Po roce dobrodružství doufáme, že přijde troška klidu, říkají cestovatelé po stopách Zikmunda a Hanzelky

Na konci roku 2018 ukončili Lukáš Socha a Tomáš Vaňourek devítiměsíční cestu, při které se vydali po stopách legendární dvojice cestovatelů Zikmunda a Hanzelky

Tomáš Vaňourek a Lukáš Socha procestovali Euroasijský kontinent ve stopách Miroslava Zikmunda a Jiřího Hanzelky. Jsou autory knihy a výstavy Zikmund 100. Ta se nyní z Plzně přesouvá do Zlína. O tom, jaká dobrodružství zažívali na cestách, o své knize a premiéře filmu Cesta jako žádná ze sta, si povídali s Patricií Strouhalovou.

Oba projeli půl světa. Nejdřív každý sám, pak se dali dohromady. Zmapovali stejnou trasu, kterou absolvovali  Hanzelka se Zikmundem v letech 1959–1964. Oba jsou svým způsobem samorosti: Tomáš vystudoval mezinárodní ekonomii, ale neodmaturoval ze zeměpisu, Lukáše pro změnu vyhodili z cestovního ruchu. „Už tehdy jsem měl vnitřně nastavená pravidla, a když je někdo nerespektoval, tak se mi to nelíbilo,“ komentuje vyhazov.

Odkaz Hanzelky a Zikmunda dodnes láká mladé cestovatele. Muže i ženy, říkají znalci

Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund na Mevro (Mezinárodní výstava rozhlasu)

Když slavil Miroslav Zikmund padesátiny, raději utekl na Cejlon. A fanda oslav není ani dnes. Letos se prý ale svým narozeninám vyhýbat nebude. Svoje 100. narozeniny oslaví přesně 14. února. 

Dnes jsou s učiteli z plaského gymnázia v úzkém kontaktu, dělají přednášky pro studenty. „Chodí za námi naše učitelky s knížkou a chtějí ji podepsat,“ komentuje triumf Tomáš. Kniha mapuje jejich cestu, která byla nakonec dlouhá 130 tisíc kilometrů, absolvovali 64 letů a přenocovali ve 134 hotelích. „Euroasijcký kontinent je obrovský, každý druhý den jsme spali na jiném místě. Ale o to šlo: zachytit místa, kterými před lety procházeli Hanzelka se Zikmundem,“ vysvětluje Lukáš.

Svou cestou si vysloužili čest Zikmundovi osobně pogratulovat ke stým narozeninám. Věnovali mu svou knihu. „Cesta trvala dvě stě šedesát dva dní, teprve poté jsme se s panem Zikmundem potkali osobně – a byl to úžasný zážitek,“ vzpomíná Lukáš.

Teď by chtěli trochu odpočívat, místo toho cestují po republice a zařizují přesun výstavy. „Hrozně rád bych jel do Plas, odkud pocházím, spal bych, jedl, jezdil na kole… ale nepřeje mi štěstí,“ směje se Lukáš. „Je to docela slušná jízda,“ přitakává Tomáš.

Související