Ovocné zmrzliny připravujeme primátům do kelímku, dáme jim i dřívko. Každý by měl mít stejnou, mohli by si závidět, usmívá se výživářka

8 fotografií

Dočetla jsem se, že ve velkých vedrech jsou tady i tací, kteří dostanou zmrzlinu. Které zvíře co dostane? 

Je to především pro primáty, jsou nám nejbližší, jsou na zmrzlinu, na jakoukoli odměnu, kontakt jsou navíc přichystaní a naopak ho očekávají. Když je velká zátěž teplotními výkyvy, připravujeme jim zmrzliny z ovoce. Samozřejmě bez cukru. Rozmixujeme banány, meloun, meruňky, rybíz... Dáme je do kelímku, dáme jim tam i dřívko. Dostanou o víkendu jako součást obohacení jejich denního chování zmrzlinu. Každý dostane jednu, každý by ji měl mít stejnou, protože primáti jsou nám opravdu velmi blízcí a mohli by si vzájemně závidět.

Umím si představit, že se vyskytuje jedinec, který chce zmrzliny dvě a rovnou si pro tu druhou zajde...

Čtěte také

Co mají společného lidé a hroši? Třeba velkou agresivitu na poměrně malý podnět, popisuje zoolog

Je to tak. Dostávají přesný počet. Ale předložení musí zhodnotit chovatel. Chovatel je první ruka, která krmnou dávku podává. Musí vycházet z aktuálního stavu zvířat ve skupině, který se k nám úplně nedostane. Jeho informace o tom, jestli se během hodiny změní způsob chování, ať už je to reakce na návštěvníky, stres ve skupině, říjné samice... to vyhodnocuje chovatel.

Monika je teď opřená o přepravky, tohle je vyloženě Marvinova bedýnka. Některá zvířata mají svoje bedýnky, některé chovy se krmí hromadně?

Přesně tak. Jsou chovy, které jsou individuální, protože to umožňuje druh zvířete, a jsou chovy skupinové. Individuální chov umožňuje krmnou dávku sestavit podle parametrů zvířete téměř na 100 procent. Zohledňuje se jeho fyziologie, věk, jeho denní aktivita. Přes tyto parametry máte velkou šanci zjistit, kolik zvíře potřebuje energie pro svůj denní režim.

Některá zvířata se krmí individuálně|foto:Tomáš Černý, Český rozhlas

Otázka druhá jsou skupinové chovy. Ve společných výbězích je x druhů kopytníků pohromadě, ale zároveň jsou stáda, která čítají 30 40 kusů. Tam už se to řeší individuálně jako součást procesu vytváření struktury té krmné dávky. Ve finále kolegyně dostanou přehled, že antilopinec potřebuje to a to v určitém množství. Už to není rozdělené, že antilopa Alenka dostane něco jiného než antilopa Lenka.

Proti mně jsou věci jako sójová mouka, agar, ovesné vločky, vidím nějaké granule... Říkám si, že nejsem sama, kdo si ráno dává vitamíny, potravinové doplňky. I tohle je součást stravy...

Čtěte také

Gorily jsou jen trochu jiní lidé. Ve zvířatech je víc, než si myslíme, říká ředitel pražské zoo Bobek

Přesně tak. Chováme cca tři tisíce kusů zvířat. Těch tři tisíce kusů zvířat je téměř ve třech stech druzích, každý druh má nějaká specifika, která se nechají zobecnit do skupin. Ale bez potravinových doplňků, doplňků vitamínů a minerálií nedokážeme dietu připravit tak, abychom měli určitou jistotu, že krmná dávka kopíruje živinově krmnou dávku v přírodě. Pracujeme s databází asi 120 různých krmiv, kompletních krmných směsí, doplňkových krmných směsí, vitamínů, minerálek... na množství, na objem je to řádově několik tisíc tun spotřeby za rok.

Místní krmiváři v covidu prý zachránili Safari Park před velkým průšvihem, protože vymysleli kampaň Pozvi zvíře na jídlo. To vzešlo tady z téhle kuchyně?

Malinko to upřesním. My jsme pomohli kampaň vykonstruovat, ale myšlenka nebyla přímo od nás, ale od kolegů z propagace. Potýkali jsme se jako všechny zoologické zahrady v covidovém období s problémem, že jsme měli pocit, že už ani náklady na krmiva a ostatní náklady nebudou možná být hrazena v dosavadní výši. Že jsme byli několik měsíců zavřeni, nás hodně limitovalo. Jsme zajímaví tím, jak jsme na kuchyni strukturalizovaní, přišel nápad, že bychom mohli zprostředkovat nahlédnutí jídelníčků veřejnosti, která nám je nakloněna, ponouknout jí myšlenku, že by nám mohla pomoci, když už se nemůže k nám přijít podívat, aspoň zvířata zprostředkovaně nakrmit.

Ještě ten program běží?

Ano. Spolu s programem už dlouhodobě nabízíme možnost zúčastnit se krmivařiny veřejnosti tím, že zprostředkováváme program Kuchařem v zoo, je to zážitkový program, dále už klasicky všude zmiňované adoptivní rodičovství zvířat. V neposlední řadě se snažíme edukovat tím, že v dětském zookoutku, kde je kontaktní krmivo, nedáváme krmivo z automatu v podobě granulátu, ale děti dostávají kornout z biopapíru s bioobsahem, což je mrkev a sušené jablíčko. Dítě, eventuálně rodič, může ochutnat, co dostávají naše zvířata v biokvalitě.

Jakým pamlskem byste uplatili nosorožce? Kdo je v Safari Parku největším jedlíkem? Chodí se Monika Ptáčková dívat, jak zvířatům chutná? Poslechněte si celý rozhovor.