„Dým z ukrajinských měst.“ Reportér Martin Dorazín se vydal až na válečnou linii na východě Ukrajiny

S panem Ivanem jsme vyrazili brzy ráno za úsvitu, jakmile skončila policejní hodina –z Dnipru směrem na Doněckou a Luhanskou oblast, do městečka, kde bydlí. Má tam firmu a musí se postarat o tamní lidi, kteří se doteď skrývají v provizorních krytech.

Čtěte také

30 dnů války na Ukrajině. Boj dům od domu v Mariupolu a Biden v Polsku

Překročili jsme administrativní hranice Dněpropetrovské a Luhanské oblasti a odbočili z hlavní cesty, která je příliš nebezpečná. Pokračujeme po sice velmi špatné, ale bezpečnější komunikaci. Cestou jsme minuli obranné pozice ukrajinských sil, které se tady doslova zakopaly v nedozírných polích.

Města v plamenech

Horizont je ve smogu, v dýmu. Je to dým ze spálených měst, která stále hoří, a z podniků, které tam jsou. „Dým z ukrajinských měst,“ komentuje výhled Ivan. Podle něj ani jaro letos na Ukrajině příliš nespěchá a čeká na vítězství.

Projíždíme přes průmyslově hornické město Dobropillja. Jsme velmi blízko od míst, která jsou hodně nebezpečná, protože Doněcká oblast už je prakticky z 80 procent pod kontrolou ruské armády nebo separatistů.

Cestou bylo pár rizikových míst – jsou především sklady munice a základny. Tam je lépe šlápnout na plyn a projet co nejrychleji kolem.

Na dostřel

Na hranici Doněcké a Luhanské oblasti jsme v zóně přímého doletu dělostřeleckých granátů. Projeli jsme velká východoukrajinská města Slavjansk, Kramatorsk. Teď ale míříme do oblasti mnohem horší.

Čtěte také

Ženy rodí ve sklepích, není kde a jak pohřbívat mrtvé, informuje z Ukrajiny zpravodaj Martin Dorazín. Ohroženo je i ukrajinské zlato – pšenice

Lidé se evakuují v autech, některá jsou hodně stará. Staré mazy, žigulíky třeba i s nákladem na střeše a s nápisy „děti“. Proti nám jede opravdu dlouhá kolona aut – všichni prchají před takzvaným ruským světem.

Jedeme po cestách necestách, někdy i přes pole zkratkami, protože Ivan je místní a zná to tady. Na druhou stranu je to nejenom kratší, ale i bezpečnější. Nejhorší je dostat se do závěsu nějaké větší vojenské kolony, protože ta je potenciálním cílem a všichni, kdo jsou kolem, by to také mohli odnést.

Pták na větvi znamená bezpečí

Protijedoucí auta s uprchlíky se ptají se na cestu, aby nepadli přímo do náruče nepřítele.

Cesta válečnou krajinou. Zátarasy, krátery od výbuchu i vzdušná čára rakety|foto:Martin Dorazín, Český rozhlas

Tohle je asi nejnebezpečnější úsek cesty, vysvětluje mi Ivan. Kolem nás jsou křoviny a není jasné, kdo se v nich může skrývat. Ale vidíme, že si tady sedl pták na strom, kde sedl pták, tam v okolí nebudou lidé. Tedy nebezpeční lidé.

Prakticky jedeme po válečné linii. Teď je tady relativní klid, jenom před námi hoří město Rubižné. Ale z levé strany teče řeka Severský Doněck a tam už jsou pozice ruských okupantů, asi kilometr od nás v lese.

Po asi pěti hodinách úmorné cesty jsme dorazili na místo a pan Ivan si vyřídil, co potřeboval. Na stejnou nebezpečnou misi se vydává každý druhý den.