Totěmské chrámy připomínají námořní koráby. Kde se vzaly v severoruském vnitrozemí?

18 fotografií

Stoupáme strmě vzhůru po dřevěných schodech na zvonici vysokou 50 metrů. Vyhlídková terasa je, sláva bohu, už ve výšce 30 metrů. I tak je odsud výhled nejen na nádhernou řeku, ale celé toto kdysi velmi bohaté město kupců, cestovatelů, objevitelů, stavitelů a také solivarů.

Z okolního v létě zeleného a v zimě bílého moře zdejší krajiny vystupují pravoslavné chrámy. A protože mají tvar korábů, vypadají, jako by opravdu na vlnách této krajiny pluly.

Jako lodě na suchu

Ze zvonice je krásný výhled na celou Toťmu a její okolí|foto:Martin Dorazín, Český rozhlas, Český rozhlas

„Stěpan Čerepanov, mořeplavec a průmyslník, podnikal výpravy a měl kapitál. Po návratu z cest se rozhodl postavit v Toťmě chrám s neobvykle úzkou a vysokou hlavní lodí. Stavba měla připomínat plachetnici,“ popisuje Valentina Alexejevna, která má na starosti totěmská muzea.

„Charakteristickým znakem totěmského baroka se staly kartuše nad okny nebo mezi nimi. Jak odhalila pozdější bádání místního historika Stanislava Zajceva, kartuše jako by se na zdi přestěhovaly z námořních map.“

Totěmské kartuše ale nebyly malované ani štukované. Taková výzdoba by ve zdejším drsném severském podnebí dlouho nevydržela. Jsou to opracované cihly vystupující ze stěn.

Zlatý věk Toťmy

Toťma se ovšem nachází hluboko ve vnitrozemí a nasnadě je otázka, odkud se tady vzali mořeplavci. Paní Valentina vypráví, že po otevření severní mořské cesty v roce 1553 se z Ruska do západní Evropy cestovalo velkou oklikou.

„Její trasa vedla po řekách Moskva, Vologda, Suchona a Severní Dvina do Bílého moře a pak kolem břehů Skandinávie. Byla to jediná obchodní cesta z Ruska do Evropy a pro města jako Toťma, ležící na břehu Suchony, to znamenalo dobré časy. Připlouvaly sem i cizí lodě, stavěla se obchodní centra a sklady,“ popisuje.

Charakteristickým znakem totěmského baroka se staly kartuše nad okny nebo mezi nimi|foto:Martin Dorazín, Český rozhlas, Český rozhlas

Toť tma!

A také ony nádherné barokní kostely. Jen v Toťmě jich bohatí mořeplavci a mecenáši nechali postavit několik desítek. Zlaté časy ale na počátku 18. století navždy skončily. Rusové vyhnali Švédy od jižních břehů Baltského moře a v jeho zálivu car Petr I. Veliký založil pevnostní přístav Sankt Petěrburg.

Vysoký a úzký tvar chrámové lodi měl asociovat plachetnici|foto:Martin Dorazín, Český rozhlas, Český rozhlas

Rusko začalo obchodovat přes Baltské moře, severní cesta dlouhá několik tisíc mil ztratila význam a Toťma začala upadat. I kvůli tomu, že Petr I. prý neměl toto místo rád. Přitom právě jemu podle zdejší legendy vděčí město za své jméno. Když prý při své plavbě po řece Suchoně dorazil do Toťmy, město se mu nelíbilo a zvolal: Toť tma!

„To ale není pravda, protože o Toťmě se zmiňuje historik Nikolaj Karamzin už v souvislosti s rokem 1539, což bylo dlouho před Petrem I. Podle toponymického slovníku je toťma nízko položeným, močálovitým místem,“ uvádí původ názvu města na pravou míru průvodkyně Valentina.