Největší bariéry pro zdravotně postižené jsou v digitální oblasti, říká Krása. Řešit to má nový zákon

V sobotu vstupuje v účinnost zákon o požadavcích na přístupnost některých výrobků a služeb, který už předloni schválil Parlament ČR. Ten nařizuje provozovatelům e-shopů a dalších elektronických služeb, ale také výrobcům a prodejcům počítačů a dalších elektronických přístrojů, aby jejich služby a nové výrobky byly přístupné i zdravotně postiženým. Čekáte, že to bude výrazná změna? Jaká od toho máte očekávání?

Zítřejším dnem (od soboty) určitě nebude žádná výrazná změna, protože zákon zároveň říká, že se to vztahuje na služby a výrobky, které jdou na trh až po platnosti zákona, to znamená po 28. červnu letošního roku. To je první limit.

Čtěte také

Zaměstnat, ne odříznout. Novinářka o bariérovém Česku a diskriminaci lidí s postižením

Myslím si, že změna určitě bude. My už jednáme třeba s Českou asociací bank, která připravuje vlastní manuál k přístupnosti jejich služeb a výrobků. Musím říct, že jednání jsou docela složitá, protože ti lidé prakticky příliš neznají problematiku lidí se zdravotním postižením.

Vždycky předesílám a říkám: „Uvědomte si, že právě v té komunitě lidí se zdravotním postižením, ale i seniorů, bude vždycky poměrně vysoké procento lidí, kteří vůbec nezvládají digitalizaci a všechno musíte mít ještě zálohované i v obyčejných papírových a služebních věcech, jako kdyby počítače téměř neexistovaly.“

Myslím si, že je důležité, abychom toto pořád měli na vědomí, jinak se nám stane, že tady úplně zatlačíme skupinu těchto lidí do jakéhosi polosvěta, kde se nebudou umět zařadit do společnosti. Já předtím velmi varuji.

Nový zákon se vztahuje také na e-shopy. Já už jsem viděl od některých firem přehledné návody a doporučení, třebaže celý web musí být možné ovládat jen klávesnicí, tedy bez myši, že tam musí být popisky obrázků, že stránky musí mít dostatečný kontrast, že musí umožňovat dvojnásobné zvětšení textu, a to i v mobilech, že tlačítka mají mít minimální velikost, že weby musí být kompatibilní se čtečkami obrazovky. Toto jsou z vašeho pohledu ty nejzásadnější věci, nebo byste dodal ještě něco jiného?

Čtěte také

iROZHLAS

Mají těžké postižení, platí zdravotní pojištění, průkaz ZTP v Česku ale nedostanou. Jsou totiž z Ukrajiny

Řekl bych, že to jsou základní věci, ale to už vyplývá částečně ze současné úpravy zákona, zvláště kolem webu. Weby mají samozřejmě být přístupné pro lidi především se smyslovým postižením, takže ta úprava se spíše zpřesňuje.

Ale co v zákoně vůbec není uvedeno, to má být i fyzická přístupnost, protože jsme se teď bavili spíš o přístupnosti pro lidi se smyslovým postižením, ale často jsou bankomaty, ale třeba teď elektronabíječky na auta – ty jsou úplně nepřístupné, protože tam vždycky je nějaký schod a podobně.

Takže je potřeba, aby se vždycky ta přístupnost brala velmi komplexně a aby to zařízení nebo ta služba byly přístupné všem skupinám lidí se zdravotním postižením.

„Největší bariéry”

Když se podíváme celkově na život lidí s handicapem, jaké jsou největší bariéry, na které narážíte?

Těžko se to popisuje, záleží místo od místa. Řekl bych, že dneska ty největší bariéry začínají být právě v digitální oblasti. Pokud jde o fyzické bariéry a přístupnost budov a podobně, situace se hodně mění.

Čtěte také

iROZHLAS

Nový zákon a snazší přístup k veřejným zakázkám by mohl pomoct integračním sociálním podnikům

Problém určitě zůstává ve školství, protože škol je mnoho. Ne všude se podaří jednak odstranit fyzické bariéry, ale samozřejmě se ve školství dneska uplatňuje i elektronizace, digitalizace.

Myslím si, že v této oblasti je určitě mnoho nedostatků. Žáci se zdravotním postižením možná nemají úplně dostatečný přístup k elektronickým přístrojům a službám ve školách.

Myslím si, že tady budeme muset ještě hodně věcí změnit, protože vzdělání je základ pozdějšího uplatnění v životě, ve společnosti, v zaměstnání. Proto je to pro nás velmi důležitá věc.

Zvýšení příspěvků

Poslanecká sněmovna v pátek schválila růst části příspěvků na péči pro lidi s postižením. Konkrétně z těch několika návrhů, které byly předloženy, schválila návrh KDU-ČSL. Dospělí v prvním stupni závislosti na pomoci druhých by od ledna příštího roku podle něj měli pobírat 1300 korun místo současných 880 korun, ve druhém stupni 5400, což je o 500 korun víc než teď. Vy jste požadovali vyšší nárůst. Je pro vás páteční výsledek zklamání?

Je pro nás velkým zklamáním, je to almužna. Je to nedůstojné vůči těmto lidem a my proti tomu budeme protestovat a budeme se snažit to ještě změnit v Senátu. V roce 2007, když byl schválen zákon o sociálních službách, byla výše prvního stupně 2000 korun a stačila na nákup 22 hodin měsíčně.

Pak došlo ke snížení, ale vzhledem k nižší úrovni cen stačila ta výše 800 korun a potom 880 korun na 12 hodin. Tím, jak byla inflace, tak současná výše 880 korun – mimochodem ta platí už devět let – stačí na 5,33 hodiny, což je úplný nesmysl.

A tím zvýšením bude počet hodin asi devět hodin za měsíc. To je prostě málo. Ti lidé potřebují aspoň dvakrát, třikrát týdně návštěvu, a to nestačí.

Nestačí to prakticky ani na dovoz obědů po všechny všední dny, protože i dneska dovoz oběda stojí 50 až 60 korun. Je to almužna, je to nedůstojné a my proti tomu zásadně protestujeme.

Jak se bude zákon o požadavcích na přístupnost vztahovat i na nové elektronické výrobky? Spoléhají české instituce příliš na to, že s handicapovaným přijde i doprovod? A proč požaduje Národní rada osob se zdravotním postižením vyšší příspěvky na péči pro lidi s postižením? Poslechněte si celý díl pořadu Dvacet minut Radiožurnálu ze záznamu v úvodu článku.