Robert Fremr, soudce Mezinárodního trestního soudu v Haagu

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Robert Fremr, soudce Mezinárodního trestního soudu v Haagu

Ve své praxi trestního soudce se můj dnešní host věnuje těm nejstrašnějším věcem, které jsou lidé schopni navzájem sobě udělat. Jak soudce v Česku, jako soudce v Česku soudil vraždy, sexuální delikty, napadení, jako soudce Mezinárodního trestnímu tribunálu pro Rwandu činy vedoucí ke genocidě části rwandského obyvatelstva a ani v nové práci ho nečeká nic radostné, genocidy, zločiny proti lidskosti nebo válečné zločiny, to všechno totiž spadá do působnosti haagského mezinárodního trestního soudu. Vítejte u Dvaceti minut Radiožurnálu. V tuto chvíli budoucí soudce Mezinárodního trestního soudu v Haagu Robert Fremr. Dobrý den, pane soudce.

Robert FREMR, budoucí soudce Mezinárodního trestního soudu v Haagu, soudce Nejvyššího soudu České republiky:
Dobrý den.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Pokud nepracujete pro Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu nebo pokud nepracujete pro Mezinárodní trestní soud v Haagu, tak pracujete jako právě teď pro Nejvyšší soud v České republice. Ale ono to popravdě řečeno vypadá, jako kdyby vás ta práce v Česku zas tak moc nebavila, protože máte právě ty tendence tu do Rwandy, tu do Haagu, je to tak?

Robert FREMR, budoucí soudce Mezinárodního trestního soudu v Haagu, soudce Nejvyššího soudu České republiky:
Naopak já jsem se docela těšil na to, že právě mezi mojí rwandskou misí a tím budoucím nástupem soudem v Haagu bude nějaký interval a vypadá to, že tak, že nejméně rok nebo dva strávím zase na svém domovském Nejvyšší soudu České republiky a já jsem se na tuhle českou agendu zase jako na něco nového nebo změněného velmi těšil.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A mimochodem to, že vaše kandidatura k Mezinárodnímu trestnímu soudu dopadla dobře, to je zpráva v podstatě z konce minulého roku už, a k tomu ještě říkáte, že rok nebo dva bude trvat, než vůbec jako nováček na Mezinárodní trestní soud nastoupíte. To není úplně rychlá praxe?

Robert FREMR, budoucí soudce Mezinárodního trestního soudu v Haagu, soudce Nejvyššího soudu České republiky:
To naše volební vítězství, já říkám naše, protože to nebyla jenom moje zásluha, to byla i velká zásluha české diplomacie, která se o to výrazně zasadila, se uskutečňovala na konci roku v prosinci ve volbách, které proběhly v New Yorku. Mandát soudců, které, my nově zvolení soudci, je nás vždycky 6, a vždycky každé 3 roky se volí 6 z 18 soudců nově, tak ty kolegy, které máme střídat, ti stále ještě pokračují ve své práci, protože tam budou až do skončení svých případů, čili právě proto nejméně rok nebo dva budeme my nově zvolení čekat na to, až se ty posty uvolní a my vystřídáme své původní kolegy.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
To samé platí i u Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu? Já jsem měl pocit, že váš poslední případ tam, který jste soudil od roku 2010, zůstal otevřený po vašem odchodu?

Robert FREMR, budoucí soudce Mezinárodního trestního soudu v Haagu, soudce Nejvyššího soudu České republiky:
Ne, ne, tam to bylo jinak, já jsem byl, já jsem měl takový zvláštní statut, tam byla skupina soudců takzvaně ad litem, kteří byli vždycky jmenováni k případu, čili já jsem vždycky musel skončit ten svůj případ a potom jsem teda jaksi byl volný. Já jsem původně skončil při tom prvém /nesrozumitelné/ 2 případy, pak jsem sice měl nabídku pracovat na dalším případu, ale tehdy jsem vyslyšel volání jak mé rodiny, tak Nejvyššího soudu, byl jsem vlastně zase doma asi rok a půl a pak jsem dostal další nabídku, kdy se znova ozval, jestli to tak mohu říct, rwandský tribunál a já jsem tomu vábení neodolal. Zakončil jsem vlastně svůj poslední případ teď právě 19. června, kdy jsem spolu s kolegy vyhlásil poslední verdikt a on to byl vlastně i konec působení rwandského tribunálu, protože ta jeho činnost byla vlastně taky vymezena časově, a toho posledního června tohoto roku skončil svoji činnost.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Mimochodem, pane soudce, kde se mezi těmi všemi děsivými věcmi, které by, myslím, asi nahnaly strach, kdybychom je tady vyjmenovávali, to znamená, jaksi to, co vlastně soudíte, kde se tam skrývá radost?

