Správné japonské hůlky voní jako cypřišový háj. A v nábytku nenajdete hřebík

„Technikou sašimono se dá vyrobit vlastně cokoliv, co si představíte pod slovem nábytek,“ říká truhlářský mistr Sato
„Technikou sašimono se dá vyrobit vlastně cokoliv, co si představíte pod slovem nábytek,“ říká truhlářský mistr Sato
0:00
/
0:00

Rukodělných dovedností si v Japonsku považují, ať už se týkají keramiky, laku, bambusu, papíru, hedvábí, nebo jiných materiálů. Reportérka Marie Machytková navštívila otevřenou dílnu skupinky Japonců, kteří se věnují práci se dřevem. A každý tak trochu po svém. Ať už ale vyrábějí zdánlivě obyčejné jídelní hůlky, nebo složitý a umělecky hodnotný nábytek, všechny spojuje láska ke dřevu. A nejvíc k tomu cypřišovému.

.

Jeden z koutů rozsáhlé zahrady Tokijského muzea architektury se proměnil v truhlářskou dílnu. Na nízkém podiu s červeným kobercem soustředěně pracuje mistr Sato – zkušený řemeslník, který se už čtyřicet let věnuje výrobě tradičního dřevěného nábytku sašimono.

Sedí na polštáři nad dřevěným prkénkem, pečlivě opracovaným do čtverce, a každou chvíli střídá nástroje, ze kterých jsem schopná na první pohled poznat maximálně kladivo. To ale rozhodně neslouží k zatloukání hřebíků.

Slovník japonského truhláře

„Sašimono je specifické tím, že se při jeho výrobě nepoužívají ani hřebíky ani žádné lepidlo. Touhle technikou se dá vyrobit vlastně cokoliv, co si představíte pod slovem nábytek,“ zasvěcuje mě do tajů nábytku sašimono mistr Sato, zatímco do dřeva malou pilkou vyrývá drážky. Když potřebuje trochu hlubší rýhu, opře si o nohu dláto, to položí na dřevo a párkrát klepne kladívkem.

Nástrojů je k výrobě nábytku ale podle mistra potřeba mnohem víc. „Myslím, že neexistuje nástroj pro truhláře, který bych ještě nevzal do ruky,“ zasní se pan Sato nad nástroji a naprosto se ponoří do japonského truhlářského žargonu, který by podle mě nepochopil ani leckterý Japonec. Že mistr zrovna mluví o hoblíku, poznám jen proto, že mi s ním mává před nosem.

Nábytek vyrobený metodou sašimono se většinou v rodinách dědí přes několik generací

Sašimono je z kategorie rodinného stříbra

Dřevěná prkénka vybavená všemožnými polodrážkami a prohlubněmi připomínají kousky stavebnice, a jakmile do sebe zapadnou, vydrží tak v určené podobě klidně desetiletí. Pokud je tedy někdo zase nerozebere.

Nejlepší je dřevo ze stromů s dlouhými rovnými kmeny, které se nijak při růstu nedeformují

„Nábytek vyrobený touhle metodou se většinou v rodinách dědí přes několik generací,“ dodává mistr Sato. Odolné jsou výrobky mimo jiné i díky péči, kterou truhláři věnují výběru materiálu. Nejlepší je dřevo ze stromů s dlouhými rovnými kmeny, které se nijak při růstu nedeformují.

Když hůlky, tak z cypřiše

Takové vlastnosti má například strom Hinoki – japonský druh cypřiše. Jeho dřevo v muzeu hraje hlavní roli. Návštěvníci si tady z něj totiž mohou zkusit vyrobit vlastní jídelní hůlky.

„Strom hinoki má silné antibakteriální účinky, a jeho dřevo se tak vlastně přirozeně samo dezinfikuje. Proto je to nejlepší materiál pro výrobu jídelních hůlek. Jídelní sada z cypřiše nikdy neplesniví,“ vysvětluje jeden z lektorů dnešního workshopu pan Inoue a začne hned všem účastníkům rozdávat instrukce:

„Na stole máte zatím hrubě opracovaná dřívka, dřevěnou podložku na hoblování a samozřejmě hoblík. Ten držte vždy jen po stranách, ať se nezraníte. Na dřevo není potřeba nijak tlačit, spíš po něm jen lehce klouzáme od shora dolů.“

Workshop s vůní dřeva

Pokud se hůlky vyrobené z cypřišového dřeva správně udržují, vydrží i deset let

Hoblování je těžší, než se zdá, dřevo je totiž překvapivě poddajné. Každé nešikovné sklouznutí se proto počítá a na hůlkách je hned znát. Naštěstí nejsem sama, kdo s hoblíkem zápolí. Naproti sedící rodinka má také co dělat.

Lektoři i mistr Sato nás ale všechny trpělivě obcházejí a snaží se nás přimět alespoň správně hoblík držet. Všude přitom poletují hoblinky cypřiše a vzduchem se nese nasládlá a lehce štiplavá vůně vzdáleně připomínající borovici.

Cypřišové hůlky jsou k rýži ideální

Hůlky jsou cítit tak výrazně, že působí spíš jako vonné tyčinky. Svoje aroma si prý udrží ještě rok, používat je ale jde mnohonásobně déle. „Při správné péči vydrží i deset let. Stačí je po jídle umýt vodou a lehce vydrbat houbičkou,“ doplňuje pan Inoue.

Všichni lektoři se shodují, že japonská rýže chutná nejlíp, když ji člověk nabírá právě cypřišovými hůlkami. Z jejich povídání je patrné, že i když každý vyrábí něco trochu jiného, dřevo mají rádi všichni stejně. A čím voňavější, tím lepší.

Spustit audio
autoři: Marie Machytková, Anna Duchková|zdroj: Český rozhlas

Související