Výlet v čase nabízí nejmenší obchodní dům v Rakousku. Na skladě jsou i více než 100 let staré bylinky

Bývaly doby, kdy obchodník rád vyhověl zákazníkovi, jak jen mohl, i když už měl skoro zavřeno. A ještě klientovi prodal třeba jen krabičku zápalek. Takovou dobu pamatuje obchod rodiny Scharfetterových ve městě Sankt Michael v rakouském údolí Lungau pod Tauernskými Alpami.

Je to vůbec nejchladnější místo v Rakousku. Přesto se tady už od 1861 dostávalo zákazníkům kdykoli vřelého přijetí. Dnes je tam muzeum nejmenšího obchodního domu.

Kde se minulost setkává s přítomností

Vypadá to jako velmi starý obchod. Je tady pult, na něm jsou plechové cedule – dokonce na Coca-Colu nebo Maggi koření. Kousek dál je starožitná váha značky Ideál a opravdu velmi stará plechová pokladna. A samozřejmě spousta různých šuplíčků a nádob.

Bylinky nasbírané ještě na konci 19. století

Ve spleti různých místností, a právě těch zásuvek či přihrádek, lze dokonce najít bylinky nasbírané na konci 19. století.

Rodinný podnik bez dědice

Zdejším prodavačem je pan Gergard Scharfetter: „Stále v obchodě prodávám, ale už vedle v moderním, kde máme trafiku, papírnictví a hračkářství. Tady už to funguje jenom jako muzeum.“

Pan Gerhard zatočil kličkou, nastavil na té pokladně různá čísla a potom, když se ta pokladna otevřela, tak mohl vydat zbytek tomu, kdo mu zaplatil třeba právě za vstupenky do muzea. Vstupenky jsou tady červené, žluté a zelené.

Dřív se v hokynářství prodávaly nejen potraviny pro lidi, ale také krmivo třeba pro slepice nebo krmná moučka, zkrátka se tady dalo dostat úplně všechno.

Sortiment se neomezoval ale jen na potraviny, ale dokonce se prodávaly i potřeby pro domácnost. Bylo to takové smíšené zboží se vším všudy.

Tajemné předměty

Pan Gerhard ukazuje třeba mlýnek na ořechy nebo máselničku, což je skleněná nádoba takového hranatého tvaru, nahoře uzavřená víčkem. Má kličku, kterou když se otáčelo, tak se uvnitř točilo něco, co vlastně z té smetany utlouklo máslo.

Sortiment se neomezoval ale jen na potraviny, ale dokonce se prodávaly i potřeby pro domácnost

Když na konci války nebyla zrnková káva, řešilo se to náhražkami. Do pražicího boxu, který vypadá skoro jako takové velké čajové vajíčko, ale opravdu hodně přerostlé, se dávalo obilí – žito – a pražilo se. Otáčelo se tím a připravovala se žitná káva.

Po třech dřevěných schodech vstupujeme do zákulisí obchodu, tady byla kancelář.

Stará rozvrzaná pokladna – Wertheim & Co, Vídeň – klasická pokladna se širokými stěnami vysypanými popelem. Tehdy nedobytná pokladna, bytelný sejf.

Čtěte také

Gerhard Scharfetter má 2 dcery, ani jedna z nich se nerozhodla, že by pokračovala ve vedení jeho obchodu. Až on skončí a odejde do úplného důchodu, obchod pronajme. To neznamená, že by muzeum starého obchodu úplně skončilo, protože už se o něj dávno stará muzejní spolek v Sankt Michaelu.

autoři: Pavel Novák , aka
Spustit audio

Související