„Nikdo o nás neví! Proč spálili všechny naše domy?“ Z ostřelovaného Donbasu prchají tisíce Ukrajinců

28. květen 2022
Reportáže Radiožurnálu

Už tři měsíce žijí desetitisíce obyvatel válečných zón na Ukrajině na pokraji života a smrti. V ostřelovaných městech a vesnicích se začíná projevovat nedostatek základních potravin, léků a pitné vody. Kvůli neustálému ostřelování je složité humanitární pomoc doručit těm, kdo ji nejvíc potřebují.

Čtěte také

„Když přijíždí humanitární pomoc, obvykle začínají střílet.“ Martin Dorazín navštívil kryt ve východoukrajinském Vuhledaru

Paní Ludmilu jsme se skupinou ukrajinských dobrovolných humanitárních pracovníků našli sedět na sbalených taškách ve sklepě jednoho z vuhledarských paneláků. Společně se sousedkou Alenou a dalšími tu strávila tři měsíce.

„Nikdo o nás neví, v žádné televizi nás neukázali. Všechno u nás zničili a spálili. Dobří lidé, řekněte, proč rozbili náš Vuhledar a naše domovy? Proč spálili všechny naše domy?“ ptá se jedna z prchajících žen.

„Pavlovka je zničená, ztratila jsem kontakt se synem. Dimo Dimjaněnko, čekám Tě! Albíno, čekám tě! Dimo, jestli mě slyšíš nebo vidíš, dostaň se odtud, kde teď jsi. Všechno zaplatím!“ zoufá si další uprchlice.

Lidé vaří na ohni před polozničeným domemLidé se o chleba občas i perouZničený kus domu v ostřelované části UkrajinyUkrajinci se v Donbasu schovávají před ruským útokem i ve sklepech panelových domůLidé na Donbase mohou buď zůstat tam, kde je to nebezpečné, nebo se vydat do bezpečnějšího neznámaUprchlíky nakládali dobrovolníci do dodávkyVšechno, co s sebou teď paní Ludmila a Alena mají, se vejde do čtyř tašek
12 fotografií

Čtyři tašky a papoušek

Vyvádíme obě ženy z tmavého a vlhkého podzemí k dodávce. Venku se nesmíme dlouho zdržovat, protože to tady není bezpečné – ze tří stran nejsme krytí žádnou budovou. Ženy se rychle loučí se svými sousedy a naskakují do nákladního prostoru našeho auta. Všechno, co teď mají, se vešlo do čtyř tašek.

Bereme papouška v krabici, také kočku v přenosce, která z ní na nás trochu vyděšeně kouká. Ještě musíme naložit slepého pána a několik dalších lidí. Detonace už jsou slyšet blíž, takže je nejvyšší čas vyrazit.

Čtěte také

Svědectví ze Severodoněcku: Živé štíty? Starosta chodí od domu k domu a přesvědčuje lidi, aby před válkou utekli

Jídlo po třech měsících

Tím náš pracovní den končí. Ještě nás čeká poměrně riskantní cesta zpět, ale všude jinde už je to bezpečnější než tady. Ani jsem nespočítal, kolik lidí jsme dnes převezli do bezpečí – asi jedenáct lidí, jednoho psa a taky kytaru.

V centru pro humanitární pomoc dostali uprchlíci, které jsme přivezli z Vuhledaru, poprvé po třech měsících normální jídlo. Nakonec ale musím opravit informaci, že jde o bezpečné místo. Jak jsem se právě dozvěděl, do Pokrovska přiletěly dvě rakety – do oblasti mostu a kolem železniční trati.

autoři: Martin Dorazín , and
Spustit audio

Související

Jak nás naladíte na DABu

Více o tématu

Zprávy z iROZHLAS.cz