Špagát přes cestu na Sahaře, krádež kola v Maroku. Cestování je pro mne touha po nepoznaném, líčí cestovatel Šíma

My bychom vás měli teď slýchat častěji, protože se chystáte hlásit našim posluchačům pravidelné zážitky z cest. Máte v úmyslu projet na kole Afriku z jihu na sever. Trasu dlouhou 14 tisíc kilometrů. Proč?

Čtěte také

„Afrika byla vždy můj sen,“ říká Tadeáš Šíma. Kontinent projel na kole za sedm měsíců

Pořád u mě převládá touha po nepoznaném. Bylo to tak před sedmi lety, když jsem jel poprvé na kole přes Afriku od severu až na jih, a stejný důvod je to i teď.

Vy jste tehdy putoval po západním pobřeží Afriky. Kudy pojedete nyní?

Navštívím úplně jiné státy. V podstatě jediné místo, kam se podívám znovu, je Kapské Město, kde jsem tehdy skončil a kde budu nyní začínat. Pojedu státy po východním pobřeží, i když vyloženě kopírovat pobřeží nebudu. Pojedu spíše středem Afriky až na sever, kam mě to pustí.

Jak se dostanete z Egypta až do cíle v rodných Prachaticích?

Zřejmě budu muset využít leteckou dopravu asi z Alexandrie někam na Balkán. Zda se ale vůbec dostanu do Egypta, je ve hvězdách, protože momentálně je velkým špuntem na cestě Súdán. To ale bude řešit až mé budoucí já, až se dostanu na hranice se Súdánem.

Jak člověka cesta změní?

Změna člověka nepřichází jenom na cestě. Člověk se mění i v běžném životě. Ale je pravda, že když jede člověk sám, je odkázán sám na sebe, dělá to s psychikou divy.

Čtěte také

V Libyjské poušti jsem si sáhl na dno, vypráví cestovatel. Objevuje svět ve stopách Hanzelky a Zikmunda

Opět vezete v zavazadle padák? Jak často ho využijete?

Tentokrát si ho nevezmu. Padák jsem vezl akorát při své cestě na kole přes Střední Ameriku dva roky nazpátek. Tam byla příležitost lítat. Ale přiznám se, že jsem se začal létání docela bát.

Co se stalo?

Na Kostarice před dvěma lety jsem špatně přistál. Nejednalo se o extra šílené přistání, ale udělal jsem o krok navíc, než bylo potřeba, a ruplo mi koleno. Od té doby mám k létání respekt.

Co tedy uděláte, poučen předchozími nezdary, aby vás nepotkalo to, co minule, tedy že vám už v Maroku ukradli kolo?

Na to se nedá připravit. Prostě jsem byl ve špatný čas na špatném místě. A to se samozřejmě může stát i letos. Zvlášť když cestuji sám. Rozhodně tam ale jedu s mnohem větší pokorou než tenkrát, kdy jsem se cítil namachrovaně a nepříjemnou zkušenost jsem si asi přitáhl.

Čtěte také

Kongo je nezmapované, lidé tam jezdí jen z blbosti. Jako já, vypráví autor geografického románu Černický

Jak moc jste připraven improvizovat?

Improvizuji celý život, takže tomu nebude jinak ani teď. Určitě mám ale státy, které bych chtěl projet. Celkem by to mělo být 15 států až do Egypta. Lákají mě státy jako Lesotho, Svazijsko, Mosambik. Potom to střihnu na sever do Zimbabwe, Botswany, která je plná slonů. Potom už přes Malawi do Tanzanie vylézt na Kilimandžáro, kde už jsem sice byl, teď tam ale beru nadšené dobrodruhy, se kterými navštívím i okolní safari, do kterých jsem se ohromně zamiloval. Třeba Ngorongoro kráter je naprosto úžasné prostředí plné zvířat.

Kolik na to máte času?

Zřejmě sedm měsíců. V listopadu bych se měl vrátit, poněvadž jsem v Prachaticích založil cestovatelský festival Prachcest a letos už pořádáme třetí ročník.

V Kongu, kam se často vracíte, jste pomáhal chránit přírodu. Jak?

Při své první cestě na kole přes Afriku jsem se seznámil dnes už s kamarádem Arthurem Sniegonem, Čechem, rodákem z Třince, který založil neziskovou organizaci Save Elephants chránící v Kongu slony. Nejenom ale v Kongu, ale i v okolních státech, jako je Kamerun, Čad, Gabon a podobně. Celý projekt není přitom jenom o slonech, ale o vzácné přírodě a úchvatné biodiverzitě.

Při mé první cestě jsem trošku nakoukl pod pokličku pytláctví, které se tam koná. A už tenkrát mi došlo, že jestli se mi podaří došlapat až do vysněného Kapského Města a ve zdraví se dostat domů, tak že v Kongu jsem nebyl naposledy a že se tam budu muset vrátit. Vracel jsem se tam pak s projektem fotopastí, kdy jsme instalovali fotopasti na pytlácké stezky. A vracím se tam doteď, protože mi Kongo přirostlo k srdci...

Jak se dobrodruh Tadeáš Šíma dostal k psaní haiku? A co ho baví na včelaření? Poslechněte si celý rozhovor.