Nevadí mi tolik zlá slova zločinců, jako mlčení čestných lidí, říká Robert Fremr, který soudil rwandskou genocidu
Soudce Robert Fremr byl ještě nedávno prvním místopředsedou Mezinárodního trestního soudu v Haagu. Nyní chce pomoci zvednout prestiž Vrchního soudu. Můj extrémní smysl pro spravedlnost se projevuje například u fotbalu. Obávám se, že někdy i křičím, přiznává. Bohužel soudím spory i v civilu mezi přáteli nebo v rodině, nejsem díky tomu příliš oblíben, směje se. Jak vnímal případ genocidy ve Rwandě? A setkal se s nějakým zlem, u kterého nenašel polehčující okolnost?
Čtěte také
Soudce Robert Fremr po letech v zahraničí přijal post místopředsedy Vrchního soudu v Praze. Jako student práv navštívil soudní líčení. Soudce ho pojal dramaticky a na něj to udělalo dojem. Rozhodl se věnovat trestnímu právu, protože u něj cítí větší důraz na morálku.
Spravedlnost stojí nad zákonem
Přesto podle něj zákon není vše: „Zákon někdy na spravedlnost nestačí, kdybyste ho zavile respektovala, rozhodnutí by mohlo být nespravedlivé,“ říká. Proto prý soudce nesmí zatuhnout, musí se snažit nejen studovat právní předpisy, ale také vnímat novou realitu a kontext.
„Je krásné, když lidi respektují normy, aniž by jim hrozil trest. Ve Skandinávii mají mírnější tresty za korupci a přesto je tam minimální. Když se někdo dopustí korupce, okolí ho zavrhne. Morálka působí účinněji než přísné tresty,“ vysvětluje.
Rozum i cit
Robert Fremr také boří mýtus suchopárných soudců, kteří uvažují čistě rozumově: „Soudce by v rozumné míře měl zapojovat emoce. Snažit se vcítit do pozice obžalovaného i oběti a najít nejen záporné, ale i kladné skutečnosti. I nejhoršího vraha bývá alespoň malá polehčující okolnost.“
Neměl by ale prý dávat emoce najevo, ani tehdy ne, když se mu v soudní síni něco hnusí. „Vnitřně emoce prožívám, navenek je ale vypustím později, třeba při sportu,“ dodává.
V rozhovoru s Lucií Výbornou pak komentoval i přístup nastupující generace soudců. Je mnohem vzdělanější, má mnohem větší zkušenosti, ale také neúměrně vysoké sebevědomí: „Když jim strany něco namítají, rozzlobí se a bez velkého přemýšlení je utřou. To je cesta do pekel. Soudce by měl být pokorný, protože může být omylný,“ uzavírá.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Polsko truchlí nad oběťmi sobotního útoku v Krakově. Tamní prokuratura střelbu vyšetřuje jako terorismus
-
Zůstává vyplacená ze státní kasy. Soud začne rozplétat 100milionovou dotaci na lepší toustový chléb Penam
-
OVĚŘOVNA: Změní pražská ulice Dukelských hrdinů název? Magistrát žádný podnět nedostal
-
Trumpovi hrozí další impeachment, nechtějí ho ale všichni demokraté. Někteří by radši žalovali ministry