Robert FREMR, budoucí soudce Mezinárodního trestního soudu v Haagu, soudce Nejvyššího soudu České republiky:
No, to je skutečně těžká otázka. Radosti tam mnoho není, ale jsou tam některé radostné momenty. Já si třeba pamatuji, kdy mi skutečně jednou má duše zaplesala, účelem toho mimo jiné toho soudu je taky přispět k usmíření rwandského tribunálu, k usmíření mezi Tutsi a Huty, já jsem pak byl v závěru poněkud skeptický, že jsem nabyl dojmu, že zejména Hutové se stále cítí poněkud ublížení, ale jednou mi tam skutečně srdce zaplesalo, když, a to byla obvyklá otázka, jednoho svědka ptali, zda je Hutu nebo Tutsi, protože to vždycky přispívalo k hodnocení věrohodnosti o jeho výpovědi a on řekl naprosto spontánně na to se mě neptejte, já jsem Rwanďan. A to jsem si říkal, kdyby takhle uvažovali všichni, tak by ta budoucnost Rwandy byla poměrně světlá. To byl jeden z mála světlých okamžiků v soudní síni.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Vy jste svoji volení kampaň, když jste oznámil jaksi úmysl dostat se na Mezinárodní trestní soud v Haagu, založil na tom, že přinesete do této instituce, která je nota bene velice mladá, protože formálně začala fungovat od roku 2002, že přinese nějaký čerstvý vítr, že přinesete své zkušenosti z předchozího rwandského tribunálu. Co to znamená konkrétně, s čím vlastně tedy chcete přijít?

Robert FREMR, budoucí soudce Mezinárodního trestního soudu v Haagu, soudce Nejvyššího soudu České republiky:
Tak já jsem zase nepodléhal iluzi, že bych já sám úplně změnil charakter Mezinárodního trestního soudu, ale je zajímavé, že Mezinárodní trestní soud je kritizován pro tytéž nedostatky, jako byly kritizovány jugoslávský nebo rwandský tribunál, to je vcelku jednoduché, příliš dlouhé trestní řízení, příliš nákladné trestní řízení a naprosto někdy zbytečné průtahy, a proto je zarážející, že mezinárodní trestní soudci a zdálo by se to velmi snadné, nevzala prostě ponaučení z chyb, které dělaly tyhle dva tribunály a podle mého názoru je opakují. A tak právě proto já jsem vlastně svoji kampaň, a pak se ukázalo, že to asi na ty volitele mělo pozitivní, pozitivní dopad, zaměřil na to, že jsem zkoušel nabízet cesty, jak se zejména těm průtahům dá čelit.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
A můžete být o něco konkrétnější, pane Fremre?

