Nekritičtí k Izraeli, vůči Rusku naopak. Naše zahraniční politika může být nesrozumitelná, míní Petříček

Teď se vás budu ptát jako bývalého ministra zahraničí ČR. Jak je podle vás ve světě v současné době vnímána zahraniční politika Česka? Je vnímána jako konzistentní?

Myslím, že je vnímána poměrně konzistentně. Jsou tam samozřejmě body, kde u některých partnerů může naše zahraniční politika působit trochu nesrozumitelně.

Čtěte také

Evropská dohoda o migraci přinese rozšíření detenčních táborů v rozporu s lidskými právy, obává se Rozumek

V čem třeba?

Já si myslím, že v tradičních tématech jako je ochrana lidských práv.

Můžeme se dostávat k pohledu, jakým způsobem je používáme a vůči kterým partnerům jde toto téma do pozadí. Nechci teď rozvádět do detailů.

Já bych poprosil o rozvedení, jestli konkrétně můžete říci v čem: jeden nebo dva příklady.

Myslím si, že třeba v oblasti Blízkého východu je naše pozice často velmi nekritická. Naprosto srozumitelná je naopak ve vztahu k ruské agresi vůči Ukrajině. Myslím, že bychom se zde měli zamyslet nad tím, jak být schopni naplňovat normy a mezinárodní pravidla, která chceme, aby se respektovala univerzálně, tak, abychom byli skutečně schopni o tom hovořit i s našimi nejbližšími partnery.

To znamená, že podle vás by Česko mělo být kritičtější k Izraeli?

Nemyslím že kritičtější, ale měli bychom být schopni vnímat i humanitární situaci, která dnes je v pásmu Gazy, kde jsou 2 miliony lidí bez domova, přesídlení.

Čtěte také

Tomáš Klus: Palestinské oběti u nás nemají hlas. Dobrému příteli musíme říct, když už přehání, míní o Izraeli

Ta situace tam je velmi špatná. Nakonec i naši nejbližší partneři, ať už jsou to Spojené státy, Velká Británie, dnes vyzývají izraelskou vládu, aby tu situaci pomohla řešit.

Jedna věc je právo Izraele na obranu proti teroristickým hnutím, jako je Hamás, Hizballáh, to nikdo nezpochybňuje. Ale zároveň bychom měli izraelskou vládu žádat, aby nepřispívala ke zhoršování humanitární situace, která postihuje statisíce lidí.

Obnovený kontakt s Ruskem

Vy jste jako příklad toho, kde je česká pozice jasná, uváděl vztah k Rusku a k Ukrajině. Na druhé straně prezident Petr Pavel, kterému mimochodem radíte v zahraniční politice, na konci září v rozhovoru pro The New York Times řekl, že „Ukrajina musí být realistická ohledně svých cílů a přijmout, že její část by mohla dočasně zůstat pod ruskou kontrolou.“ Jde to dohromady s tou veřejně deklarovanou českou podporu Ukrajině?

Prezident Pavel je člověk, který dlouhodobě Ukrajinu podporuje. Stojí za řekl bych úspěšnou muniční iniciativou, je pro členství Ukrajiny v NATO a EU, velmi aktivně se zapojuje do mezinárodních jednání na podporu Ukrajiny. Tak si myslím, že v jeho případě nelze pochybovat, že na které straně v tomto konfliktu stojí: jednoznačně stojí za Ukrajinou.

Čtěte také

Válka neskončí, dokud neosvobodíme celé okupované území Ukrajiny, říká poradce prezidenta Zelenského

Já se možná zeptám jinak: jestli je politicky správné takto mluvit?

Řekl bych, že by bylo vhodné doplnit, že tím, kdo by měl být ještě realističtější než Ukrajina, tak je Rusko. Rusko by si také mělo uvědomit, že není schopno dosáhnout svých cílů, kvůli kterým rozpoutalo tuto nejkrvavější válku posledních mnoha desetiletí v Evropě: že si není schopno vojenskou cestou zajistit kontrolu nad celou Ukrajinou, že možná náklady, které ten konflikt pro něj bude dlouhodobě znamenat, mohou přispět k dalšímu pádu Ruska.

Rusko je upadající mocnost. Je to revizionistická mocnost, která se snaží měnit pravidla mezinárodních vztahů, mezinárodní geopolitickou situaci, ale to je také do jisté míry projev zaostávání Ruska. To všechno se bude válkou na Ukrajině zhoršovat. Ten realismus by měl být na obou dvou stranách, ale v první řadě na straně Ruska.

Jestli dojde k situaci, kdy část Ukrajiny bude nějakou dobu pod ruskou kontrolou? Je to možné. Je to potřeba se i na to připravovat, hovořit o tom. A myslím, že to bylo to, co chtěl prezident Pavel říct: buďme připraveni na možné scénáře dalšího vývoje, i proto, abychom potom nebyli zaskočeni.

Čtěte také

Dokud se na Ukrajině bojuje, není možné, aby vstoupila do NATO. Čína musí pochopit, že Rusko vede válku proti celé Evropě, upozorňuje Pojar

České ministerstvo zahraničí dnes oficiálně oznámilo, že novým českým velvyslancem v Moskvě bude Daniel Koštoval a že by se měl úřadu ujmout v prvních měsících roku 2025. Daniel Koštoval už obdržel souhlas od přijímací země, tedy od Ruska. Jaký je toto signál? O čem to svědčí?

Já jsem minulosti byl k tomuto kroku skeptický, nicméně respektuji, že nakonec představitelé ministerstva zahraničních věcí, Úřadu vlády a i nakonec i prezidentská kancelář souhlasili s vysláním nového velvyslance do Moskvy.

Myslím, že to nesvědčí o ničem jiném, než že udržujeme bilaterální diplomatické vztahy s Ruskem. Já jsem toho názoru, že v té agendě dnes nelze očekávat nějaký zásadní zlom ve vztazích. Nedojde k nějakému oteplení, jsou skutečně na bodu mrazu a myslím, že tam i dlouhodobě zůstanou.

Jaký je rozdíl mezi západoevropskými a českou sociální demokracií? A má Tomáš Petříček v plánu učinit z iniciativy Progresivní Česko politickou stranu? Poslechněte si celý rozhovor vedený Tomášem Pancířem.