„Momenty, kdy má člověk opravdu strach.“ Martin Dorazín se vydal k frontě na východě Ukrajiny s autem plným chleba

9 fotografií

Za zvuků sirény a upozornění v rádiu vyrážím z Dnipra do Doněcké oblasti, kde na mě čeká Oleg Kačenko, a pojedeme směrem na frontovou linii. Budeme tam rozvážet chléb.

Není to nic moc příjemného, zvláště když vím, že musím přejet přes dlouhý most přes řeku Dněpr, postavený v roce 1987, a jak víme, tak jeden z mostů se stal tady v Dnipru cílem ruské rakety. Naštěstí ho nezničila, takže doufám, že ani sem nic nepřiletí.

Automobil zvláštního zpravodaje na Ukrajině Martina Dorazína a dodávka s humanitární pomocí Olega Kačenka|foto:Martin Dorazín, Český rozhlas

To jsou momenty, kdy má člověk opravdu strach.

Investice zastavila válka

Odjezd za zvuků sirén dopadl naštěstí dobře. Navigace v telefonu poměrně funguje. Podle cedulí se orientovat nedá. Názvy jako Doněck, Charkov, Simferopol se sice dají tušit, ale jsou zamalované.

Na pumpě se setkáváme s Olegem Kačenkem a jeho rodinou. Vezou z Dnipra humanitární pomoc, kterou budou rozvážet potřebným, ale i vojákům na první a nulté linii.

Překračujeme administrativní hranici Doněcké oblasti. Silnice jsou tady v ideálním stavu, nikde žádná díra. Je vidět, že ukrajinská vláda před válkou hodně investovala právě do nejvýchodnější části země. Stavby silnic a dálnic válka bohužel zastavila, peníze jsou teď potřebné někde úplně jinde.

Přijíždíme do Donecké oblasti|foto:Martin Dorazín, Český rozhlas

Auto plné chleba

Na obdělaných polích kolem silnic pracují zdejší zemědělci. Vidíme rolníky v zahradách, na polích, sadech, takže to vlastně ani nepřipomíná válečný stav. To je ale jen mylné zdání. Několik kilometrů před námi už se objevuje první halda. Jsme v Donbasu, v oblasti, která je velmi nebezpečná.

Na frontu vezeme také lékárničky|foto:Martin Dorazín, Český rozhlas

U cesty rolníci prodávají výpěstky, v současné době jsou to hlavně kbelíky brambor, ale také med, slanina a ryby. Za vesnicí už vykukuje první těžní věž. Jsme v hornickém kraji.

Do cíle v jednom z městeček v Doněcké oblasti dorážíme v pořádku. A už slyšíme zbraň, která je v ruských rukách nejsilnější – mediální propaganda. Už je slyšet rádio ze separatistických území.

Oleg říká, že teď budeme odpočívat a chystat se na ráno. Vyrážíme brzy, opět za úsvitu. Ještě je potřeba naložit náhradní rezervní kola, protože při poslední jízdě utrpěla. Dále také kompresor, léky, vojenské lékárničky a kromě toho je auto plné bochníků chleba.