„Když přijíždí humanitární pomoc, obvykle začínají střílet.“ Martin Dorazín navštívil kryt ve východoukrajinském Vuhledaru

14 fotografií

S dobrovolníky Olegem a Vitaliem krátce po páté hodině ranní vyrážíme směrem na Vuhledar. Auto máme naložené humanitární pomoci a už tady, odkud vyjíždíme, jsme se oblékli do neprůstřelných vest. Není jasné, co nás čeká. Pokaždé je to sázka do loterie.

Do Vuhledaru jsme přivezli chleba i vodu, jako vzdálená kulisa až sem doléhají zvuky detonací. Ženy vaří venku vodu na čaj a na polévku. Říkají, že potřebují také olej. Kolem pobíhají psi a ženy si přebírají čaj. Dva a půl měsíce už sedí ve sklepě pod svým panelákem na okraji města. Znedaleka je slyšet palba.

Čtěte také

„Momenty, kdy má člověk opravdu strach.“ Martin Dorazín se vydal k frontě na východě Ukrajiny s autem plným chleba

Život ve sklepě

Paní Jančová je uprchlice už od roku 2014. Říká, že chybí hlavně pitná voda, která je pro ně nejdůležitější. Do Vuhledaru přijela z území, kde v roce 2014 válka začala. Teď přijela válka sem za ní. „Dva a půl měsíce nevycházíme ze sklepa,“ popisuje.

V krytu je tma, vlhko, zápach země a hlíny. „Pořád střílejí, jsme tady pořád ve sklepě. Když přijíždí humanitární pomoc, obvykle začínají střílet,“ popisuje další z obyvatel podzemního krytu. Za zástěnou je ložnice, kde sedí zdravotně postižený člověk a jí boršč. Jsou tu také špalky a stůl na jídlo. Na postelích spí další lidé, kteří se tu schovávají před ostřelováním.

Tito lidé, žijící už dva a půl měsíce ve sklepě vlastního domu, si stěžují, že nemají dost léků na zklidnění bolesti. Kvůli vlhkosti je totiž například bolí klouby.

Narozeniny kolem ohně

K obyvatelům se dostaly také masové konzervy z Česka|foto:Martin Dorazín, Český rozhlas

Jezdíme tady po úzkých uličkách mezi paneláky, abychom byli trochu krytí před palbou. Kdekoliv se zastavujeme – a těch zastávek máme ještě asi deset – vybíhají lidé ze sklepů, z ruin, protože je to pro ně jediná možnost, jak získat pitnou vodu, léky a jídlo. Na sídlištních komunikacích musíme dávat pozor, jsou v nich totiž krátery od granátů.

Přijíždíme k domu pana Vitalije. I v jeho okolí lidé vaří venku na ohništi. Elektřina není, voda není, nic není.

Vitalij popisuje, jak raketa prolétla celým domem. Doteď jí kus leží na stříšce nad vchodem do budovy. I v těchto válečných podmínkách ale oslavil své narozeniny. Lidé se sešli, trochu poseděli a pak šli spát.