Robert FREMR, budoucí soudce Mezinárodního trestního soudu v Haagu, soudce Nejvyššího soudu České republiky:
Můžu být konkrétnější. Já jsem těch prostředků, jak teda zrychlit řízení, uvedl víc. Já bych možná uvedl dva. Jedním ze zdrojů průtahů je transport svědků k soudu, a to třeba v případě rwandského tribunálu to je relativně logisticky snadné, to je transport ze sousední země ze Rwandy do Tanzánie, i tak to ovšem znamená transport buď letadlem nebo teda po zemi, který trvá nějakou dobu, pak většinou několik dní čeká ten svědek už v místě tribunálu na to, až bude předvolán, že ne vždy se přesně to datum shoduje s tím datem toho předvoláním, pak zase cestuje zpátky, tam se mu platí hotel, platí se mu teda poměrně i vysoké diety a často se pak vyskytnou nějaké problémy s tou dopravou, pak se to řízení třeba někdy odkládá, tomu se dá velice snadno čelit, a to zdůrazňuji, někdy ti svědči přijedou a skutečně jejich svědectví trvá třeba 30 minut, protože tam si vlastně strany předvolávají ty své svědky a zjistí se, že ten výslech vlastně je poměrně nevýznamný. Čili já si myslím, a my jsme to už užívali i v tom rwandském tribunálu, že s výjimkou těch skutečně nejdůležitějších svědků, řada z nich se dá vyslechnout pomocí videokonference. Že vlastně v sídle v hlavním městě třeba místo pobytu toho svědka je teda to přenosové zařízení, prostřednictvím toho se vyslýchá. A já jsem si to sám pochvaloval, kdy mí kolegové někteří nesdíleli moje nadšení, protože já jsem někdy ty reakce, které jsou velice důležité při výpovědi, kdy soudce má zkoumat, zda ten svědek lže, nelže, jak odpovídá na otázky, já jsem ty reakce na té obrazovce přímo před sebou viděl mnohem lépe než někdy v té jednací síni, kdy ten svědek seděl 5, 6, 7 metrů ode mne. A zvážíteli, že Mezinárodní trestní soud volá teda, předvolává svědky z Afriky do Haagu, kde ta logistika je mnohem časově i finančně náročnější, tak by se dalo taky zase uspořit spousta času, spoustu peněz a díval jsem se na ten první proces, který teďka probíhá, tam takhle my jsme si vyslechli asi 2 z 50 svědků, čili naprosto tuhle metodu užilo okrajově.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Ještě mě napadá, jaksi víte o tom, že jaksi noví pracovníci, kteří přicházejí do kolektivu a říkají já přináším nový vítr, chci tady něco změnit, jsou velice neoblíbení?

Robert FREMR, budoucí soudce Mezinárodního trestního soudu v Haagu, soudce Nejvyššího soudu České republiky:
Takhle, výhoda byla, že mě vlastně volili zástupci zemí, kteří reprezentují ty členské země a všechny členské země, si myslím, mají zájem na tom, aby prostředky, které do činnosti toho tribunálu vkládají, skutečně byly efektivně využité. Jestliže první rozsudek Mezinárodního trestního soudu přichází po 10 letech jeho existence a ten verdikt, který ještě není stále úplný, protože tam chybí ještě výrok o náhradě škody obětem, přichází po 6 letech řízení, to je skutečně výsledek, kterým se těžko, těžko se nějak chlubit. Takže ta moje velice opatrná a mírná kritika a hlavně cesty, jak z toho, byla vítaná. A možná bych i zmínil druhý prostředek, zase, a už jsem to říkal víckrát, strašně je důležitá úloha soudce, protože v těchto typech procesů, který je vlastně ovládán /nesrozumitelné/ systémem, všechno je vlastně v rukou stran. Oni si předvolávají své svědky, oni si je vyslýchají a soudce má dohlížet na to, aby ty výslechy byly skutečně, aby šly k věci. Soudci ze zemí /nesrozumitelné/ většinou do toho nezasahují vůbec, takže pak někdy se stane, že jeden svědek je vyslýchán dva dny a je to výslech velice obšírný, není vůbec věcný, zatímco když se toho ujme teda soudce a skutečně dohlíží na to, aby to bylo věcné, trvá to třeba 2 hodiny. Tak si spočítejte, když vynásobíte 100 svědků dvěma dny nebo 2 hodinami, jak se pronikavě může zkrátit to řízení. Zajímavé je, že když si porovnáte pravidla řízení právě rwandského tribunálu a Mezinárodního trestního soudu, už je tam mnohem větší prostor pro soudce, aby byli právě takzvaně proaktivní, aby vzali to řízení do svých rukou, ale zase oni to v praxi nedělají, zatímco třeba našemu právu je to vlastní. V českém právu je to hlavně soudce, kdo skutečně vede výslechy, kdo to řízení nějakým způsobem vede k jeho cíli, tam je to opačně a bohužel to vede k těmhle nešťastným důsledkům.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Soudce Mezinárodního trestního soudu v Haagu Robert Fremr je dnes hostem Dvaceti minut Radiožurnálu. Na webových stránkách Dvaceti minut Radiožurnálu, konkrétně na facebookových stránkách je /nesrozumitelné/ od Jirsy Pokorného, který říká no, někdo z České republiky, kde si s právem a zákony dělá, kdo chce, co chce, to tam asi moc nevytrhne, ale je to jedno, protože ten tribunál stejně soudí na politickou objednávku. Nevyjadřuje zejména ta druhá část jednu z hlavních pochybností vůbec o fungování a nezávislosti Mezinárodního trestního tribunálu?

