Baltské moře vymírá a s rybami mizí i rybáři. „Už můžu lovit jen platýse,“ zoufá si Uwe

Jsme v zasněženém přístavu na samém konci flensburské zátoky. Na otevřené moře je to odtud asi 30 kilometrů.

Flensburský přístav leží nedaleko dánských hranic|foto:Tomáš Havlík, Český rozhlas

Uwe Lund zve na palubu svého rybářského kutru nazvaného podle populárního námořníka „Pepek“.

V srdci nevelké padesát let staré anglické lodi bije motor původně z traktoru. Podle Uweho si vezme tak 4 až 6 litrů nafty za hodinu. To není levné, a tak když nahodí sítě, nevrací se Uwe do přístavu, ale nocuje v malé kajutě, aby ušetřil. Ta sice působí hodně těsně, ale natáhnout se tam prý dá.

V bednách na palubě jsou naskládané sítě. Uwe je chce ukázat – už kvůli pocitu, že média si prý na rybáře zasedla. Vysvětluje, že tyhle sítě se nevlečou po dně. Jsou padesát metrů dlouhé a asi metr vysoké, spustí se z lodi na dno a prostě se čeká. Oka sítí, zdůrazňuje rybář, jsou dost velká na to, aby malé ryby proplavaly.

Uwe ukazuje na digitální mapě zónu, kde brzy bude zakázán rybolov úplně|foto:Tomáš Havlík, Český rozhlas

Hřebíček do rakve

Uwe už může bez omezení lovit jen platýse. Na ostatní druhy ryb jsou kvóty a treska a sleď neboli herynk jsou zakázaní úplně. Ale ještě větší pohromu pro rybáře představuje opatření, které mi Uwe přibližuje na digitální mapě v kormidelně, na kapitánském můstku.

Odtud až sem, ukazuje, od příštího roku zřídí spolková země Šlesvicko-Holštýnsko chráněné zóny, do kterých rybáři vůbec nebudou smět. Vypadá to, jako by měli zůstat zavření v zátoce.

„Rybaření tam dál vůbec nebude možné. Teď je to tak, že vyjdu akorát – co nalovím, prodávám v přístavu babičkám po pěti eurech za kilo. Když to ale zavřou, tak přijdu o 60 procent. Nezbyde skoro nic,“ obává se Uwe.

Čtěte také

Stále teplejší moře zabíjí živočichy. Přibývají mrtvé zóny bez života

Škodí hnojiva i hluk

Nepopírá, co říkají v posledních letech mořští biologové, že se Baltské moře postupně mění v mrtvou zónu. Je to podle něj vidět i ve Flensburgu. Když se oteplí, zbarví se dno pod nánosy řas do ruda, což je známka, že už tam není kyslík.

Za to ale podle něj nemůžou ani tak rybáři, jako spíš zemědělci, z jejichž polí se do Baltu dostávají hnojiva podporující růst a rozmnožování řas. Podle flensburského rybáře moři nepomáhají ani nové mosty, větrníky, bující lodní doprava, jachty – pořád je hluk a voda nemá klid.

Zkrátka řečeno, malí pobřežní rybáři dostali podle Uweho černého Petra – a někteří ochranáři přírody mu v tom dávají zapravdu.

Uwe ukazuje své sítě, aby dokázal, že jeho způsob lovu neškodí mořskému životu|foto:Tomáš Havlík, Český rozhlas

Poslední z posledních

Rybářů na pobřeží Baltského moře každým rokem ubývá. Když nejsou ryby, nejsou peníze. Uwe Lund předsedá ve Flensburgu rybářskému spolku o 30 členech, ale jako jediný z nich rybaří na plný úvazek a v 60 letech je ze všech nejmladší.

Jde si od něj nechat vyprávět, jak jel v šesti letech poprvé s tátou na moře a už ho to nepustilo nebo jak si cení pocitu svobody na lodi. Co bude ale s vymírajícím řemeslem, to si troufnout neodhadne. Jen jedno ví jistě: pokud rybáři na Baltu zmizí, tak snadno se zpátky nevrátí.