Sloužil jako úkryt, vězení i léčebna. Pidkamiňský klášter je tichý svědek často temné historie západní Ukrajiny

13 fotografií

Ve zvlněné krajině východní Haliče je Pidkamiňský klášter nepřehlédnutelný – stojí na vrcholu skály a vypráví se, že jeho zdi nemají základy. Vzhledem k mohutnosti zdejšího kostela a velikosti areálu si to ale lze jen těžko představit.

Zapomenutý klášter

Je slyšet jen šumění deště. Jsme tu sami, protože o katolické památky v zapadlých koutech Ukrajiny nikdo moc velký zájem nejeví. Procházíme uklizeným, upraveným, ale notně zašlým klášterem, a nakonec máme štěstí. Jako zjevení padá skoro z nebe pan Ihor Michail Lysak, správce kláštera, aby nás komplexem provedl.

Některé z budov slouží posledních šedesát let jako psychiatrická léčebna. Klášter dlouho chátral, roku 1997 dostal ale polovinu objektu do správy malý řeckokatolický řád Studitů a postupně ho obnovuje.

Matka Boží v rukou okupantů

S průvodcem Ihorem Michailem sestupujeme do podzemí, kde jsou krypty s ostatky mnichů. Kdysi byly plné odpadků, Studité ale podzemí vyčistili a upravili.

„Toto je kopie zázračné ikony Matky Boží Podkamenské. Originál je teď v klášteře ve Vratislavi, kam se dostal v roce 1939, když to tu začátkem války zabrali Rusové. Byli v tomto ohledu horší než Němci,“ vypráví pan Ihor Michail příběh kláštera.

V kryptě je uložena jen kopie ikony Matky Boží Podkamenské. Originál odnesli Sovět a dnes je ve Vratislavi|foto: Tomáš Vlach,Český rozhlas

Zlatý věk Pidkamině

Prvních dvanáct dominikánů se sem, na vyvýšené místo vhodné k obraně, uchýlilo v roce 1245. Byli ale pobiti tatarskými nájezdníky. V roce 1464 klášter obnovil biskup Giorgij ze Sanoku. Zlatý věk Pidkamiň zažíval v 17. století.

„Tehdy postavili druhou část areálu, žilo tu 150 mnichů. Klášter byl nejbohatší v okolí, a tak ho často napadali nepřátelé. Mniši proto vybudovali zeď a obranné věže, stavěli to celkem 125 let,“ popisuje průvodce.

Útočiště před smrtí

Čtěte také

Židé, Ukrajinci, Poláci i sovětští zajatci. Oběti druhé světové války ve Volyni připomínají už jen němé kříže a zarostlé hřbitovy

Opevněný charakter kláštera budil zdání bezpečí, i proto se sem za druhé světové války uchýlilo na dva tisíce Poláků z okolních vesnic, kteří za jeho zdmi hledali ochranu před banderovci.

Klášter je skutečně chránil až do poloviny března 1944, kdy se přiblížila sovětská fronta. Do kláštera vtrhl oddíl banderovců spolu s ukrajinskou divizí SS Halič a přibližně dvě stovky polských obyvatel zabily.

Zdi, které by mohly vyprávět

O těchto věcech se ale pan Ihor Michail bavit nechce. O to víc kostelník mluví o další etapě zdejší historie, kdy tu v roce 1946 zřídila sovětská tajná policie vězení. Na stěně se dodnes dochovaly nápisy, které tu po sobě vězni zanechali.

Kromě nich jsou na stěnách i hradbách kláštera stále ještě patrné stopy po kulkách. Kolem věží se ale už staví lešení, je tedy možné, že připomínka tragických událostí Pidkamiňského kláštera už brzy zmizí pod novou omítkou.