Robert FREMR, budoucí soudce Mezinárodního trestního soudu v Haagu, soudce Nejvyššího soudu České republiky:
Já to říkám nerad, ale bohužel ten pisatel, o kterém jste mluvil, do určité míry, a to vypíchl do určité míry, pravdu má. To je právě velký rozdíl mezi tou vnitrostátní justicí a spravedlností a mezinárodní. Já si skutečně doslova libuji jako český soudce, že jsem, že má činnost je naprosto teda oproštěna z jakéhokoliv politického vlivu, nikdy jsem nezažil, že by mi nějaký politik volal, jak mám věc rozhodnout. Zatímco v té mezinárodní agendě zejména u toho Mezinárodního trestního soudu tam se dokonce přímo počítá v jeho regulích s politickým vlivem, protože významným činitelem, ale to vlastně v té justiční části, v té justiční činnosti toho soudu je Rada bezpečnosti, což je ryze politické těleso.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Jak je nebo jak případně bude ten politický vliv realizován? Tak zejména v Česku jsou lidé hákliví na to ve chvíli, kdy ingeruje jaksi politická vrstva do rozhodování soudu. Vy říkáte tady se s tím přímo počítá. Co to znamená pro Mezinárodní trestní soud?

Robert FREMR, budoucí soudce Mezinárodního trestního soudu v Haagu, soudce Nejvyššího soudu České republiky:
Ne, já jsem taky sám velice háklivý, když někde ucítím nějaký náznak snahy teda ovlivnit rozhodování soudu ze strany teda politiků, ale tady jsou dva hlavní prostředky, jak ta Rada bezpečnosti do té činnosti soudu zasahuje. Za prvé má obrovský vliv na to, kdo před soudem stane. Jsou tři způsoby, jak se někdo dostane před ten Mezinárodní trestní soud, který je příkře odlišný pro státy, které už k tomu soudu přistoupily, jejich občany může před ten soud vlastně postavit prokurátor, anebo samy ty státy, ale pokud jde o občany státu, které nepřistoupily k římskému statutu, který upravuje právě členství u tohoto soudu, pak to může učinit Rada bezpečnosti, to je třeba případ prezidenta Al Bašíra nebo to je třeba případ libyjských, teda původně Kaddáfího, ten zemřel, jeho syna a podobně. Čili tady má Rada bezpečnosti obrovský vliv, že může někoho, kdo vlastně se straní tohoto soudu, přesto ho před ten soud postavit. A pak je tam druhé velice důležité pravidlo, že ta Rada bezpečnosti může kdykoliv zastavit to trestní řízení na rok, aniž by jakkoliv udávala důvody. To znamená, klidně se může stát, že už někdo bude před ten soud postaven, řízení se rozběhne a pak Rada bezpečnosti rozhodne ne, ne, na rok to řízení zastavíme, aniž by zase vysvětlovala soudu, proč tak činí, a toto rozhodnutí může donekonečna opakovat, čili prakticky může udělit něco jako jakousi milost z důvodů logicky pragmatických, z důvodů politických. To se zatím ještě nestalo, ale třeba v případě Al Bašíra takové návrhy padly.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
No, dobře, tak, když vezmeme to, co jste teď, pane Fremre, říkal a k tomu vezmeme ještě to, že mezi zeměmi, které nejen, že nepodepsaly nebo nejenom, že neratifikovaly, ale předtím dokonce ani nepodepsaly či své podpisy stáhly, jsou například Spojené státy americké, nebo Čína nebo Izrael, to znamená opravdu Spojené státy americké je vlastně země, která na planetě disponuje největší vojenskou silou. Tak vy Američana nikdy před Mezinárodní trestní soud nedostanete, abyste ho soudili, jestli spáchal nebo nespáchal válečný zločin. Není to absolutní diskvalifikace tohoto tribunálu?

