Řada českých žen má za muže tuniské tělocvikáře. Jak se jim v arabské zemi žije?
V sedmdesátých a v osmdesátých letech jezdili mladí Tunisané studovat tělesnou výchovu do Československa. A domů se nevraceli s prázdnou. V malé severoafrické zemi proto dnes žijí desítky českých krajanek a také několik krajanů. Aktivně se zapojují do budování mladé tuniské demokracie a nedávno také volili novou hlavu státu.
„Prodáváme česká jídla, slaná i sladká. Mají tady rádi štrúdl, bramborák, topinky, řízky, bramborový salát…“ popisuje Náwil Kedídíová. Na průčelí její kavárny v lepší čtvrti Tunisu svítí nápis Café Praha, krajané sem ale podle ní zavítají jen výjimečně.
„Spíš se tu setkáme třeba na Vánoce nebo na Velikonoce, dáváme si tady sraz,“ doplňuje Ivana, maminka Náwil, původem z České Lípy. „Manžela jsem poznala už v roce 1977. Jezdil studovat češtinu do Zahrádek u České Lípy, pak studoval tělesnou výchovu. No a za pět let už jsem byla v Tunisu,“ vypráví.
Ze stejných důvodů jsou české krajanky v Tunisu provdané často právě za tělocvikáře.
Tunis ve stínu revoluce
Paní Ivana říká, že volit rozhodně půjde: „Jsem úplný blázen, ale budoucnosti se bojím. To asi víte, že tady máme tu islamistickou stranu Nahdu – jsme samozřejmě proti tomu. Hodně se o volbách bavíme: koho budeš volit ty, koho já… Nemůžeme nejít volit, je to naše povinnost, aby se naše vnoučata měla dobře.“
Čtěte také
Na bývalý autoritářský režim vzpomíná Ivana Kedídiová spíš v dobrém: „Lidi byli vychovanější, nebál jste se nikam jít. Ale po revoluci se to hodně změnilo.“ A hodně se také propadla životní úroveň Tunisanů.
Ivana se živí tím, že doma šije vybavení do dětských pokojíčků: „Mám dvě zaměstnankyně, a tak občas zaslechnu, o čem se baví. Nemůžou si třeba denně koupit maso. Když ho mají jednou týdně, tak jsou rády. Zdražilo se strašně moc.“
Na islamisty raději nemyslet
Náwil ale vidí situaci v Tunisku optimističtěji, ekonomika se podle ní už odrazila ode dna: „Tuhle kavárnu jsem otevřela teprve před rokem a půl. Tedy až potom, co se ekonomická situace trošku zvedla.“
Také islamistů se bojí míň než její maminka: „Nemyslím na to. Nedokážu si představit, že by to tu islamisté všechno ovládli. Nesmíme na to myslet, jinak bychom tu nemohli žít.“
Muslimové? Tunisan nemá rád omezení
V jiné kavárně v centru Tunisu se setkávám s Ájišou Tuwátíjovou, dcerou smíšeného tunisko-slovenského páru, která vystudovala Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze.
Čtěte také
Z islamistické strany také strach nemá: „Tunisané mají rádi svou svobodu. Sice si říkají muslimové, ale běžte se podívat po pracovní době – bary budou plné, že si člověk ani nesedne. Každý si dá pivko, ženy jsou emancipované. Tunisan nemá rád omezení, nebojím se, že by se tu něco takového stalo.“
Ájiša se cítí doma jak v Tunisku, tak i v Česku, kde má část rodiny. A v obou zemích sejí prý stýská stejně.
Související
-
Koloniální minulost Tunisu má chuť francouzských palačinek a...
Návštěvníci Tuniska v drtivé většině míří přímo do letovisek na pobřeží. Do metropole se podívá málokdo a cizí turisté jsou v ulicích Tunisu výjimkou. Přitom právě ...
-
Evropané objevili genia loci starého Tunisu, vydávají se i do...
Mezi turisty si získávají stále větší oblibu takzvané butikové hotely. Jsou to většinou menší, velmi útulné podniky často s dobovým interiérem a osobním přístupem m...
-
Konec toho, který vyvolal arabské jaro
Tunisko si řada Čechů pamatuje jako zemi, kde se dá trávit dovolená a kde začalo arabské jaro.
