: Modní stalkerka Plodková.

Může být.

Plodková se zase snažila napodobit Geislerovou! Zase marně.

Přesně.

Jak Jana Plodková prožívala natáčení v Itálii nebo v kosmu při stavu beztíže? Poslechněte si celý rozhovor.