Aurelova výtvarná podoba Války s mloky je fantazie, láká Petr Čtvrtníček. Proč někdy potřebuje provokovat?

Před 90 lety se poprvé objevila Válka s mloky, vycházela na pokračování v Lidových novinách. Dočkala se mnoha adaptací a vyhlížena je filmová podoba, která by se snad mohla objevit letos. Za ní stojí Aurel Klimt a Petr Čtvrtníček ztvárňuje Andyho. Jak velká výzva to je a co třeba Válka s mloky znamenala pro tebe v dětství? Pro mě osobně to bylo úplně stěžejní dílo.

Čtěte také

Je to komedie, krimi i sociální drama. A funguje to, říká herec Řezníček o covidovém westernu Poberta

Pro mě úplně stěžejní nebylo, to byly jiné knížky, jiné romány. Samozřejmě jsem to četl, věděl jsem o tom, ale to téma pro mě asi neznamenalo tolik jako pro dnešního člověka, protože ty souvislosti a vůbec to, co se děje v tom příběhu, je nám teď bohužel velmi blízké.

Taky jsem byl zvědavý, kdo se toho chopí, kdo ukořistí tohoto Čapka a bude to moct převést do filmu. Nakonec je to Aurel, což je skvělé, protože je báječný výtvarník. Když jsem viděl první návrhy, tak jsem říkal: „To je Karel Zeman, panebože!“ On si to ještě tak hezky obsadil…

Byl jsem teda jenom u hromadných scén té konference, kde jsem dělal německého velvyslance, ale tam byla taky úžasná sestava. A pak jsem viděl ještě některé sekvence v aule. Taky je to bezvadně oblečené a má to skvělou atmosféru. Držím palce, aby to dotáhli do konce.

Pro každého filmaře toto téma může být strašně atraktivní, protože je to výpravné. Jak jsi správně říkal, je to nesmírně současné, možná ještě současnější, než to bylo ve 40. letech 20. století. Ale jak k tomu přistoupit? To výtvarno je asi podmínkou, ne? Protože hraný film si vůbec neumím představit.

Petr Čtvrtníček a Berta|foto:Anna Duchková, Český rozhlas

Já taky ne. Vůbec. Absolutně normální klasický hraný biják není možný. To by se muselo nějak stylizovat, nevím vůbec jak. Ale tady v té výtvarné podobě, kterou tam má Aurel, je to fantazie. Já jsem si teda odsloužil, jednak jsem dělal toho německého velvyslance, tam jsem byl normálně oblečený… 

To si umím představit. 

To si umí každý představit. Byli jsme půl dne v bazénu s vodou a tam jsme měli krásnou hostinu. Ale celý zbytek filmu jsem potom chodil v zeleném overalu jako ten mlok. Takže ze mě tam není vlastně vůbec nic, je tam jenom ten tvar. A říkal jsem: „Hrozně rád to namluvím, nadabuji toho mloka, ale proč to nemůže dělat někdo jiný?“

On říkal: „Já bych chtěl, aby to mělo taky tvoji řeč těla.“ No dobře, tak mě teďka oblékají do toho mého mloka, do těch šupin… Chtěl jsem říct srsti, protože vedle mě leží pes. Tak dělají pokožku toho mloka… 

Ale mimika zůstává. Ta bude tvoje, předpokládám, ne? 

No, takto to mělo být.

Je to velmi aktuální a ty souvislosti jsou velmi podobné tomu, co tady prožíváme.

Zmiňoval jsi, že to je nesmírně aktuální. Tak kolik těch Bondyů kolem sebe máme? Co je nejaktuálnější z Války s mloky v roce 2026?

Všecko. (směje se) Nevím, máme jich okolo sebe spoustu, o některých třeba ani nevíme. Je to velmi aktuální a ty souvislosti jsou velmi podobné tomu, co tady prožíváme. Ne že bychom to třeba osobně žili, chtěli, ale je to okolo nás. A je to všude. Čapek byl takový vizionář v tolika věcech.

Cítit se jako amatér 

Vzpomeneš si na rok 2011, kdy se objevilo prohlášení „můj život v umění se naplnil, nyní už se budu věnovat pedagogické práci“? „Během třicetileté kariéry ztvárnil přes padesát rolí ve filmu, televizi a na prknech domovského Divadla Na zábradlí a vydělal prý bezmála 32 milionů korun.“ A pak přišlo to představení. 

No, takto jsem ukončil kariéru několikrát. Toto jsem poslal do ČTK, oni to takto vydali. Dokonce jsem jednou ukončil kariéru na Hronově, kde jsme byli na festivalu amatérského divadla se Zábradlím. Bylo tam pár profi divadel, která tam měla ta velká představení.

Čtěte také

Herečka Plodková: Karlovarský festival je na světové úrovni, jen koberec v Cannes je červenější

Na konci při děkovačce jsem to zdržoval, všichni chtěli jet domů. Jana Plodková mi říkala: „Ty debile, pojď už!“ Já jsem tam mluvil, klečel jsem, líbal jsem to jeviště – „ukončuji kariéru, miluji Hronov, miluji divadlo.“ A oni všichni za mnou stáli, říkali: „Pojď už, musíme odjet.“

No a ptal jsem se lidí, jestli by mě přijali zpátky mezi amatéry, tak jak to produkoval Petr Lébl. Potom jsem se přiznal, že si ještě budu chvilku přivydělávat v profesionálním divadle, ale cítit se budu jako amatér, stejně jako jsem se cítil vždycky. 

Kde toto bereš? Jak tě toto napadne? 

No, když jste mě nevzali na tu školu, vždycky říkám… 

Ale že to převezme ČTK, že to zní tak seriózně, že nadšení diváci a divačky v Hronově na nejelitnější přehlídce amatérského divadla to prostě vezmou… Kde v sobě nacházíš tento cit pro přesně mířenou provokaci?

To nebyla provokace, to bylo prohlášení nebo chcete-li statement.

Když je potřeba zazlobit, tak to udělám.

Dobře. Tak jak vyhledáváš ty situace, na které dokážeš reagovat tak, jako nikdo v této zemi?

Moc je nevyhledávám, ale v tu chvíli si říkám: „Hele, tady bych mohl teďka toto.“ A udělám to. Někdy tomu musím věnovat víc než třeba pět vteřin přemýšlení, musím něco napsat, někam to poslat. Nevím, je to můj život a řídím svojí intuicí. Když je potřeba zazlobit, tak to udělám. 

Kde se natáčel snímek Válka s mloky? Je mlok Andy spíše kladný, nebo záporný hrdina? A proč Petr Čtvrtníček po 30 letech opustil svou domovskou scénu Divadla Na zábradlí? Poslechněte si celý rozhovor.