Nevadí mi tolik zlá slova zločinců, jako mlčení čestných lidí, říká Robert Fremr, který soudil rwandskou genocidu

Čtěte také

Robert Fremr, soudce Mezinárodního trestního soudu v Haagu

Soudce Robert Fremr po letech v zahraničí přijal post místopředsedy Vrchního soudu v Praze. Jako student práv navštívil soudní líčení. Soudce ho pojal dramaticky a na něj to udělalo dojem. Rozhodl se věnovat trestnímu právu, protože u něj cítí větší důraz na morálku.

Spravedlnost stojí nad zákonem

Přesto podle něj zákon není vše: „Zákon někdy na spravedlnost nestačí, kdybyste ho zavile respektovala, rozhodnutí by mohlo být nespravedlivé,“ říká. Proto prý soudce nesmí zatuhnout, musí se snažit nejen studovat právní předpisy, ale také vnímat novou realitu a kontext.

„Je krásné, když lidi respektují normy, aniž by jim hrozil trest. Ve Skandinávii mají mírnější tresty za korupci a přesto je tam minimální. Když se někdo dopustí korupce, okolí ho zavrhne. Morálka působí účinněji než přísné tresty,“ vysvětluje.

Rozum i cit

Robert Fremr také boří mýtus suchopárných soudců, kteří uvažují čistě rozumově: „Soudce by v rozumné míře měl zapojovat emoce. Snažit se vcítit do pozice obžalovaného i oběti a najít nejen záporné, ale i kladné skutečnosti. I nejhoršího vraha bývá alespoň malá polehčující okolnost.“

Soudce Robert Fremr ve studiu Českého rozhlasu Radiožurnál|foto:Tomáš Černý, Český rozhlas

Neměl by ale prý dávat emoce najevo, ani tehdy ne, když se mu v soudní síni něco hnusí. „Vnitřně emoce prožívám, navenek je ale vypustím později, třeba při sportu,“ dodává.

V rozhovoru s Lucií Výbornou pak komentoval i přístup nastupující generace soudců. Je mnohem vzdělanější, má mnohem větší zkušenosti, ale také neúměrně vysoké sebevědomí: „Když jim strany něco namítají, rozzlobí se a bez velkého přemýšlení je utřou. To je cesta do pekel. Soudce by měl být pokorný, protože může být omylný,“ uzavírá.