Gorilí táta v Ugandě: prales není nafukovací, může z něj být další zoologická zahrada, obává se Ždánský
Zachránce pražské gorily Moja navštívil svou dřívější svěřenkyni ve španělském přírodním parku už jen v roli obyčejného návštěvníka. „To zvíře nechci nijakým způsobem ovlivňovat. Vůbec mě udivuje, že si pamatuje po takové dlouhé době,“ vysvětluje ošetřovatel Marek Ždánský. Autor knížky Gorilí táta v Africe se věnuje ochraně afrických národních parků. Jak fungují během covidu a jak dlouho trvá, než si gorilí tlupa zvykne na nového návštěvníka? Dochází gorilám životní prostor?
Jak teď Moja žije? Je jí osmnáct, má osmileté mládě, pořád má antikoncepci...
Má antikoncepci pořád. Samozřejmě že roky jí běží, ale osmnáct je ještě parádní věk. Ale těch goril v zoologických zahradách je prostě hodně, jsou to dlouhověká zvířata, nebezpečná zvířata a není je pořádně kam dávat. Kapacita zahrad začíná být plná.
Čtěte také
Takže to vypadá tak, že se teď nebudou nějaký čas rodit mláďata?
Ne, to samozřejmě musí. To hlídá koordinátor chovu. Ona tam je s ní ve skupině v Cabárceno další samice, které povolil antikoncepci odebrat. Ta teď má dvouroční mládě. Samozřejmě se musí hlídat, aby ta populace samic příliš nezestárla, pak by nebylo žádné mládě. Samozřejmě pak jsou mláďata hrozně důležitou součástí té gorilí skupiny, protože utvářejí jiné myšlení. Ovlivňují její život, jako u lidí.
Když se vrátím k těm gorilám, za kterými jezdíte pravidelně do Ugandy do národního parku Bwindi, tak za osm let se tam počet horských goril prý zdvojnásobil. O jakých počtech se bavíme?
Čtěte také
Když jsem tam byl poprvé v roce 2003, udávali počty 400 až 500 kusů. Podle posledního počítání až 1200 – samozřejmě plus mínus, není to přesně, protože to dělají podle gorilích hnízd, které si gorily každou noc staví. Což je samozřejmě super počet, že to jde nahoru. Jediné, co může být problém je, že počty se zvětšují, ale prales není možné zvětšit, protože ti místní se těch svých políček samozřejmě nevzdají. Nechci malovat černého brouka na zeď, ale aby se nestalo něco jako v těch zoologických zahradách, že těch goril bude hodně a ten prales není nafukovací a zároveň gorily potřebují svoje teritoria.
Jak velká teritoria potřebují?
Gorilí rodina toho moc nenachodí. Dejme tomu do pěti kilometrů, můžou i jeden, dva. Oni vstanou z toho hnízda, popojdou pár metrů, a protože ten prales je na jídlo bohatý, tak jedí pořád. Oni jsou takoví pohodáři, mláďata blbnou. Mají ale svoje teritorium. A jak se ta teritoria začnou zmenšovat, tak je tam nervozita, protože může přijít další skupina. Ony ty gorily tam kromě člověka jiného predátora nemají. Jak samy sobě budou narušovat ten prostor, poroste nervozita a agrese těch zvířat vůči sobě a může to být velký problém.
Související
-
Dobrovolníci se na Sumatře učí být součástí teritoria, jemuž vládne tygr, popisuje ochránce přírody
„Původní vize nebyla tak úplně ochranářská. Měli jsme potápěčské centrum a já jsem chtěl uzavřít takový zlatý trojúhelník, že lidem ukážu i prales,“ vzpomíná Milan Jeglík.
-
Když člověk natáčí v deštném pralese, těší se na zasněženou Vysočinu, říká filmař Marián Polák
Marián Polák za film Planeta Česko získal cenu Trilobit. Může dokument změnit náš pohled na krajinu, o které si myslíme, že ji dobře známe? Ptala se Patricie Strouhalová.
-
Češi zachraňují Amazonský prales. Získali si i místní uzavřené etnikum
Osud Amazonie leží na srdci i Čechům. Ochránit Amazonský deštný prales pomáhají přímo na místě. Skupují okolní pozemky, aby zachovali unikátní ekosystém pralesa.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.