Petr Král: Vysílat živě je adrenalin, všechno se to rodí za pochodu

Dobrý den, Ondřeji, tohle je ožehavé téma. Jakožto hudební dramaturg si však netroufám řešit celospolečenské dopady činů Michaela Jacksona. Mně náleží pracovat jen s hudbou. A Michael Jackson byl a je hudebním fenoménem. To ostatní nechť posoudí jiní. Pokud se stane, že jeho písně odmítnou z jakéhokoli důvodu posluchači v hudebních testech, případně rozhodne-li vedení ČRo o odstranění jeho písní z vysílání z jiných důvodů, tak je hrát nebudeme. Ale zatím tomu tak není. Přeju krásné dny a děkuji za dotaz!

Dobrý den, Petro. Jsem rád, že Vám to se mnou hezky utíká, tak ať nám to vydrží :-) Restaurování veteránů mě láká. Znám několik šikovných lidí, kteří právě tohle dělají. Je to nádherná práce. Ti, kteří to dělají a umí, mají můj obdiv. Mám však dojem, že moje schopnosti nejsou takové, abych se do toho mohl vrhnout. Ale pod dozorem mistrů svého oboru bych to jako učedník rád zkusil. A s pokorou se od nich učil. Přeju krásné dny!

Dobrý den, Honzo. No ono to tak přímočaré není, viz výše. Pořád máme být těmi nejposlouchanějšími v tom našem veřejnoprávním rozhalsovém domě. A primárně přinášet informace. Vaše víra je třeba i ušlechtilá, odraz reality plynoucí z průzkumů je však jiný a slyšíte ho. Byť se Vám jeví jako otřesnosti. Ale jsem opravdu rád, že jste zaznamenal to občasné ušlechtilé hudební koření, které zase musí být v úměrné dávce. Jakmile cokoli překořeníte, tak to není dobré. Moc Vám děkuju a ať se daří!

Dobrý den, Davide. No, je to složitější a výše opakovaně popsané. Je to o hledání kompromisu u hudebně velmi široce rozkročené cílové skupiny. Dělat hudební program hudebního rádia je mnohem snadnějí. Vím o tom své. Na hudebnbí stanici se trefujete do hudebního vkusu lidí s podobnými hudebními preferencemi. Ale u informačního rádia je ten hudební výběr složitější. Tak snad to s námi zvládnete a uvěříte mně, že kdybychom do formátu uvrhli vše, tak by se to nejsíš ani Vám nelíbilo. Díky za pochopení!

Dobrý den, Jiří. Rozumím Vaší úvaze, ale je nutné si uvědomit, kým jste a kým chcete být. Tedy kdo jste a kam jdete. Radiožurnál má být většinovým informačním rádiem, tudíž se podle toho řídí i ve stavbě hudebního formátu. Každý veřejnoprávní rozhlasový dům ve vyspělém světě to tak má. Jsou v něm většinové okruhy a minoritní okruhy. Stejně tak je tomu i u nás v ČRo. Ve většinových okruzích oněch úspěšných rozhlasových domů ať už v UK, Rakousku či Německu v rotacích najdete tu muziku, která do takového většinového formátu patří. World music to masově opravdu není. Hudební osvěta je jistě důležitá, ale patří do kontextu a poslání jiných okruhů. Což se v rámci ČRo nepochybně děje. Dám Vám příklad. Pokud bychom chtěli ušlechtile posluchače naučit poslouchat operu, tak toho nedocílíme tím, že jim jí pustíme ve vysílání Radiožurnálu. Přeladí. Nechce to od nás. Ale máme na takovou akci pozvat třeba jinou formou. Stejně jako zveme na ušlechtilé hudební akce kolegiálních stanic ČRo Vltava, stejně jako jsme na Radiožurnálu stáli za vznikem projektu Tatabojs a SOČR, stejně jako zveme a informujeme o akcích Rádia Wave. Normalizační pop na Radiožurnálu opravdu nenajdete. Tedy pokud do něj nepočítáte třeba některé písně Mekyho Žbirky, ale to bych s Vámi o tom opravdu polemizoval. Co se týče Dvojky, tak tohle téma mně nepřísluší nijak komentovat, ale pokud máte obecně zadání, že máte oslovit nějakou cílovou skupinu a ta Vám řekne, co od Vás chce slyšet, pak to musíte respektovat. Tedy pokud ji chcete oslovit. Děkuji a přeju klidný den!

Dobrý den, Mirku. Na naše setkání před ČT si pamatuji, původně jsem si myslel, že jste někdo, koho od vidění znám :-) Pak jsme se dali do řeči a vyjasnili si to. :-) V rádiu bývám hodinu před vysíláním. Agendu nastoluje editor na základě porady, kde se probírají aktuální témata. Takže témata jsou dána a předem je tedy obecně znám. Ale jelikož je dopoledne časem, kdy se děje nejvíc věcí a padají ta důležitá rozhodnutí, tak se dopolední vysílání skutečně ladí za pochodu dle aktuálního vývoje. Podstatnou část vysílání tedy nalajnuje editor a redakční tým. Na vás je pak důstojné odbavení, ke kterému mnohdy dostáváte konkrétní podklady opravdu na poslední chvíli. Ať se Vám daří a děkuju za dotaz!

