Pavel Maurer: Náruč štědrosti otevírají často lidé, kteří mají sotva pro sebe

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Národní potravinová sbírka, Jihlava

Češi jsou přeborníky v pomoci druhým, a to hlavně co se týče charitativní činnosti. Na ulicích třeba vaří a rozdávají jídlo lidem, kteří spadli až na samotné dno.

Já jsem vás k tomu nechtěl ani nabádat nebo dokonce nutit, abyste v době sváteční mysleli na druhé, kteří třeba nemají vůbec nic, nebo tak žalostně málo, že to ani nestojí za řeč.

Charitativních projektů je u nás dost a český národ je až překvapivě štědrý a podle statistických údajů se umíme pěkně podělit s potřebnými. To mne naplňuje hrdostí a hned bych se chtěl věnovat darům potravinovým, tedy něčemu, co chudý člověk, vedle střechy nad hlavou, nezbytně nutně potřebuje k životu.

Na slevách se dá vydělat i prodělat, zamýšlí se Pavel Maurer

Nakupování potravin – nákup – supermarket

Všichni se asi shodneme na tom, že s prosincem nám –  jako obvykle – začíná klasická předvánoční nákupní horečka. Někdo ji miluje, jiný nesnáší a další úplně ignoruje. Každopádně se nacházíme v období neuvěřitelných nabídek, konzumního pozlátka, výhodných nákupů a zaručených vánočních slev na cokoli a v každém případě za úplně tu nejmenší cenu. Jak se v nich zorientovat?

Já si totiž myslím, že je zcestné očekávat, že se budou dělit jenom ti takzvaně bohatí. Často lidé, co mají sotva pro sebe, dokážou překvapivě a neuvěřitelně nečekaně otevřít náruč štědrosti. To můžete vidět, když se půjdete podívat do potravinových bank, nebo na různé veřejné sbírky, vaření polévek na ulici, či prostě do některé další záchranné potravinové instituce.

Vždy tam potkáte studenty, mladé lidi, kteří ve většině případů nepřijíždějí v jaguárech, vidíte tam lidi v pokročilejším věku v obnošeném kabátě, co přinesou konzervy a nezištně nabídnou pomocnou ruku. To je moc dobře. Abych byl spravedlivý – zapojili se i velké obchody, mezinárodní prestižní značky také pomáhají.

Dělí se o nadbytky s těmi, kdo finančně a někdy i morálně spadli téměř na dno. Ale kdo známe jejich osudy? Kdo můžeme soudit životní příběh ztroskotance? Nikdo. My můžeme nesouhlasit, nerozumět, může nám to být i trochu proti srsti, ale to, abychom byli velkorysí, když nám to naše kapsa alespoň trochu dovolí, to je třeba.

Pavel Maurer: Poselství v břiše

Tradiční pokrm britských Vánoc, pečená krůta.

Dobře se o Vánocích najíst a strávit čas s rodinou – to je přání asi většiny z nás. Pavel Maurer zdůrazňuje i to, jak je důležité jídlo společně připravit a užít si pocit, že se odehrává něco výjimečného. Právě sváteční atmosféra je totiž podle něj to, co je na Vánocích to nejkrásnější. 

Jen si někdy zkuste držet dva dny hladovku. A pak si představte, že někdo takhle hladuje často nedobrovolně, nebo se krmí jídlem, jež je kvalitativně na hranici odpadu. A pak se zpět podívejte do své duše a zamyslete se, zda vám záleží na posouzení ducha či zloducha, nebo na tom, prostě jen pomoci bližnímu svému.

Bez nároku na poděkování, úctu, bez očekávání, že vás někdo poplácá po ramenou, bez toho, abychom se s tím chlubili a zanesli si to do životopisu. Prostě jen uděláme to, co je třeba. Protože tak to má být!