Baťovo pionýrství spočívalo v adaptaci zahraničních vzorů. Do USA vyjel na průmyslovou špionáž, vypráví historik

Teď má vyjít knížka, která se jmenuje zajímavě, Válka ševců. Proč ten název?

Na ten jsem pyšný. Zrodil se možná už před deseti lety. Tehdy jsem více než rok a půl pobýval na Vídeňské univerzitě v Institutu pro dějiny východní Evropy, kde jsem začínal sbírat archiválie ke knize, která se chystá ke čtenářům. A ještě jsem neměl vůbec nic namyšleno, vůbec jsem si nedokázal představit strukturu ani témata knihy, ale věděl jsem, že se bude jmenovat Válka ševců. Tak mě samotného těší, že u toho názvu zůstalo.

Můžete vysvětlit proč? Jde přímo o válku?

Čtěte také

V kreativitě a uměleckém výkonu jsou Češi srovnatelní se zbytkem Evropy. Máme mimořádný tvůrčí potenciál, říká historik Michal Stehlík

Kniha se věnuje obuvnickému průmyslu, obuvnictví a obuvníkům a věnuje se jim v době první světové války, kdy došlo k velmi významnému a rychlému vývojovému skoku ve středoevropském obuvnickém průmyslu. A ten výrazně souvisel právě s masivními vojenskými zakázkami na výrobu vojenské obuvi.

A tak ten název, my ho potom vysvětlujeme v závěru publikace, má hned několik významů. Jednak je to válka, jíž se ševci účastnili, ať už na jejích frontách, nebo jako výrobci armádní obuvi. Ale pak je to také válka mezi ševci samotnými, poněvadž z toho soupeření mezi malovýrobci, drobnými obuvníky, ševci na straně jedné a mezi obuvnickým průmyslem na straně druhé vzešly, jak jinak, přirozeně jako vítězní zastánci obuvnického průmyslu, továrníci obuvi. A válečnými oběťmi se tak vlastně stali drobní obuvníci.

Baťovo chameleonství

Jak se za posledních sto let změnila výroba obuvi v Evropě? 

Dalo by se říci, že naprosto radikálním způsobem a asi úplně na všech frontách. Jednak těžiště obuvnické výroby v globálním měřítku zcela opustilo své země původu, ať už to byly Spojené státy americké, nebo na evropském kontinentu Německo, případně Britské ostrovy a střední Evropa, pro níž obuvnická výroba hrála ve druhé a třetí čtvrtině 20. století velice důležitou roli. Obuvnická produkce v tom globálním měřítku zcela opustila evropský kontinent. Dnes se takřka 85, možná 90 procent světové produkce obuvi odehrává zcela mimo euroamerický prostor. To je první zásadní změna.

Druhá zásadní změna je samozřejmě v tom, že jsme opustili konzumní návyky a stereotypy 19. nebo ještě první poloviny 20. století. Obuv je pro nás dneska už naprosto konzumní zboží. Myslím si, že tak jako máme všichni kolem sebe ženy, které mají bohaté sbírky obuvi, tak si myslím, že dnes už máme i mezi svými blízkými muže, kteří disponují sbírkami obuvi. To před 100 nebo 150 lety nebylo běžné. Obuv bylo zboží, které se pořizovalo třeba jednou za deset patnáct let. Obuv se dědila, dokonce se vyndávala z rakví. To bylo vzácné zboží šité na míru.

Náš přístup k obuvi se dneska v tomto směru tedy radikálně změnil a pro nás to je dneska už konzumní statek, který podléhá módním vlivům a který měníme, tak jako měníme třeba stravovací návyky nebo preference v kávě.

Ten trend možná započal právě Tomáš Baťa, protože se proslavil a získal mezinárodní věhlas zejména díky tomu, že ty lehké baťovky se dobře prodávaly kvůli nízké ceně, byly jednoduché. Dá se to takto vidět? 

Čtěte také

Vždycky mě mrzelo, že věda zůstává za dveřmi. Díky stolpersteinům se dostává k lidem, říká historička

Baťovo pionýrství nebo jeho progresivní roli bychom neměli ani tak spatřovat v tom, že něco vynalezl, ale spíše v té oblasti, že dokázal jednak do středoevropských nebo českých podmínek přenášet zahraniční vzory. To, co už třeba bylo obvyklé ve Spojených státech amerických – od designování, výroby nebo distribučních kanálů obuvi…

Ale jeho hlavní přínos asi spočívá v tom, že to nejenom dokáže transponovat do českého a evropského prostředí, ale dokáže to i adaptovat, dokáže ten americký, britský nebo německý vzor přizpůsobit českým podmínkám. A nejenom podmínkám českým, poněvadž když firma od počátku 30. let systematicky expanduje do zahraničí, tak zase dokáže vyvážet a adaptovat to, co původně působilo jako český vzor, do zahraničí.

