Staří Egypťané kočky uctívali, ti novodobí je vyhazují na ulici. V Hurghádě je jejich andělem paní Ímán
Čtvrtmiliónová Hurgháda je úplně jiná než ostatní egyptská města. Mísí se v ní usazení cizinci s usazenými Egypťany, luxusní resorty s prašnými uličkami, a diskotéky a bary s tradičními kavárnami. Trvalá přítomnost cizinců má dopad na zdejší životní styl, včetně péče o opuštěná zvířata. V centru města založila útulek pro kočky paní Ímán, ochránkyně čtyřnohých bezdomovců. Jak si ale všiml zpravodaj Štěpán Macháček, často tedy spíš třínohých.
Ímán Ajmanová ještě něco volá za dobrovolnicí Šírín, která právě odchází a která v útulku zvaném Tři tlapky pomáhá.
„O kočky už se starám deset let, takže o nich vím úplně všechno. Máme tu v Hurghádě ale veterinární kliniku Sust, která operuje a sterilizuje pouliční kočky a psy zdarma, a ta mi se vším moc pomáhá,“ doplňuje paní Ímán.
Do dobrých rukou letadlem
Vzhledem je tato padesátnice zářící optimismem typická Egypťanka v černém muslimském šátku. To, co dělá, pro Egypťanky ale rozhodně typické není. Jsme v posledním patře činžovního domu v centru Hurghády a všude tu polehávají mourovatí, černo-bílí a jinak barevní chlupáči. A vypadají spokojeně.
„Mám jich tu 140. Jednu dám do dobrých rukou a namísto ní sem přijdou tři další. Tak to na ulici chodí,“ popisuje.
Kocour Orio si mě zvlášť oblíbil, neustále ho ze sebe sundávám. Paní Ímán mi ukazuje, že tyhle tři kočky brzy poletí do Belgie. I další jsou připravené k adopci, většinou do západoevropských zemí, mají už potřebná očkování a dokumentaci
„V tuhle chvíli je to tak, že cizinci kočky adoptují, zatímco Egypťané je vyhazují na ulici. To říkám na rovinu. Nebo je Egypťané adoptují a zase je vrátí. A když mi pak lidé z ciziny pošlou fotky spokojené adoptované kočičky, tak to mě opravdu naplňuje,“ usmívá se Ímán.
Místní se učí od cizinců
Kočky nabízí k adopci přes skupinu na sociálních sítích. A celkem se daří. I přes výrazně větší zájem cizinců ale Ímán přeci jen registruje i změnu přístupu samotných Egypťanů, aspoň tedy v Hurghádě.
„Hodně se to mění. Dneska často vidíte na ulicích misky s vodou a pitím pro kočky. Ale tohle myšlení sem přinesli cizinci. Řada Egypťanů už zvířatům pomáhá, ale řada také ne. Kultura se ale v tomhle ohledu naštěstí mění,“ těší provozovatelku kočičího útulku, která je ztělesněním této změny.
Ímán Ajmanová ví, že většině pouličních koček je na ulici dobře, ale některé by život venku prý nepřežily.
„Tuhle perskou kočku někdo vyhodil na ulici, ale vůbec není na takový život zvyklá. Je vidět, jak strádala,“ ukazuje. „Když jdu Hurghádou a vidím kočku se zlomenou tlapkou, tak ji prostě nemůžu nechat svému osudu. V jednu chvíli jsem měla doma už 25 zraněných koček, a tak jsem se rozhodla pronajmout prostory a udělat jim útulek.“
Čtěte také
Strážný anděl
Do útulku teď přichází Valentina, Bulharka, která už dvacet let v Hurghádě žije. Její dcera s kamarádkou chtějí přes léto u koček dobrovolničit. Paní Ímán udržuje své zařízení v chodu také díky darům žrádla, misek či peněz na léky. Lehké to nemá. Bůh prý ale její snahu snad ocení.
„Čelím dost velkým tlakům. Řada známých se mě ptá, proč to děláš, a od pomáhání zvířatům z ulice mě odrazují. Já ale razím myšlenku, že za ta zvířata jsme odpovědní my všichni,“ nepochybuje.
Domů se od úžasné paní Ímán vracím úplně obalený kočičími chlupy. Kočky jsou tady v ulicích Hurghády úplně všude. A Ímán Ajmanová je opravdu jejich strážným andělem.
