Rozdíly mezi Itálií a Francií se najdou, tvrdí ve Ventimiglii. Ale k uprchlíkům jsou solidární!
Rozdělovací třída – tak by se mohla jmenovat hranice mezi Francií a Itálii konkrétně mezi Mentonem a Ventimiglií. Právě ta je teď jednou z nejstřeženějších evropských hranic. Na italské straně je totiž uprchlický tábor, odkud se snaží dostat migranti do Francie. Jak to snáší tamní obyvatelé? A ovlivní situace obyčejného turistu?
Hned prvního muže – jmenuje se Luca – kterého po přejezdu hranice oslovím, se ptám na to, jak se u nich s uprchlíky vyrovnávají.
Říká mi, že na jejich městečko se upřela pozornost celého světa. Mnoho lidí ví, kde je Ventimiglia, a situaci sledovala v televizi celá Itálie, ale nemůže říci, že by obyvatelé města zaujali vůči uprchlíkům nepřátelský postoj. Dokonce už několikrát demonstrovali na manifestacích solidaritu s nimi.
V porovnání s několik kilometrů vzdáleném Mentonem je to město výrazně chudší, připadá mi trochu ušmudlané, ale celkem živé. Řada lidí jezdí za prací tam a zpět.
A jak tady vidí rozdíl mezi Francií a Itálií? Šedesátiletý právník Gustavo tvrdí, že francouzská kuchyně je sofistikovanější, italská zase pestřejší. Francie má prý lepší státní systém proti jejich nepořádku, je lépe organizovaná – francouzské instituce fungují, kdyžto italské ne. Hlavním rozdílem je solidní státní struktura.
S italskou kávou nelze srovnávat
Nechce se mi bavit o politice a systémech, a tak procházím park a pláže, které lákají ke koupání mnohem méně než ty v Mentonu. Pětadvacetileté Chiary se ptám, v čem vidí rozdíl ona. To byste nevěřili - prý ve zmrzlině.
Vysvětluje mi, že v Itálii je spousta druhů zmrzliny, které jsou vyráběny po domácku, podle starých receptů, nedělají se průmyslově, a když není dlouho doma, tak se prý těší, až přejede hranice, aby si mohla dát ilgelato.
Pak dodává, že nějaký čas trávila i ve Francii, tamní způsob života ji vyhovuje, ale kdyby měla jmenovat, co jí kde více chutná, tak by vždy vyhrála Itálie. Zkouším to i s kávou, ale Chirara mě brzy zarazí, že prý to nelze srovnávat – tedy italskou kávu a to, čemu se ve Francii říká káva, dodává důrazně.
A pak s omluvou, že možná mluví tak jednostranně, mi s provinilým úsměvem poradí, abych se šel zeptat také na druhou stranu hranice. Raději jí už neřeknu, že jsem odtud právě přijel.