Robert FREMR, budoucí soudce Mezinárodního trestního soudu v Haagu, soudce Nejvyššího soudu České republiky:
Je to určitě jedna možná ne diskvalifikace, ale jedna ze slabin toho soudu a já právě možná trošku idealisticky a naivně doufám, jsem si právě říkal, že můj mandát by měl končit v roce 2021, že se doufám dožiju toho, že některý z těchto států, oni tam vlastně, v této chvíli je tam 121 států, které ratifikovaly, čili schází zhruba 80 států, ale nejcitelněji je to právě vnímáno u těch velmocí jako je, jsou Spojené státy, Rusko, Čína, Indie, tak jsem si tak v duchu přál, abych se dožil aspoň toho jako soudce ICC, že některá z těchto velmocí taky ratifikuje statut ICC. Ono k tomu mají asi nejblíže ty Spojené státy, které původně vlastně podepsaly a ...

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Ony podepsaly a prezident Bush to stáhl.

Robert FREMR, budoucí soudce Mezinárodního trestního soudu v Haagu, soudce Nejvyššího soudu České republiky:
... a vlastně ten Bush odvolal. Obama naznačil, že se zase ten přístup možná trošku jaksi bude měnit, nicméně tam je problém hlavně to u těchto velmocí, že v mezidobí byl schválen další nový zločin agrese, a to je vlastně věc, které si myslím tyto velmoce nejvíce bojí. Takže je to spíš asi z mé strany zbožné přání, ale úplně s vámi souhlasím v tom, že ten soud byl zamýšlen jako soud univerzální, jako soud pro celou planetu, pro všechny státy a pokud to tak nebude, byť to může trvat 10, 20, a já doufám, že se to někdy prostě naplní a že to bude patrně, doufám, ne jaksi z vůle těch vlád, ale z vůle společností, z vůle NGO, které dotlačí ty své vlády, aby se teda k soudu připojily, ale to závisí na tom, jak ten soud bude fungovat a jestli ten soud skutečně prokáže svoji smysluplnost.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Stále posloucháte Dvacet minut Radiožurnálu, mým dnešním hostem je soudce Nejvyššího soudu České republiky a také budoucí soudce Mezinárodního trestního soudu v Haagu Robert Fremr. Vy budete, pane soudce, v Haagu při své práci operovat s termínem mezinárodní spravedlnosti, ne asi prakticky, ale spíš teoreticky, pro laika to je úplně extrémně neuchopitelný termín, co pro vás?

Robert FREMR, budoucí soudce Mezinárodního trestního soudu v Haagu, soudce Nejvyššího soudu České republiky:
Já jsem kdysi vedl spíše společenskou debatu na toto téma a vybavuji si dva citáty, které to, které vlastně charakterizují dva naprosto extrémní rozdílné přístupy k té mezinárodní spravedlnosti. Martin Luther King říkal, /nesrozumitelné/, já to hned přeložím, volně přeloženo že nespravedlnost kdekoliv na světě znamená vlastně ohrožení spravedlnosti všude na světě, a to je takový ten přístup idealistický, možná trošku naivní, který sdílím já, že skutečně myslím si, když tolerujeme, že se teda v Sýrii vraždí, vraždí bezbranní civilisté, tak to vlastně poškozuje nejen ty Syřany, ale prostě vědomí spravedlnosti celého světa, kdyby to zůstalo bez trestu. A pak je ovšem druhý přístup takový pragmatický, který právě zastávají politici, diplomaté a který je charakterizován dobře citátem jinak mého oblíbeného politika Winstona Churchilla, který vlastně říkal, historie světa je o tom, že ty nejmocnější státy nejsou zas tak úplně spravedlivé a naopak ty státy, které usilují o spravedlnost, zase bohužel nebývají jako úplně nejmocnější, což prostě naznačuje, že ty velmoce prostě občas dělají velice pragmatické kompromisy, což je teda naprosto v rozporu s chápáním spravedlnosti jako něčeho, kdy jsou si všichni rovni.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
No, dobře, a pro koho tedy je Mezinárodní trestní soud?

