Dvanáct hodin v platzkartě. Čeští dobrovolníci se z Ukrajiny vraceli sovětským vagonem

Platzkartnaja je typ vlakového vozu, který pochází ještě ze sovětských časů a dodnes je běžný třeba na Ukrajině. Jde o lůžkový vagon bez kupé, se samovarem na chodbičce a s hlasitou průvodčí.

Návrat v čase

„Naposledy jsem tím jela v roce 1991. Třeba to bude zábavné,“ komentuje návrat v čase ukrajinistka Lenka Víchová, která skupinu dobrovolníků Paměti národa, která na západ Ukrajiny vyrazila s humanitární pomocí, doprovází.

Zleva Ivan Trojan, Čajka a Martin Ocknecht na Ukrajině|foto:Ľubomír Smatana, Český rozhlas

„Úplně jsem zapomněl, jak drsné to je. Kdysi jsem to zažil mezi Jerevanem a Tbilisi a teď jsem si to připomněl,“ říká Martin Ocknecht, šéf projektu Pomozte Ukrajině s Pamětí národa. Stejně jako ostatní si povléká polštař a snaží se vtěsnat na zhruba 180 cm dlouhé lehátko. Pro čerstvý vzduch musí chodit do prostoru mezi vagony.

Dvanáctihodinovou jízdu ve vydýchaném vlaku absolvuje i herec Ivan Trojan, který se k výpravě připojil jako podporovatel aktivit Paměti národa a z jehož divadelního výtěžku byla mimo jiné pořízena nová laparoskopická věž na miniinvazivní operace. „Herec musí zažít všechno,“ vtipkuje, zatímco si na svém lůžku ukládá věci pod hlavu.

Na konci cesty se už ale všichni těší na čerstvý vzduch. Shodují se, že další podobnou zkušenost si zopakují nejdřív za dvacet let.

Cestující i zásoby na frontu

Vzhledem k tomu, jak náročné je pro ukrajinské železnice udržet provoz v době války – kdy po kolejích putují vedle milionu cestujících i zásoby na frontu, mohou být cestující ve vozech platzkartnaja vlastně spokojeni. Navíc noční dvanáctihodinová cesta přes půl Ukrajiny vyjde v přepočtu na dvě stě korun.