Když byly bitcoiny potvrzené na státní peněžence, transakce pro mě skončila. Mohli jsme se de facto rozejít, říká soudní znalec

Jaká byla vaše role v případu miliardového daru ministerstvu spravedlnosti od Tomáše Jiřikovského? Jaké jste přesně dostal zadání?

Koncem února mě kontaktovalo ministerstvo spravedlnosti s tím, že je tady nějaký dar, který je ale na staré výpočetní technice. Nikdo nevěděl, jestli technika bude funkční, jestli nebude úložiště šifrované, případně jestli se tam vůbec bude něco nacházet a pokud se tam něco bude nacházet, zda jsme schopní to z té techniky nějak dostat.

Čtěte také

„Dvě miliardy zmizely neznámo kam.“ Záhada bitcoinové transakce, kvůli které podal Blažek demisi

Takové zadání jsem přijal, pro mě to byla zase další technologická výzva a potom to i celé tak probíhalo. Ono se to zdá hrozně jednoduché, ale vezměte si, že dostanete do ruky počítač, zprovozníte ho a on v tu chvíli přestane fungovat, nebo se sám smaže. Připojíte ho na internet, abyste mohli udělat první transakci a dneska je úplně běžné, že na dálku můžete počítači dát příkaz k tomu, aby se vymazal.

To znamená, že jsem musel navrhnout a vymyslet takový technologický postup, který zajistí, že nedojde k vymazání a následně, pokud tam bude nalezena jakákoliv zmínka o kryptoměnách, že budu schopen to přenést případně na jiný počítač a na tom jiném počítači otevřít tu peněženku, zjistit zůstatek a na základě toho spočítat 30 procent a podílet se na převodu do té státní peněženky.

Říkáte, že vás oslovilo ministerstvo spravedlnosti. Proč si vás ale najal advokát Tomáše Jiříkovského Kárim Titz a ne ministerstvo?

V mém oboru je to poměrně běžné, protože znalec funguje jako objektivní článek řetězce, kdy se dvě smluvní strany na něčem dohodnou. Pokud se smluvní strany dohodnou na tom, že se shodly na mě jako na osobě, tak se i dohodnou na tom, kdo mě zaplatí.

První mě kontaktovalo ministerstvo spravedlnosti, následně mi při nějaké diskuzi bylo řečeno, že se dohodli, že mě zaplatí pan Kárim Titz, kontaktoval jsem ho, on mi to potvrdil a v tu chvíli to pro mě bylo zcela legitimní.

‚Byl jsem zaskočen‘

Byl jste tedy takový klíčník, který měl otevřít dveře k pokladu?

Já bych to ještě rozdělil. V první fázi jsem byl v podstatě technický článek, tak jako jsem vždycky. Udělal jsem už asi zhruba 1800 posudků za dobu, co to dělám, kdy mě najímají pro to, abych objasnil nějaký technický problém. Ten jsem objasnil.

V okamžiku, kdy jsem o tom jednal, ani mě nenapadlo, kolik tam může být. Jenom jsem potvrdil, že kryptu trochu rozumím, takže by asi neměl být problém najít peněženku a provést nějakou transakci.

Samozřejmě v okamžiku, kdy se tam objevilo to množství, tak jsem byl lehce zaskočen, ale v tu chvíli už ta transakce běžela, takže to nemůžete zastavit. Dotáhl jsem ji dokonce, 30 procent skončilo v peněžence státu.

Čtěte také

Benda: Premiér i Stanjura věřili, že v bitcoinové kauze ministerstvo spravedlnosti postupuje správně

Na síti LinkedIn jste napsal, že vaším úkolem bylo bitcoiny nalézt a zpřístupnit. To jste teď potvrdil, ale není mi jasné, jestli jste byl přímo u otevření peněženky s bitcoiny, nebo jste se k ní dostal jako notář a zástupce ministerstva teprve poté, když už z ní Tomáš Jiřikovský prováděl 6. března, tedy den předtím, transakce. Toho dne z ní mělo odejít 1092 bitcoinů.

Tohle mě celé událostně trochu mrzí, protože já jsem byl od začátku u toho otvírání. To není pár kliknutí, já to klidně technicky vysvětlím.

Primárně musíte udělat kopii hard disku, abyste měli jistotu, že kdyby se cokoliv pokazilo, máte nějakou záchytnou stopu. Pak to musíte nějakým způsobem dešifrovat, nalézt tu danou peněženku, pak zjistíte, že ta peněženka je v podstatě archaická. Je to dvanáct let starý software, který fungoval trošku jiným způsobem, než fungují ty současné.

A hlavně, jakmile tu peněženku máte, bylo nutné k ní stáhnout zhruba 800 gigabajtů dat, aby se stáhnul celý ten blockchain, abychom byli schopni ověřit, kolik v té peněžence skutečně je. Teprve po tom stažení probíhá synchronizace peněženky s tím staženým bitcoinem a tam vám postupně naskakují transakce, které jsou v peněžence obsažené.

Takže stahování, i když je to 800 gigabajtů, stálo nějaké hodiny, ale pak nejdelší čas trvala synchronizace. Myslím, že jsem už někdy ve středu, myslím, že toho 6., měl jistotu, kolik tam je, už mi doběhla synchronizace.