Robert FREMR, budoucí soudce Mezinárodního trestního soudu v Haagu, soudce Nejvyššího soudu České republiky:
To je velice těžká otázka, na kterou já bohužel v této chvíli neznám odpověď, ale já jsem pořád, říkám, trošku v tom naivní, protože věřím, že to je prostě trošku běh na dlouhou trať, že já doufám hlavně, že to není úplná utopie. Já dokonce ani nevylučuji sám před sebou, že ten vývoj může nabrat vlastně obrácený směr, že třeba některé státy, které budou nespokojeny s činností toho soudu a je to taková možnost, že tady teoreticky je, prostě vystoupí, ale já doufám, že ten soud bude pracovat tak, že naopak podnítí další státy, aby přistoupily, protože ona jeho hlavní funkce není jenom v tom, že odsoudí pachatele, kteří už spáchali ty trestné činy, ale hlavně a já doufám v tom by měl být jeho přínos, že naopak odradí ty, kteří uvažují o tom, že teda dejme tomu situace ve své zemi budou řešit právě genocidou, řeknou si pozor, mně tady hrozí, že bych skončil v Haagu, já to raději neudělám, ale na to ten soud musí fungovat tak, aby tuhle funkci skutečně plnil, což zatím obávám stoprocentně neplatí.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak to je otázka, protože máme po ruce ideální příklad v Sýrii, kde podle dostupných informací probíhá něco, co by možná z určitých úhlů pohledu mohlo být postaveno právě před Mezinárodní trestní soud, zločin proti lidskosti či válečný zločin, to myslím, o tom by se možná dalo uvažovat, ale je otázka, opravdu tam může fungovat něco jako odstrašující příklad toho, že je možno být za takový čin souzen?

Robert FREMR, budoucí soudce Mezinárodního trestního soudu v Haagu, soudce Nejvyššího soudu České republiky:
Já se přiznám, že v to doufám, protože, pokud dříve existovaly pouze takzvané ad hoc tribunály, tak to je poměrně složité, to se vždycky to společenství muselo dohodnout, že vůbec takový soud zřídí, muselo najít na to prostředky, vhodné místo, vždycky to trvalo několik let, než vůbec po tom konfliktu takový soud začal skutečně pracovat, zatímco tady to byla právě ta myšlenka ICC, zřídit soud, který bude vlastně v pohotovosti, který hned zítra teoreticky může skutečně vydat zatykač na někoho, kdo se něčeho takového dopustí, čili, že tady ten zdvižený prst je skutečně aktuálně připravena, ta spravedlnost je aktuálně připravena konat. Pochopitelně nedělám si iluze, že třeba pan Asad se toho tak bojí, to by si asi nedělal to, co dělá, protože on prostě spoléhá na to, že právě jeho stát teda není členským státem toho soudu a spoléhá na to, že jeho stát má možné příznivce v Radě bezpečnosti, kteří nepřipustí, aby třeba on nebo další, kteří se měli dopustit zločinu, kteří spadají pod mandát ICC, budou vydáni.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak to nebylo úplně nejšťastnější řekl bych věta ve Dvaceti minutách, která by měla charakterizovat váš očekávaný vstup na Mezinárodní trestní soud, pane soudce.

Robert FREMR, budoucí soudce Mezinárodního trestního soudu v Haagu, soudce Nejvyššího soudu České republiky:
To je pravda. Já právě říkám, já právě na jednu stranu doufám, že sám přispěju k tomu, že ten soud bude neustále naplňovat tu svoji vstupní ideu, která se jeví jako geniální, ale současně někdo říká, je to prostě utopie, tak to nikdy nebude, čili pro mě cesta k tomu ideálu vede jednak v navyšování počtu států, ke kterému teda dochází, byť se momentálně jedná spíše o státy teda menší a současně skutečně k neustálému zlepšování a jeho činnosti a zvyšování jeho kreditu, jeho důvěryhodnosti.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Tak takových bylo dnešních Dvacet minut Radiožurnálu, soudce Nejvyššího soudu České republiky Robert Fremr byl mým hostem. Pane soudce, děkuji pěkně za váš čas. Na shledanou.

Robert FREMR, budoucí soudce Mezinárodního trestního soudu v Haagu, soudce Nejvyššího soudu České republiky:
Já děkuju za pozvání.

Martin VESELOVSKÝ, moderátor:
Martin Veselovský u mikrofonu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu. Přeji příjemný poslech.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je společnost NEWTON Media, a. s. Texty neprocházejí korekturou. Zvukové záznamy Ozvěn dne, Dvaceti minut Radiožurnálu i dalších zpravodajských a publicistických pořadů si můžete poslechnout v iRadiu

Pokud se chcete našeho hosta na cokoli zeptat, dotaz mu můžete zaslat prostřednictvím mailové adresy 20minut@rozhlas.cz. Na otázky napsané do diskusního fóra bohužel hosté nemohou reagovat.

autor: mav
Spustit audio