Recepty na jarní detox a dobrý život? Často musíme jít i přes mírnou bolest, říká lékařka Marie Skalská

Když si, paní doktorko, čtu o jarní únavě na internetu; respektive zadám si do vyhledávače jarní únava, tak mi to najde bezpočet odkazů: dozvím se, jak vzniká, co ji způsobuje a většinou na konci se dozvím, jaké supplementy mám nakoupit. Bez nich to nejde?

Žádná hrst supplementů vás rozhodně nezachrání. Myslím si, že když se kouknete na sociální sítě, tak tam budou slevové kartičky na zázračné směsi – prosím vás, nepodléhejte tomu. Máme mnohem důležitější a mocnější nástroje.

Abychom si to vysvětlili, jarní únava je pravděpodobně nejvíce podmíněna změnou světla, protože najednou máme více světla. Tím pádem se nám blokuje vyplavování spánkového hormonu melatonin, kterému se někdy říká hormon mládí.

Pokud během zimy povolíme v rozumné pohybové aktivitě, můžeme mít vitamínový deficit

Někteří citlivější jedinci právě přechod na letní čas snášejí hůře. Koneckonců myslím, že tento víkend nás čeká – a my třeba i ze statistik víme – že v momentu přechodu na letní čas budeme mít bohužel vyšší výskyt infarktů a mozkových příhod. Jsme na to senzitivní, jsme na to citliví, někdo více. Kdybychom odkryli karty už úplně na začátku, co nejvíc funguje na jarní únavu – a doufám, že nás budou poslouchači poslouchat dále – tak je to pobyt po ránu na ostrém světle, protože v tu chvíli nejrychleji resynchronizujeme naše vnitřní hodiny.

Na ostrém světle umělém nebo musí být přírodní?

Na přírodním samozřejmě – pokud budeme mít slunečné ráno, tak je to to nejlepší, co můžeme udělat. V našem mozku, v hypotalamu, za sítnicí máme takové citlivé buňky, které když ozáříme, tak stopnou produkci spánkového hormonu, takže budeme čilí. Takže opravdu, třeba na takové ranní rozespání: co nejdříve se vystavit jasnému světlu. Samozřejmě, pokud na sebe napálíme ostré světlo ze zářivek, tak to určitým způsobem může pomoci. Ale prostě nenechávat se ráno v šeru.

Čtěte také

Léčit nás může i obyčejné dechové cvičení. A také chodit častěji na světlo, upozorňuje lékařka

Expozice by měla trvat jak dlouho? Zhruba, přibližně.

Když si to můžeme dovolit, tak aspoň dvacet minut. Taková ranní procházka.

Ranní procházka na ostrém světle za východu slunce, to je nádhera. Asi by bylo dobré si na to udělat čas a nehořekovat potom, že nás semlela jarní únava. Ale jestli si dobře pamatuji vaši předpředchozí odpověď, říkala jste něco ve smyslu, že na jarní únavu bychom se měli umět připravit během zimy. Příprava by měla spočívat v čem?

Pokud během zimy trochu povolíme v rozumné pohybové aktivitě, pokud si nedáváme bacha úplně ani na to, co jíme, můžeme mít vitamínový deficit. Ale není to o tom, že do sebe lupneme hrst vitamínů a budeme bdělí od druhého dne.

Může docházet k tomu, že strava je méně pestřejší, takže můžeme mít i některých nutričních látek trochu méně. Máme tendenci (v zimě, pozn. red.) přibírat, takže když najednou neseme víc kilogramů, můžeme se snáze unavit. Takže je to takový trénink: nabrat moto-hodiny v zimě, abychom z toho mohli na jaře čerpat.

„Důležitější je, co si na talíř dáte, ne v kolik“

Ti, kteří na jaře před velikonočními svátky drží půst, navazují na něco, co tady bylo nějakou tradicí. Možná, aniž by to měl člověk odborně pojmenované a měl na to data, tak se vědělo, že něco takového může být očistné, správné, zdravé.

Ono nám to udělá dobře: splaskne nám břicho, cítíme se dobře. Hodně funguje psychika. Já úplně nechci brát iluze...

Už jste vzala.

