Co když vám na tureckém Kypru zhasne skútr? Na holičkách vás tu rozhodně nenechají
Radiožurnál je v létě Na cestě. Tento týden putuje po středomořském ostrově Kypr náš blízkovýchodní zpravodaj Štěpán Macháček. Jelikož je země rozdělená na dvě části, vydal se v těchto dnech prozkoumat i severní, tedy tureckou oblast. Ne všechno se ale vždy daří podle plánů. Jak ale říká náš zpravodaj, občasná neplánovaná improvizace je kořením cestování.
Tohle je nádherné místo, je odtud vidět snad půlka Kypru. Tady si dám pár minut pauzu. Dvě košaté borovice tu dělají na silničce vzácný stín.
Co je? Kontroluju pojistky, vodu v chladiči, baterku, olej, nechávám stroj vychladnout, ale nepomáhá nic. Tohle nevypadá dobře. A široko daleko žádná civilizace.
Do půjčovny nevolám – do turecké části jsem totiž podle ní neměl se skútrem jezdit. Vytáčím proto majitele hotýlku, kde máme přespat. Za chvílí volá zpátky. Sehnal opraváře, ale musíme tak hodinu a půl počkat.
Mustafa nám přivezl lahve studené vody. Na místě ale skútr opravit nemůže. Bezmála dvousetkilový stroj nakládáme ve dvou do dodávky. Musíme do asi 50 km vzdálené dílny. Lezu omylem Mustafovi za volant - pořád si nemůžu zvyknout, že auta na Kypru mají volant vpravo.
Z obou částí ostrova jsou vstřícní
Mustafa dává k dobru své znalosti středoevropských reálií. Svérázně také komentuje informaci o mém zaměstnání. Teď mu ale zvoní telefon. Mustafa rozrušeně odpovídá a přitom zuřivě sešlapává plyn. Právě se dozvěděl, že tchýně je v kritickém stavu v nemocnici.
Řítíme se do Famagusty, přijíždíme ale pozdě. Z budovy malé nemocnice je slyšet trýznivý pláč a Mustafa nám sděluje smutnou zprávu. Oprava skútru tak musí počkat do zítřka.
Okamžitě posílá za volant dodávky svého kamaráda, aby nás místo něj odvezl do desítky kilometrů vzdáleného hotelu. Neúspěšně nabízím pak aspoň pár lir na cigarety.
Pátek byl v podstatě plný nepříjemných a smutných událostí. Utvrdil ve mně ale poznání, že Kypřané z obou částí ostrova jsou neuvěřitelně nápomocní a vstřícní.