Dobrý den, Honzo. Tohle je asi na delší povídání. Začnu tím, že Radiožurnál má být dle zadání nejmasověji poslouchaným okruhem ČRo. A to se nám opravdu daří, viz poslední výzkum poslechovosti Radioprojekt, jistě si dokážete výsledky dohledat a porovnat. V posledních letech máme historicky nejlepší výsledky. Cílíme primárně do skupiny třicátníků a čtyřicátníků, máme ale samozřejmě i přesahy. Jsme pořád primárně informační rádio, které lidé ladí kvůli informacím. Tudíž jejich hudební preference jsou opravdu velmi široké a mnohdy se i popírají. Proto musíte hledat většinovou shodu pomocí výzkumů, což děláme. Víc s tím nenaděláme. U hudebního rádia si jdete na stanici, která hraje Vaše oblíbené styly. Ale u informačního je to prostě pořád o hledání hudebního kompromisu. Argument „já a moji známí“ opravdu nefunguje. Sociologie je v tomhle opravdu nemilosrdná. Playlist obměňujeme tak, jak nám zpětná vazba dovolí. Nemalá část posluchačů je velmi konzervativní. Novinek zas tak málo není, stejně tak aktivních skladeb. Máme aktivní až trojnásobek písní oproti hitovým rádiím. Je ale pravda, že u nás se neobměňují tak často. Ale o to víc je hlídáme. Pokud ve výzkumu většina posluchačů označí něco za ohrané či nelíbivé, tak to prostě musí ven. Výzkumy probíhají v průběhu celého roku a účastní se jich průběžně řádově tisíce lidí z cílové skupiny. Rozumím Vašemu osobnímu pohledu i návrhu, ale nelze srovnávat tuzemský a německý trh. Historie vývoje rozhlasového vysílání je opravdu jiná. Navíc to, co snesou posluchači Reginy DAB Praha by ti naši v takové míře nepřijali. Viz cílová skupina, zpětná vazba, výsledky poslechovosti. Rozumím Vašemu osobnímu pohledu, ten můj osobní by byl tomu Vašemu asi velmi blízký, ale v konfrontaci s realitou a znalostí rozhlasových výzkumu a také výsledkům poslechovosti Radiožurnálu by se nám s takovým přístupem v Česku nepodařilo uspět. Samozřejmě si s pokorou uvědomuji, že všem se zavděčit nelze. A věřím, že to pochopí i většina posluchačů. Poslech informačního a hudebního rádia je opravdu úplně něco jiného. Nápad s klonováním je zajímavý a v době podcastů na něj jednou nejspíš dojde, ale momentálně je to zatím nereálné. Z mnoha důvodů. Za pár let to však může být jinak. Ať se daří!

Dobrý den, Jano. Zvládám to hlavně díky mojí ženě. Naštěstí nemá pevnou pracovní dobu. Ale rozhodně se tedy nenudí. Ona je tím hlavním doprovodem a taxikářem, který vyzvedává děti ze škol a vozí je na kroužky, připravuje jim svačiny, učí se s nimi. Samozřejmě se do těchto procesů vkládám i já, tedy dle časových možností. Co se mých činností v rádiu týče, tak jako moderátor mám před dveřmi studia v newsroomu armádu kolegů, kteří vysílání připravují. Není v silách jediného člověka obsáhnout tolik témat během jedné hodiny vysílání. Ale i tak musíte mít nějaký obecný přehled o aktuálním dění. V dramaturgii mně hodně pomáhá kolegyně Lucka. Příprava playlistu v rádiu našeho typu není snadná. Velice intenzivně se snažíme získávat zpětnou vazbu na základě průzkumů, které průběžně celý rok připravujeme a zpracováváme. Za ta léta společné práce jsme si s Lucií vytvořili poměrně fungující systém práce. Sám bych to nezvládl. Jsem trochu chaotický a nutně potřebuji systematickou zpětnou vazbu, kterou mně kolegyně spolehlivě dává :-) Přeju hezký den!

Dobrý den, Evo. No, tak to není snadné. Měl jsem období, kdy jsem chtěl z rádií odejít a jít dělat něco jiným způsobem užitečného a ušlechtilého. Do zvířecího útulku, do stacionáře k postiženým lidem. Také jsem uvažoval o tom, že budu jezdit se záchrankou. Pomáhat, zachraňovat. Vůči záchranářům a hasičům chovám hlubokou úctu. Dřív jsem pracoval v rádiu, které mělo sídlo v domě, kde byl také dispečink záchranky. Ti lidé jsou nedocenění, jsou pod velkým tlakem a musí se umět ovládat, krotit emoce, fungovat v jakékoli situaci. Tohle bych asi já se svým nastavením nezvládl. Takže tudy ne. Mám i pár dobrých kamarádů mezi kamioňáky a někdy jim tu samotu a klid v kabině za volantem závidím. Tedy do prvního sněhu... Ale pokud bych tedy měl dělat něco jiného, nejspíš by to bylo opravdu kolem aut. Nejlépe těch starých. Klidně bych kamarádovi automechanikovi Láďovi dělal pomocníka v jeho servisu :-)