Sloužil jako úkryt, vězení i léčebna. Pidkamiňský klášter je tichý svědek často temné historie západní Ukrajiny

Kdyby stěny kláštera Pidkamiň na západní Ukrajině mohly vyprávět, slyšeli bychom slavné i méně slavné kapitoly z historie tohoto koutu světa. Ve středověkém klášteře se za druhé světové války schovávali polští obyvatelé před banderovci, později tam byla věznice NKVD a nakonec se z něj staly rozvaliny. Dnes areál kláštera obnovují řeckokatoličtí mniši.

0:00
/
0:00

Ve zvlněné krajině východní Haliče je Pidkamiňský klášter nepřehlédnutelný – stojí na vrcholu skály a vypráví se, že jeho zdi nemají základy. Vzhledem k mohutnosti zdejšího kostela a velikosti areálu si to ale lze jen těžko představit.

Zapomenutý klášter

Je slyšet jen šumění deště. Jsme tu sami, protože o katolické památky v zapadlých koutech Ukrajiny nikdo moc velký zájem nejeví. Procházíme uklizeným, upraveným, ale notně zašlým klášterem, a nakonec máme štěstí. Jako zjevení padá skoro z nebe pan Ihor Michail Lysak, správce kláštera, aby nás komplexem provedl.

Některé z budov slouží posledních šedesát let jako psychiatrická léčebna. Klášter dlouho chátral, roku 1997 dostal ale polovinu objektu do správy malý řeckokatolický řád Studitů a postupně ho obnovuje.

Matka Boží v rukou okupantů

S průvodcem Ihorem Michailem sestupujeme do podzemí, kde jsou krypty s ostatky mnichů. Kdysi byly plné odpadků, Studité ale podzemí vyčistili a upravili.

„Toto je kopie zázračné ikony Matky Boží Podkamenské. Originál je teď v klášteře ve Vratislavi, kam se dostal v roce 1939, když to tu začátkem války zabrali Rusové. Byli v tomto ohledu horší než Němci,“ vypráví pan Ihor Michail příběh kláštera.

V kryptě je uložena jen kopie ikony Matky Boží Podkamenské. Originál odnesli Sovět a dnes je ve Vratislavi

Zlatý věk Pidkamině

Prvních dvanáct dominikánů se sem, na vyvýšené místo vhodné k obraně, uchýlilo v roce 1245. Byli ale pobiti tatarskými nájezdníky. V roce 1464 klášter obnovil biskup Giorgij ze Sanoku. Zlatý věk Pidkamiň zažíval v 17. století.

„Tehdy postavili druhou část areálu, žilo tu 150 mnichů. Klášter byl nejbohatší v okolí, a tak ho často napadali nepřátelé. Mniši proto vybudovali zeď a obranné věže, stavěli to celkem 125 let,“ popisuje průvodce.

Útočiště před smrtí

Opevněný charakter kláštera budil zdání bezpečí, i proto se sem za druhé světové války uchýlilo na dva tisíce Poláků z okolních vesnic, kteří za jeho zdmi hledali ochranu před banderovci.

Klášter je skutečně chránil až do poloviny března 1944, kdy se přiblížila sovětská fronta. Do kláštera vtrhl oddíl banderovců spolu s ukrajinskou divizí SS Halič a přibližně dvě stovky polských obyvatel zabily.

Zdi, které by mohly vyprávět

O těchto věcech se ale pan Ihor Michail bavit nechce. O to víc kostelník mluví o další etapě zdejší historie, kdy tu v roce 1946 zřídila sovětská tajná policie vězení. Na stěně se dodnes dochovaly nápisy, které tu po sobě vězni zanechali.

Kromě nich jsou na stěnách i hradbách kláštera stále ještě patrné stopy po kulkách. Kolem věží se ale už staví lešení, je tedy možné, že připomínka tragických událostí Pidkamiňského kláštera už brzy zmizí pod novou omítkou.

autoři: Šárka Kuchtová, Anna Duchková|zdroj: Český rozhlas

Související