Toto chameleonství, tato schopnost se adaptovat, přizpůsobovat, bylo asi to, co firmě výrazně přispívalo k jejímu úspěchu.

Třeba švýcarská továrna obuvi Baťa, která používala reklamní návrhy a marketing jí po výtvarné stránce tvořil legendární švýcarský designér, který stojí za grafickým zpracováním Milky, vyvinula ve Švýcarsku obrovské množství energie, aby přesvědčila Švýcary a hlavně švýcarskou vládu, že firma Baťa vůbec není žádná česká firma, že to je švýcarský podnik. Takže toto chameleonství, tato schopnost se adaptovat, přizpůsobovat, bylo asi to, co firmě výrazně přispívalo k jejímu úspěchu.

Obuvnický klan

Baťa se vyučil obuvníkem. Asi neměl jinou šanci, protože ševcem byl nejenom jeho otec Antonín, ale taky děda Antonín a praděda Šimon. Jak toto bylo důležité, že už to byl vlastně ševcovský klan?

Naprosto zásadní. Jednak Tomáš Baťa je x-tým příslušníkem toho obuvnického rodu, spíše rodu než tedy rodiny Baťů, a už jenom to příjmení Baťa nějakým způsobem souvisí s obuví… Baťa je malý švec. To rodinné zázemí, generační znalost nejenom obuvnické výroby, ale i materie a pracovních návyků, bylo minimálně pro start toho podnikání naprosto zásadní.

Baťa se dokázal vlastním odhodláním vzdálit rodové zátěži a vytvořit něco, co mělo moderní nátěr a lesk konzumního světa.

O to více vynikne, jak se Baťa dokázal vzdálit tomu rodinnému prostředí, rodinným návykům, tomu světu prostoupenému tuberkulózou při zpracování kůží, alkoholem a prostředí vesnických chalup, kde obuvnictví bylo rozšířené nejenom na Valašsku a na Moravě, ale i třeba na Českomoravské vrchovině. Vynikne, jak se Baťa dokázal vlastním odhodláním vzdálit této rodové zátěži, rodovým vzorům a vytvořit něco, co mělo moderní nátěr a lesk konzumního světa.

V roce 1904 odjel Baťa na několikaměsíční pobyt do Spojených států, kde se nechal inspirovat jednak dělnickými domky Fordovy automobilky, ale možná právě i moderními metodami řízení a organizace práce, které tady zaváděl. Je to tak, bylo to pro něj klíčové?

Můžeme tomu říkat studijní cesta, můžeme tomu říkat studijní pobyt, ale vlastně to byla průmyslová špionáž. Opravdu se nechal zaměstnat, sám potom přiznal ve svých vzpomínkách, že rozhodně nepatřil k těm nejvýkonnějším dělníkům v těch obuvnických podnicích, kterými prošel. Nebyl jeden, ale vyzkoušel jich několik. Amerika na Tomáše Baťu mocně zapůsobila.

Čtěte také

Kosmova kronika byla první český bestseller. Opisovala se po celý středověk, připomínají odborníci z Národní knihovny

Vystěhovalectví do Spojených států amerických bylo ještě počátkem 20. století z českých zemí velmi silné, ale aby někdo takto odcestoval na relativně krátký pobyt společně se svými nejbližšími spolupracovníky a poté se vrátil po půlroce a rozhodl se přenášet a aplikovat ty zahraniční vzdory do českého prostředí, takových průmyslníků u nás nebylo mnoho.

Ten pobyt byl naprosto zásadní pro Baťu jako člověka. Poznal tam některé principy řízení, čichl si k americkému způsobu života, byl tím prostě fascinován. A ten pobyt byl velmi výrazný pro budování toho podniku a firmy. V roce 1906 třeba firmou otřese významná stávka, která trvala takřka celý podzim. Tu stávku se rozhodl Baťa vyřešit po svém, když propustil polovinu svých zaměstnanců.

A to odhodlání riskovat a nepřipustit odborovou organizaci do svého podniku se potom stane signifikantní pro dějiny firmy hluboko do 30. let. Na jedné straně risk a plánování, na druhé straně snaha po svém se angažovat ve prospěch zaměstnanců. To je to, co mimo jiné Baťa odkoukal ve Spojených státech.

Díky čemu Baťa dokázal prosperovat i během hospodářské krize? Jak důležité pro něj bylo období první světové války? A čím vším se zabývají dějiny každodennosti? Poslechněte si celý rozhovor.