Solidarita se má uplatňovat, řekl si katalánský senior a nabídl svůj příbytek přistěhovalcům
Z křesťanské lásky nabídl útočiště lidem jiné víry. Sedmasedmdesátiletý senior žijící v katalánském městečku Torroella de Montgrí otevřel dveře svého domu přistěhovalcům z Afriky. I když dřívější pravicová vláda ve Španělsku nebyla přijímání migrantů nakloněná, některá města je byla ochotna akceptovat. A pan Josep Riera Torrent si jich několik vzal k sobě domů.
Když mi přišel jeden ze spolubydlících pana Josepa otevřít, hrál pán domu se svými hosty právě na dvorku domino. A přizvali mne do hry. No, prohrál jsem, ale zapadl jsem do tohoto zvláštního společenství jednoho starého bílého muže a několika Afričanů.
Solidarita vůči lidem jiné víry
„Teď jich tu bydlí sedm. Mohou tu bydlet, jak dlouho chtějí nebo potřebují. Někteří sem přišli jen na měsíc, protože tu v okolí měli práci. Jiní tu žijí i několik let,“ popisuje pan Josep realitu migrantů.
Uprchlíci z Afriky, většinou z Gambie, nebo Guineje jsou muslimové. Přeplavili se na Kanárské ostrovy a odtamtud se dostali do kontinentálního Španělska. Když je dřívější vláda pravicové Lidové strany nechtěla přijímat, města, kde vládla opozice ukázala ochotu se jich ujmout. Někteří jako pan Josep jim otevřeli svůj dům. Přiměla ho k tomu slova v Bibli o tom, že každý má nabídnout pomoc.
„Solidarita není od toho, aby se o ní mluvilo, ale aby se uplatňovala. To, čeho se nám dostalo, máme zase nezištně nabídnout dále. A dá se to dělat různými způsoby,“ uvažuje senior.
Mozaika osudů pod jednou střechou
Amedu, povoláním zámečník a voják z Gambie, připravoval pro celé společenství večeři. Smažené kuře s omáčkou z burákového másla a rýži. Do Evropy přišel hledat práci, bezpečí a svobodu. Ve Španělsku ale možná nezůstane. Chce se vydat do Švédska nebo do Británie, kde anglicky mluví přece jen více lidí než ve Španělsku.
Čtěte také
To další z obyvatel domu pana Josepa Ousama pochopil, že bude lepší se vrátit domů do Gambie. Ve Španělsku nenašel žádnou stálou práci. Vydělával si brigádami, ale uznal, že bez kvalifikace a s nedokončeným vzděláním se v Evropě příliš neprosadí.
Pan Josep není bohatý, přesto se snaží poskytnout sedmi přistěhovalcům z Afriky to nejnutnější k přežití. Má důchod devět set eur, tedy přibližně třiadvacet tisíc korun. Pronajímá dva byty, ze kterých mu nájemníci platí nepravidelně.
Pomáhají sousedé i charita
Občas dostane od sousedů nějaké potraviny nebo textil, který nechtějí jen tak vyhodit. Finančně ho podporují také město a organizace Caritas. Jeho spolubydlící mu pomáhají udržovat dům. Je pro něj prý lepší být obklopený mladšími lidmi, než svými vrstevníky v sociálním bydlení.
Slovům „přijmout migranty“ je podle pana Josepa Riery Torrenta třeba rozumět nejen v tom smyslu, že jim člověk otevře svůj dům a pustí je dovnitř, ale že se k nim bude také chovat jako k sobě rovným. A tak když afričtí obyvatelé jeho domu dostali ode mne na památku červené čepice Radiožurnálu, také si jednu nasadil.
A všichni, včetně něj a mě, jsme se pak smáli, že vypadá jako vánoční svatý Mikuláš.
Související
-
Rozdíly mezi Itálií a Francií se najdou, tvrdí ve Ventimiglii...
Rozdělovací třída – tak by se mohla jmenovat hranice mezi Francií a Itálii konkrétně mezi Mentonem a Ventimiglií. Právě ta je teď jednou z nejstřeženějších evropský...
-
Jak se Češi chovají k uprchlíkům? Jsou solidární, i když se...
Jakým způsobem se lidé na malém městě zachovají tváří v tvář uprchlíkům? To ukazuje video, za kterým stojí iniciativa HateFree Culture. Hlavní postavou krátkého sní...
