Skanzen Old Prairie Town má k westernovému městečku daleko. Divoký západ představuje bez filmových klišé
Fanoušci westernu si život v prériích Divokého západu spojují s malými městečky plnými pistolníků a honáků krav. V neorganizovaných teritoriích za řekou Mississippi se ale v polovině 19. století žilo jinak, než známe z filmů. Skanzen Old Prairie Town v kansaské metropoli Topece ukazuje, jak a v čem osadníci amerického Divokého západu v 19. a na začátku 20. století doopravdy žili.
Vstupenku je třeba si koupit v místním drugstoru, tedy kombinaci lékárny, baru a prodejny smíšeného zboží. Naplnit si lahev vodou a vyrazit do sluncem rozpálené botanické zahrady, ve které je soubor staveb tvořící prérijní městečko nainstalovaný.
„Všechny domy, boudy, škola i kostel sem byly dovezené z různých koutů Kansasu a sousedního Missouri. Až na jeden,“ vypráví mi průvodce skanzenem Kevin Logan. Je jím dům z bíle omítnutých cihel rodiny Ward-Meadových, kterým patřil pozemek botanické zahrady.
Jak se žilo v prérii
Wardovi začali sbírat historické budovy v roce 1854. Někdy se s nimi přistěhovali i jejich obyvatelé a nadále v nich žili. Třeba jako v dřevěném domě, nebo spíš chatě pro čtyřčlennou rodinu.
Ve skanzenu je už jen přesná kopie domku, protože ten původní shořel. Existovaly jeho ručně kreslené plány a nějaké fotografie a podle nich se ho podařilo zrekonstruovat.
Ve světnici spali jen rodiče, děti to měly do postele trochu dál – spaly totiž na půdě srubu. Většina domů v prérii byla ze dřeva, prostor mezi trámy byl utěsněný suchou trávou smíchanou s bahnem.
Stejné domy si stavěli všichni přistěhovalci, ať už sem přišli z Itálie, Polska nebo Německa, dodává Kevin.
Koleje a telegraf
Ve skanzenu je i jednotřídní škola, kostel a studna a také stanice železnice – důležité součásti osidlování západních teritorií Ameriky.
Podle průvodce Kevina Logana tehdy ale nebylo na dráhu spolehnutí. Jízdenku si člověk koupil dvě hodiny před odjezdem. Když přijel vlak, nasedl, ale když byly problémy na trati nebo se něco porouchalo v lokomotivě, zůstal trčet na stanici a lidé tam pak pospávali na podlaze. Vypadalo to podobně jako dnes na letištích, když jsou problémy s počasím nebo s letadly.
Tehdy ale nebyly telefony a mobily už vůbec ne. Exponáty na bývalém vlakovém nádraží tedy připomínají i to, že k předávání zpráv na dlouhé vzdálenosti bylo nutné znát morseovku.
Mohlo by vás zajímat
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Slovenský ministr zahraničí je na návštěvě Česka. Setkání s Lipavským se oproti zvyklostem neuskuteční
-
Nemůžu dělat nevratné kroky. Pokud nebudu mít jistotu, že budu jmenován, řekl Babiš ke střetu zájmů
-
Spor fotbalistů s fanoušky má dohru. Souček nebude pro jeden zápas kapitánem, hráči přijdou o prémie
-
Mimořádná schůze k Babišovu střetu zájmů se odehraje 27. listopadu. Podle Okamury je zbytečná
