Co mají společného lidé a hroši? Třeba velkou agresivitu na poměrně malý podnět, popisuje zoolog

28. leden 2022

„Velká zvířata mě bavila odmalička. Když jsem ve svých čtyřech letech byl v pražské zoologické zahradě, měli rodiče problém odtrhnout mě od nosorožců. A to mi zůstalo,“ usmívá se zoolog a vědecký pracovník ostravské zoologické zahrady Jan Pluháček. „Když se na zvířata díváte delší dobu, otevře se vám úplně jiný svět. Nemusíte se pachtit za vesmírnými civilizacemi, protože tady je spousta jiných světů, o kterých nevíme,“ neskrývá své nadšení. Co ho fascinuje na hroších?

Kolika let se dožívá hroch obojživelný ve volné přírodě?

To zůstává dosti otevřenou otázkou, protože my o hroších ve volné přírodě víme strašně málo. Hroch je zvíře, které se velice obtížně zkoumá v přírodě. Důvodů je několik. Tím, že je to zvíře svým životem obojživelné, žije na souši i ve vodě – ve vodě tráví opravdu více než polovinu života – tak je potřeba v podstatě za ním do té vody vlézt...

Na druhou stranu je to zvíře, které, tak jako člověk, má rádo vlastní komfort. Takže když vám někdo leze do vany, taky nejste rádi. Tím pádem hroch může být nebezpečný. Kromě toho vedle hrocha se občas koupou krokodýli...

Sledovat hrochy v přírodě není žádná sranda. Další možnost je, že si je nějak individuálně označíte. Což u hrocha jde dost špatně, protože když si na něj dáme nějakou barvu, tak se ve vodě smyje.

A takové ty trackovací obojky, jak se dávají třeba velkým šelmám, kočkám a tak dále?

To se dělá, několik takových pokusů bylo, zejména v poslední době. Musí to být obojek, který vydrží vodu, bahno, zuby jiného hrocha a tak dál. Zatím to mělo několik zvířat, podle toho víme třeba, jak se zvířata pohybují.

Poslední problém je, že většina studií je krátkodobých a hroch je zvíře dlouhodobé. Dnešní věda chce výsledky za každou cenu a hned a ideálně zítra. Když vám někdo dá grant, chce výsledky co nejdřív. Když se hroši mohou dožívat čtyřiceti padesáti let, nikdo nechce platit někoho, kdo bude v Africe třeba deset patnáct let a teprve pak přinese výsledek.

To je jeden z důvodů, proč o hroších víme poměrně málo... Každopádně předpoklad je, že hroši v Africe se dožívají kolem 45 až 50 let maximálně.

Čtěte také

Ještě se zdržme u hrocha, protože okolo něj je určitě spousta pověr. Říká se, že se jedná o nejnebezpečnější zvíře Afriky. A vy zase říkáte, že hroch je podobný nám lidem. Já se tedy jako nejnebezpečnější zvíře necítím.

To jsou dvě věci, které jsem samozřejmě v žádném případě nechtěl dávat do souvislosti. Co se týká pověr, je to tak, že o hrochovi se tohle říká, ale neexistuje pro to žádná relevantní vědecká evidence.

Dokonce nedávno vyšla studie z Mosambiku o případech fatálních konfliktů mezi lidmi a divokými zvířaty. Hroši jsou v této studii zahrnuti, mají na svědomí několik lidí, ne, že ne, ať už rybářů nebo zlatokopů. To je obrovský problém dneska v Africe – těžba zlata. Lidé přicházejí do konfliktu s těmi zvířaty. Ale co se týká celkových čísel, tak hroch v Mosambiku nejnebezpečnější zvíře nebyl.

Proč říkáte, že jsou podobní nám lidem?

Podobnost jsem myslel v otázkách sociálního života. Je tam nějaký slabý pohlavní dimorfismus, to znamená pohlavní dvojtvárnost – samci jsou o něco málo větší než samice. Další věc je, že se rodí o něco málo více samců než samic, tak jako u lidí, ale samci mají větší úmrtnost, tak jako u lidí. Samec se snaží vybudovat si harém, ne každému se to podaří, lidé jsou na tom velmi podobně. Taky se řada lidí o toto snaží, ale přece jenom, přiznejme si, málokdo je úspěšný v tomto chování.

Co se týká povahových rysů, tak myslím, že jestli je jedna charakteristika, která je podobná hrochům i lidem, tak je to poměrně velká agresivita na poměrně malý podnět. Lakonicky bych řekl zuřivost.

Co je hlavním posláním zoologické zahrady? Jaké výjimečné exotické zvíře můžete v ostravské zoologické zahradě vidět? A proč by nás měla zajímat Afrika? Poslechněte si celý rozhovor.

autoři: Lucie Výborná , vma

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová