Skleněné koule, ve kterých sněží, pocházejí z Rakouska. Nápad vznikl omylem ve snaze usnadnit práci na operačním sále

Erwin Perzy III. zdědil povolání po otci, který ho převzal po svém otci. Je vyučený nástrojař, a přestože řízení firmy už odevzdal své dceři, od strojů stále neodešel a dál vyrábí sněžné minisvěty skryté ve skleněných koulích. Na starost má také hlavní a utajovanou přísadu, recept na výrobu falešného sněhu.

„Obvykle neprozradím, jak sníh vyrábím. Ale dobrá: V zimě sníh nasbíráme, dáme ho do lednice a pak skladujeme, dokud ho nevložíme do sněhových koulí. Je to moje osobní tajemství,“ směje se.

„Dodnes vyrábím sníh pro každou kouli a je to docela složitý proces,“ Erwin mi tedy tajný proces neprozradil, ale já vím, že jde o směs vosku, plastů a dalších tajných ingrediencí.

Sklěnené koule, kam až dohlédneš

Procházím kolem pultů se stovkami skleněných koulí na černých podstavcích. Vločky se uvnitř vznáší kolem modelů vídeňských památek, postaviček nebo zvířat. Ale v nabídce jsou i koule s miniaturou Sacherova dortu, klavíru nebo Eiffelovy věže.

Během pandemie vznikly dokonce těžítka s rolemi toaletního papíru. Dřív bylo třeba pro každý objekt vyrobit sádrový model a pak odlít kovovou formu, teď je manufaktura plná moderních strojů a objekty vznikají hlavně na 3D tiskárně. Pak jsou ručně malované vodě odolnou barvou.

„Tady mám vytištěný model Katedrály svatého Štěpána, takto to do sebe zapadají jednotlivé části a tento kroužek dole slouží k uchycení, když ho chceme nasprejovat zlatou barvou,“ popisuje Erwin Perzy III.

Po požáru jsou nutné opravy

Barvit miniatury památek do zlata ale aktuálně nejde. Dílnu zničil nedávný požár.

„Už jsme začali s rekonstrukcí a doufáme, že do měsíce znovu rozjedeme plnou výrobu. Požár zasáhl asi 20 % našich prostor. Přišli jsme o některé stroje. Sám o sobě nebyl příliš velký, ale kvůli množství sazí je nutné provést rozsáhlé renovační práce,“ doufá.

Čtěte také

Výlet v čase nabízí nejmenší obchodní dům v Rakousku. Na skladě jsou i více než 100 let staré bylinky

Další místnosti, ohněm nedotčené, jsou věnované muzeu. Ta nejmenší symbolizuje dílnu Erwina Perzyho I. v době, kdy sněžítko vynalezl.

„Můj dědeček byl výrobce chirurgických nástrojů, jako jsou tyto skalpely tady. Chirurgové, pro které pracoval, ho v roce 1900 požádali, aby vylepšil Edisonovu žárovku, tak aby lépe sloužila k osvětlení operačních sálů. Chtěl toho docílit pomocí skleněné koule naplněné vodou, což ke koncentraci světla na pracovní plochu používali ševci,“ vypráví o předkovi.

Jiný záměr

Erwin I. chtěl světlo víc rozptýlit, tak aby paprsky žárovky přes skleněnou kouli ozářily celý operační stůl.

Čtěte také

Sport typický pro rakouské Alpy dokáže být pořádný adrenalin, domů se můžete vrátit s prázdnou peněženkou

„Do vody v kouli nasypal třpytivé skleněné hobliny. Jenže ty jsou příliš těžké a ve vodě se okamžitě potopily. Jednoho dne našel u své maminky v kuchyni krupičné vločky. Ty krásně nasákly vodou a pak velmi pomalu plavaly k zemi. Vypadalo to, jako když sněží.“

Erwin I v té době shodou okolností vyráběl pro kamaráda model poutního kostela v rakouském Mariazellu.

„Dal model baziliky do této koule s krupicí, kouli utěsnil gumovou zátkou. A tak vzniklo první sněhové těžítko.“

Český praprapradědeček jménem Prší 

Pokud půjdeme ještě víc do historie, najdeme ve vzniku sněžítek i českou stopu.

„Můj praprapradědeček se narodil v Praze a po svatbě se přestěhoval do Vídně. A protože tady nikdo neuměl správně vyslovit jméno Prší, tak se přejmenoval na Perzy. Prší v češtině znamená déšť, ale časy se mezitím ochladily, tak vyrábíme sníh,“ uzavírá Erwin Perzy III.

Za víc než 100 let se Perzyho sněhová těžítka rozšířila po celém světě. Na svém stole v Oválné pracovně měl jedno i americký prezident Bill Clinton. Uvnitř nebyl model budovy, ani postava, ale stříbrné konfety, které se snášely vzduchem při jeho slavnostní inauguraci.