Notebook, na kterém jsem to dělal, jsem zaklapl, dal jsem ho do trezoru a otevřel jsem ho druhý den ráno. A netušil jsem, že mezi tím pan Jiříkovský udělá nějaké transakce. A když jsem ho otvíral, což bylo po osmé hodině ráno – ostatní účastníci schůzky přicházeli mezi osmou a devátou hodinou –, tak jsem ho otevřel a udělal jsem screenshot. Na tom screenshotu je jednoznačně vidět, že jsem ho dělal v osm hodin a sedm minut ráno.

A protože probíhá zase synchronizace, a už není tak dlouhá, už se jenom dosynchronizovává, byl tam v podstatě zůstatek, který jsem tam viděl den předtím. V okamžiku, kdy jsem měl provést první transakci, se samozřejmě už ukázalo dole na spodní lince, že už z toho nějaké bitcoiny odešly.

‚Objevila se chyba‘

Jakým způsobem proběhla samotná transakce 7. března? Ta suma nepřišla na účet ministerstva v jedné, ale několika různých částkách. Proč?

Ta první, to už i všichni novináři opakují a vysvětlili, byla 0,486 bitcoinů, teď nevím, jaké je to číslo přesně. To bylo z toho důvodu, že jsme si chtěli ověřit, že opravdu někde neuděláme chybu. I tak to byla velká částka. To znamená, že odpovědnost v tu chvíli byla i tak veliká.

Když jsme zjistili, že to došlo, to znamená, já jsem zadal částku, ukázal jsem displej notebooku, udělal jsem screenshot, provedl jsem platbu, vzápětí jsem se přepnul v prohlížeči na adresu, která byla uvedena ve smlouvě, což byla adresa státní peněženky, zkontroloval jsem zhruba po deseti až dvaceti minutách, že tam ta částka došla, tak jsme si ověřili, že takto to funguje a pak proces pokračoval.

Nechtěl jsem posílat úplně celou částku najednou, takže jsem měl v plánu to posílat zhruba po těch 100 bitcoinech. I tak si spočítejte, že to byla obrovská částka, obrovská odpovědnost.

Takže jsem poslal poprvé 100, zase čekáte deset až dvacet minut, protože se musí uzavřít blok. Blockchain funguje tím způsobem, že zadáte transakci, ta se zadá někam do toho blockchainu, ale teprve až ji potvrdí dostatek členů daného blockchainu, tak je potvrzená. To trvá zhruba deset až dvacet minut. To znamená, u každé transakce musíte počkat zhruba deset až dvacet minut, než se objeví na nové adrese.

Čtěte také

Jiřikovský chtěl od státu potvrzení, že jsou bitcoiny v pořádku. Teď se musí bát o život, míní Týc

Takže to bylo těch prvních 100, druhých 100 a když jsem se pokoušel zadávat třetích 100, tak se objevila nějaká technická chyba. Chvilku jsem zkoumal, co je to za technickou chybu a přišli jsme na to, že jsme narazili na technické omezení, kdy se na jednu výstupní adresu dají poslat bitcoiny maximálně ze 625 – někdo říká 500, někdo 600, ale já si myslím, že je to 625 – zdrojových adres.

A my jsme to u té třetí stovky překročili. Tak jsem zkusil nižší částku, to je tak 40 a zase to proběhlo. Pak jsem zkoušel dalších 40 a už neprobíhalo ani to. To znamená, že už to bylo z tak drobných bitcoinových částek i přesto, že jsou to pořád nepředstavitelné hodnoty, že sestavit dostatečné množství nebylo možné.

V ten okamžik, zhruba asi po hodině různých pokusů a zkoušení, pan Jiřikovský poslal 228 zbývajících bitcoinů ze své peněženky. Já jsem zase zkontroloval, že je to na té státní peněžence, udělal jsem z toho screenshot. Stejně tak jsem samozřejmě dělal screenshot, když se objevila ta chyba, která zobrazovala, že nejsme schopni transakci provést.

Jakmile jsem měl 468 bitcoinů potvrzených na adrese, která byla ve smlouvě, která mi byla někdy koncem toho února poprvé představena, tak jsem věděl, že je to na státní peněžence, a tím pro mě transakce skončila. Ukončilo se celé to jednání a de facto jsme se všichni mohli rozejít.

Jestli vás napadla otázka na motivaci dárce, proč myslíte, že měl potřebu věnovat bitcoiny po propuštění z vězení právě ministerstvu spravedlnosti?

Abych pravdu řekl, mě ta otázka nenapadla. Mně bylo řečeno, že nějaký člověk se rozhodl státu věnovat nějaké množství bitcoinů a věřte, nebo nevěřte, když jsem do toho šel, tak jsem si říkal, no tak jim pošle dva, pět, deset bitcoinů, já jsem to vůbec nevěděl.

A teď otevřete peněženku a zjistíte, že je tam opravdu neuvěřitelná částka, pro většinu lidí nepředstavitelná. Tak to znamená, transakce pokračovala dál, ale kdyby to byly ty dva nebo tři bitcoiny, tak bych vůbec ani motivaci neřešil. Řešit motivaci dodatečně, to už se jmenuje spekulace, kterých jsou plné noviny a ať si spekuluje někdo jiný.

Jak se mohl Tomáš Jiříkovský do peněženky dostat? A bylo při otevření bitcoinové peněženky jasné, odkud bitcoiny pocházejí? Poslechněte si celý rozhovor.