Tak to teď budu muset napravit. Ale ono by všem Čechům pomohlo, kdybychom si trošilinku snížili energetický příjem – kdybychom se plus minus ne úplně postili, ale kdybychom jedli méně dlouhodobě.

Jak říkám, to, že budete něco dělat 14 dní, nezmění celkovou prognózu. Dobrý život se skládá z malých konzistentních věcí, které děláme pravidelně, opakovaně.

Když teď jsou takové debaty zejména na sociálních sítích – a nechci je tady příliš nasvěcovat – na přerušovaný půst...

Čtěte také

Slabá večerní chvilka při hubnutí? Emoce se dá obrátit v silnou vůli, míní nutriční terapeutka

Pojďme do toho. Teď 15. března zrovna vyšla velikánská review, která zhodnotila 22 studií, které se zabývaly různými intervaly v jídle, těmi přerušovanými půsty.

Opět, nejdůležitější je to, co si na talíř dáte, ne jestli si to dáte ve čtyři nebo v sedm. Opravdu rozhoduje materiál, který do sebe dostaneme. Takže ano, máme regulérně studii potvrzující, že v případě pacientů, kteří mají velmi kontrolovaný příjem, dobře poskládaný, ale jsou to jenom dvě jídla denně, tak na tom můžou krásně profitovat, kompenzovaná glykémie.

Ale dvě jídla denně v českém podání znamená: nestihnu snídani, dám si sůšu k obědu a pak večer konečně, když si je klid, sním, na co přijdu, včetně úchytky od ledničky. Takže ono jsou dvě jídla a dvě jídla.

Je to trapné klišé, ale pořád je důležitější, jestli je jídelníček pestře poskládaný, než jestli to sním naposledy v pět odpoledne. Ani přerušovaný půst nás úplně nevytrhne, pokud jíme špatně.

Poučení v pohybu

Když propojíme dohromady zdravé stárnutí, třeba i zdánlivě obyčejný, ale blahodárný pohyb, kterým je chůze – ale teď přeci jen člověk stárne, tam ho píchne, zabolí záda a přestává mít vůli chodit, když mu to způsobuje bolest.

A ještě u žen je vůle daná také poklesem hormonů. Jinak se nám chce cvičit ve dvaceti a vůbec se nám nechce cvičit v pětapadesáti. Třeba jsem zrovna včera měla pacientku, která na páteři má vyhřeznuté všechno, co jde. Já jsem neviděla tolik výhřezů: disky jsou všechny mimo, po obou náhradách kolen, těžká artróza kyčle. A stejně, i v tento moment jsme spolu vymysleli cvičení, které se dá dělat vsedě – protože je potřeba svaly pořád tonizovat. Takže může cvičit i vsedě, může hýbat i nohama vsedě, pomůže si gumičkami, aby to bylo trochu proti odporu.

Čtěte také

Pohybový aparát je vystaven naší vůli i zvůli, odráží se na něm naše zacházení. Práh bolesti si můžeme nastavovat, říká fyzioterapeutka

Jediná kontraindikace pohybu je smrt nebo intubace. Samozřejmě, nebudeme cvičit při úplně vysoké teplotě, ale pohyb je život a život je pohyb. A víme, že i u pacientů, kteří jsou v posledním stádiu nádorových procesů, rozumné cvičení, rozumná aktivace svalová jim pomůže kvalitu života zlepšit.

A když odhlédneme od fatálních věcí, platí tedy, jestli vám dobře rozumím, že chůze nebo jiný druh pohybu i přes mírnou snesitelnou bolest je pořád klíčový?

To by bylo skvělé, kdyby to bylo hlavní zprávou dnešního povídání: že cvičit potřebujeme v momentu, kdy se nám většinou nejméně chce. Že to neznamená, že pohyb musí být úplně bezbolestný – právě naopak, čím nám je více, můžeme mít různé úponové bolesti. Pokud vám rehabiliťák řekne ‚cvičte‘ a vy řeknete, ‚no, to bolí,‘ – mnohdy je to vlastně dobře.

Musíme jít velmi často i přes mírnou bolest, ta by neměla být překážkou. Nechci říkat, chce to se kousnout, ale úplně bez bolesti to někdy nejde, ve vyšším věku zejména.

Jak na lidský organismus působí různé léčivé přípravky? Poslechněte si celý rozhovor s Marií Skalskou.