Biskup k církevnímu zbavování majetku: Jakmile v kostele chybí život, jde o umělé vyživování něčeho, co nežije

Katolická církev se podle pondělního deníku Právo systematicky zbavuje movitého majetku. Co je hlavním důvodem?

Je jím disproporce mezi počtem věřících a mezi strukturou z doby Marie Terezie či Josefa II., stavěná na zcela jiné demografické, sociologické či dopravní podmínky. Například za oněch dvou zmíněných platilo pravidlo, že kostel musí být všude tak, aby do něj lidé mohli do jedné hodiny pěšky dorazit. To už dnes trochu neplatí.

Čtěte také

Graubner: Akcent na chudé a lidi na okraji společnosti s novým papežem zůstane. Změna bude v prioritách

Poté jsou zde historické skutečnosti. V naší diecézi je to především odsun německojazyčného obyvatelstva, který má stále, i po osmdesáti letech, zásadní vliv. A pak takový ten patronát komunistického režimu, kdy se smělo opravovat jen s povolením státu, a těch samozřejmě nebylo mnoho.

Nabízíte i bezplatný převod kostelů a kaplí. Komu zejména?

Jelikož se jedná o sakrální prostor, je převod bezplatný, neboť s takovýmito položkami se neobchoduje. Objekt pak může získat především někdo stabilní, jako je církevní právnická osoba. To z našeho pohledu znamená především obce.

Důležité je, aby kostel v daném místě byl jakýmsi krásným obalem na živou komunitu.

Do jaké míry na nabídky slyší stát?

S ním v tomto prakticky nejednáme, jedná se na úrovni samospráv. Například Liberecký kraj motivuje starosty čili představitele obcí, aby kostely přijímali a starali se o ně. Jeho případ právě vyvolal celou diskusi a vedlo to i ke zmíněnému článku.

Jak mohou tedy stavby najít necírkevní využití?

Jako církev máme vlastní, vnitřní předpisy, říká se tomu kanonické právo. Tam je psáno, že se má vše předat k počestnému světskému užívání. Samozřejmě je tam tak velká vůle v tom, co to všechno může být, ale mělo by se jednat o něco, co odpovídá charakteru posvátnosti daného místa. Koncerty, přednášky, nějaké kulturní záležitosti…

Čtěte také

Papež František: Dobrý večer všem. Náprava křivd a úcta k druhým. Jak se papež František zapsal do životů věřících

Podle čeho se vybíralo, jakých svatostánků se církev zbaví?

Důležité je, aby kostel v daném místě byl jakýmsi krásným obalem na živou komunitu. Pokud to tak nefunguje, přestože je dotyčná stavba třeba nádherná a z historického či kulturního hlediska velmi vzácná, je velmi ohrožená, protože jakmile v ní chybí život, nemá se o ni kdo starat. Je to pak takové umělé udržování něčeho, co nežije.

Kostely jsme tedy vybírali především podle toho, zdali tam nějaký život je, či nikoli. Druhým hlediskem byla samozřejmě potřeba záchrany daných kostelů, obzvláště v hraničních oblastech, ať jsou to Krušné hory, Jizerské hory, Frýdlantsko… Tam je množství objektů, které jsou napůl ruinami v zaniklých obcích, a není zde šance, že by se tam život kdy obnovil. Maximálně tam lidé jednou za rok dojedou na pouť. Takové objekty nemáme šanci udržet.

Jak velké části církevních nemovitostí se zbavování týká? Může kostel skončit i v soukromých rukou? A může se po světském využití opět vrátit k církevním účelům? Poslechněte si celý rozhovor vedený Vladimírem Krocem.