V Libyjské poušti jsem si sáhl na dno, vypráví cestovatel. Objevuje svět ve stopách Hanzelky a Zikmunda

Kniha je psaná formou deníků. Jakým způsobem jste si denně zaznamenával zážitky z Afriky?

Čtěte také

Vrak Tatrovky na súdánském parkovišti: Úplný zázrak, rozplývá se člen expedice Z101. Ve stopách Hanzelky a Zikmunda propaguje automobily Tatra

Model byl jednoduchý, každý večer jsem měl vyhraněný dvě hodiny, abych si zapsal to, co si pamatuju. To jsem převzal od Zikmunda a Hanzelky. Jenom díky tomu, že deníky každý den zapisujete, tak se vám podaří zachytit i emoce všedního dne. Když to jde, tak píšu na počítači, ale když jsem byl v zajetí, tak tam jsem techniku neměl, ale na přímluvu jsem dostal tužku a papír.

V zajetí?

Ano, bylo to v Súdánu, kde jsem byl v zajetí čtyři dny v oblasti oázy Samima. Mimochodem nádherné území, akorát je bohužel mezi Libyí, Egyptem a Súdánem. A tam se místní armádě nelíbilo, že jsme se tam s Georgem byli projet.

Kdo je George?

Auťák, expediční speciál pojmenovaný na počest Jiřího Hanzelky, který dokazoval, že neproveditelné je v Africe s Georgem proveditelné. A to bylo právě 150 km pouští neprůjezdnou cestou. My jsme to projeli, jeli jsme do oázy, abychom tam přespali a doplnili vodu. No a to se vojákům nelíbilo, ale po čtyřech dnech nás eskortovali zpátky.

V Libyjské poušti jste to ale přehnali?

Ano, nechal jsem se unést autem, byla to moje chyba. Upalovali jsme pouští velmi vysokou rychlostí a spadl jsem s Georgem do vyschlého koryta řeky, asi metr a půl hluboké díry. Trefilo to pevnostní nárazník, ale bohužel 70 km okolo nebylo nic, 42 stupňů ve stínu, takže jsem to tam šest hodiny vykopával. Ale úspěšně jsem to vykopal, až na pár újem na ledvinách a tak podobně. Musel jsem zvedat třítunové auto na high liftu, musel jsem to vypákovat s vykloubeným ramenem, postavit pod autem most z písku. Tam jsem si opravdu sáhnul na dno.

Kniha Expedice Z101, která vyšla na sklonku minulého roku, vypráví o první části jihoafrické etapy Cestou Hanzelky a Zikmunda. Mate v plánu dostat se až do Jižní Ameriky, a pak do Střední?

Rádi bychom. Dokonce bychom rádi i do Severní Ameriky, což je vlastně to, co jsme slíbili – že jejich dílo dokončíme a přivezeme to až do Spojených států a do New Yorku.

Hodně mluvíte v množném čísle. Máte na mysli George?

Teď mám na mysli spíše Lindu Piknerovou, afrikanistku, doktorku politologie, která je mozkem expedice. Díky ní a jejímu vnímání politických konsekvenci ve světě se dostáváme mnohem víc do hloubky v Africe, což je mimořádně přínosné.

Když už nešlo dál pokračovat cestou Hanzelky a Zikmunda, tak jste se dostali do ostrovních rájů… Oni tam ale nebyli?

Nikdy tam nebyli, a také jsme s tím na začátku bojovali, protože jsme nechtěli jejich trasu opustit. Nakonec to byl pan Zikmund, který říkal, že cestování je o tom poznávat a objevovat, ne se držet něčeho zajetého. A proto jsme se rozhodli jejich dílo rozšířit, pokračovat v popisné cestovatelské činnosti a pokračovat na tyto ostrovy.

V knize jsou úžasné fotografie. To jsou vaše?

Ano, jsou to autentické fotky. Kniha váží 1,7 kg, to ale neznamená, že jsem těžký autor. Je pro všechny čtenáře, k mému překvapení je to jeden z mála cestopisů, který vzniká autenticky na cestě. Je to psaný formou toho, co na cestě zažíváte v daný okamžik. Některý chvíle jsou náročný, některý příjemný.

Proč bude součástí Expedice Z101 v Africe i létání? Poslechněte si celý rozhovor.