Cestu sportovce bych si vybral vždycky. Se soupeři jsme mimo led super parta, popisuje Metoděj Jílek

Byl nějaký pátek, který byl od toho únorového sběru medailí fakt volný?

Nedokážu si vzpomenout.

A kdybyste měl tu možnost, jak byste ho trávil, kdybyste neměl nic v plánu?

Asi bych zůstal celý den doma, protože to se mi teď za posledních šest týdnů moc nepovedlo.

Čtěte také

Chci patřit mezi špičku a být na vrcholu co nejdéle. V létě se vrátím k inline rychlobruslení, říká olympijská hvězda Metoděj Jílek

Půjdu ještě dál, protože mě zajímá, co byste doma dělal.

Za prvé bych asi zaspal. Potom bych hrál dejme tomu nějaké počítačové hry nebo se díval na seriály, filmy. Prostě bych si užil to nicnedělání.

Zajímá mě, když se díváte, že to tak vrstevníci mají, jestli vám to nechybí. Jestli někdy nepřijde chvíle, kdy si říkáte, proč já tomu tolik věnuji, když tady soused je doma a spí si...

Asi mně to nechybí. Já bych to zvládl den, maximálně dva, pak už bych se začal nudit. Přestalo by mě to bavit.

Takže není někdy chvíle, kdy kvůli tomu, že jste profesionální sportovec a k tomu ještě student, něco zanedbáváte, to znamená tu činnost vrstevníků?

Nemyslím si. Určitě se tomu obětuje hodně věcí a je to na tom znát, ale určitě bych si pokaždé vybral cestu sportovce. Protože mě ten sport baví a naplňuje a mám nějaký cíl, za kterým se ženu. Takže určitě bych si to vždycky vybral.

Metoděj Jílek s tričkem Golden Boy na znamení oslavy vítězství v závodě na 10 kilometrů.|foto:Piroschka Van De Wouw, Reuters

Cíl? Být co nejlepší

A ten cíl, za kterým se ženete, je konkrétní? Je to nějaký plán, nebo prostě snaha být nejlepší – byť to zní takto strojeně.

Plány se vždycky nastavují před sezonou, ty krátkodobé. Protože nejde úplně naplánovat, co chci udělat za čtyři roky. To je dlouhá doba a ve sportu se toho může stát hrozně moc – co se týče zranění, nemocí nebo taky v tréninku něco nemusí vyjít. Takže se vždycky plánují cíle v té sezoně.

A jinak můj ultimátní cíl je se zlepšovat a zlepšovat a být co nejlepší sportovní verzí, abych se dostal na co nejvyšší úroveň, dosáhl co nejvíc svého potenciálu.

Kdy končí tento konkrétní plán? Skončil tím olympijským cyklem a teď přišel plán nový, anebo ještě pořád jedete podle plánu sezóny?

Zimní sezóna skončila, teď se budu připravovat na kolečkovou sezónu. Tam je další vrchol sezóny mistrovství světa v Paraguayi, na které bych rád jel.

Čtěte také

Rychlobruslař Jílek: Stříbro mám i díky Martině Sáblíkové, vybudovala u nás veškerou infrastrukturu

Ve stínu olympijských medailí Metoděje Jílka leží i stříbrná medaile z mistrovství světa ve víceboji. Mě zajímá ta motivace olympijského šampiona jet na mistrovství světa. Člověk by si řekl: Mám splněno a tady vlastně budu jenom to zlato obhajovat. Proč jste tam jel?

Je to další soutěž, co vyhrát. Na mistrovství světa jsem nikdy nevyhrál, ani tento rok se mi to nepovedlo. Bylo to v jiné distanci, byl to víceboj. A taky jsem chtěl využít té formy, kterou jsem natrénoval na olympiádu. Udělali to všichni mí konkurenti.

„Se soupeři si nejdeme po krku“

Bylo na soupeřích vidět, že prožívají daleko víc to setkání s olympijským vítězem? Měli třeba větší respekt a daleko víc vás pozorovali?

Myslím si, že ten respekt byl podobný už před olympiádou, protože jsme věděli, kdo tam jde s jakými šancemi. Věděli jsme, jak na tom kdo je. V tom sportu se pohybujeme a víme, kdo má jaké síly, kdo natrénoval. Takže si myslím, že se to moc nelišilo od té olympiády.

Jak moc jsou to soupeři? Logicky během závodu stoprocentně, ale jak moc dokážete držet partu? Povídáte si a vzájemně se inspirujete osobně?

Jsou to skvělí kluci a myslím si, že na těch dlouhých distancích si rozumím skoro se všemi. Je to super parta, i když se vidíme jenom na závodech.

Olympijský vítěz Metoděj Jílek s Polákem Vladimirem Semirunným a Nizozemcem Jorritem Bergsmem,|foto:Piroschka Van De Wouw, Reuters

Je to důležité? Protože jsou sporty, kde je i ta deklarovaná rivalita „ne, vůbec se nebavíme“. Jestli to není lepší přístup?

Myslím si, že rivalitu máme velkou, ale až během závodu. Když nejsme na ledě, dokážeme si super popovídat. Za mě je to takhle lepší. Nejdeme si po krku, je to kamarádská atmosféra, až na ty závody.

Není to jen o medailích, chci se vzdělávat

V současné době studujete na kondičního trenéra. Jak moc se to dá reálně skloubit a nedojde k rozkládání studia? Neumím si představit být aspirantem na světové mistrovské tituly, a k tomu ještě studentem. To asi nejde úplně v tom nejrychlejším možném termínu dokončit, ne?

Je to dost složité hlavně z toho důvodu, že nejsem moc často v České republice. Kdybych byl, asi by to nebyl takový problém. Myslím si, že bych to zvládl v normálním termínu bez problémů, ale jelikož v České republice tolik nejsem, tak si musím dost hledat nějaké alternativní termíny, a to už je trochu složitější. Docházka je pro mě složitá.

Čtěte také

Martina Sáblíková: Rychlobruslení vozí domů medaile, trenéři umí děcka připravit na úspěchy. Halu si zaslouží

Když má člověk medaile, když postupně zlepšuje rekordy na mnoha tratích, když jede s těmi nejvyššími ambicemi na mistrovství světa do Paraguaye, proč je to vzdělání důležité? Proč se vůbec věnovat univerzitnímu vzdělání? Vždyť přece laik si může říct: Metoděj Jílek bude mít medaile, tak už nepotřebuje dělat nic.

Určitě to není jenom o medailích, taky se chci vzdělávat. A z toho studia si můžu vzít taky hodně ke svému sportu. Máme tam aplikovanou výživu, biomechaniku, různé zajímavé obory, takže si z toho něco dokážu vzít pro svůj sport. A taky po kariéře můžu vzdělání využít pro další kariérní růst.

Jak vypadá stravování Metoděje Jílka, když se blíží olympiáda? Která disciplína je pro něj nejtěžší? A proč se rozhodl začít hrát golf? Poslechněte si celý rozhovor.