Před začátkem večerního zákazu vycházení na skok na balet. V domě opery v ukrajinském Lvově se znovu hraje

Hlediště lvovského národního divadla je skoro zaplněné, diváci sedí i na zdobených balkónech. Na plakátě s programem je ale připsané upozornění, že v případě leteckého poplachu musí všichni do krytu.

Válku připomíná i název série víkendových představení – „S vírou ve vítězství – umění inspiruje k životu“.

Loučení a setkání

Divadlo uvádí pásmo úryvků z různých baletů. Na pódium přiběhla další dvojice tanečníků. Mají na sobě kostýmy, které připomínají tradiční ukrajinské kroje. Před diváky se zhmotňuje příběh loučení a čekání na setkání.

Atmosféra v sále se změnila. Člověk se nemůže ubránit tomu, aby v tanci neviděl odchod mladých Ukrajinců do války.

Sólistka Roksoljana Iskra zatím čeká v zákulisí na své sólo z baletu Don Quijote: „Nejdřív jsem měla morální dilema. Pocit viny… Asi proto, že žiju v relativním bezpečí ve srovnání s jinými. Ale nemůžeme být celý den ponoření do zpráv o válce, protože pak lidé začnou o válce přemýšlet až moc.“  

Divadelní sály v Lvově jsou zase plné

Ke zkoušení se společně s dalšími tanečníky vrátila před měsícem. Celý březen byly divadelní sály prázdné. 

„Když nám řekli, že se můžeme vrátit do práce, tak jsem měla smíšené pocity. Na Ukrajině je přece válka, nechce se vám poslouchat hudbu, ani tančit,“ svěřuje se Roksoljana Iskra se svými pocity ze začátku. 

Sólistka lvovské národní opery Roksoljana Iskra|foto:Jana Karasová, Český rozhlas

„Pak ale vyjdete na pódium a vidíte spokojené diváky, které se vám podařilo rozptýlit od toho, co se kolem děje, tak je to ten nejlepší pocit. Navíc přicházejí i ženy a děti - běženci. Můžeme jim našim tancem ukázat, že život pokračuje. A kromě toho pomáháme ukrajinské ekonomice.“

Zahnat myšlenky na válku

Národní divadlo ve Lvově se stalo dočasným domovem i pro jiné soubory. O den dřív tu odtančila celý balet Giselle i Marina Gulega z Dnipra:

„V našem divadle je teď velké dobrovolnické centrum, které sbírá humanitární pomoc. Někteří z našich tam pomáhají armádě a běžencům. V době války to tam není lehké. Ale díky lvovskému divadlu můžu dál trénovat a udržovat se ve formě.“

Útočiště na západě Ukrajiny našli i umělci z dalších měst, třeba z Kyjeva nebo Charkova.

A právě tanečníci z Charkova přilákali na představení paní Marinu. Z města utekla po tom, co Rusko v polovině dubna zahájilo ofenzívu na východě Ukrajiny:

„Byli jsme pod střelbou. Byli jsme tam, i když na město útočili. Neměli jsme ale už sil zůstávat ještě déle, proto jsme přijeli sem.“

Ze stejného města a ze stejného důvodu utekly do Lvova i paní Viktoria a Olja. Baletní představení jim vehnalo slzy do očí:

Čtěte také

Zkáza v ukrajinské Irpini přetrvává, ale v jejích kulisách se rodí i nové věci. Třeba živoucí svědectví mexického umělce Robenza

„Chtěly jsme prožít pěkné pocity. Půl měsíce jsme byly pod ostřelováním. Život byl takový, řekněme spartánský. Střílí, bombardují. Olji v Charkově zůstali rodiče. Mám teď v sobě takovou bouři emocí. Byly jsme rády, že jsme viděly na pódiu Charkovčany. Líbilo se nám to. Doufáme, že válka brzo skončí.“

„Sláva Ukrajině – Sláva hrdinům“, loučí se uvádějící Petro Radejko s diváky. Pár z nich se ještě fotí. Většina ale spěchá domů. Pro některé to teď znamená matraci ve třídě jedné z místních škol. Únik do světa veselých melodií a krásy pohybu končí. Za hodinu začne ve městě noční zákaz vycházení.