Evropská dohoda o migraci přinese rozšíření detenčních táborů v rozporu s lidskými právy, obává se Rozumek

Média dlouhodobě rozebírají povinnou solidaritu členských států, což je část, o které se vedly velké debaty a složitá jednání. Je to z vašeho pohledu to nejdůležitější, nebo považujete za zásadnější jiné části toho migračního paktu?

Já si myslím, že je to to nejdůležitější pro jižní státy, které jsou tradičně mnohem více postiženy migrací ve velkém měřítku než třeba my. Pro ně je to jistá naděje, že jim přijdou ostatní na pomoc. Já ale v tomto zas tak optimistický nejsem, protože ochota kohokoliv přebírat, ale i posílat větší částky peněz, zatím v Evropě příliš velká není.

Čtěte také

Uprchlické kvóty jsou mrtvé, jejich odpůrce ale Evropská komise dál vykuřuje z nor, říká analytik

My se k detailnímu nastavení, jak by to mělo fungovat, dostaneme za chvíli. Z hlediska celkového přehledu, co ten balíček přináší, co jsou z vašeho pohledu zásadní části?

Určitě důraz na řízení na hranicích, kde by se mělo co nejdříve rozhodnout, kdo má nárok na azyl nebo má vstoupit do toho řádného azylového řízení a kdo by se měl rychle vrátit zpět do země původu. A potom bohužel i důraz na detence – to znamená držení lidí za mřížemi – a spolupráci se třetími zeměmi, které já moc v okolí Evropy nevidím. Takže úplně optimistický k tomuto návrhu nejsem.

Což už je hodnocení, k tomu se také dostaneme. Když jste mluvil o detencích, o tom mluvil ve včerejších hlavních zprávách Radiožurnálu bývalý zpravodaj Českého rozhlasu v Bruselu, současný zástupce ředitele institutu Europeum Viktor Daněk. Jak se ta možnost detence má rozšířit? Jak velké to rozšíření je?

Masivně se lidé mají držet v detencích. V Řecku už ta výstavba velkých detenčních center probíhá: jsou to hrozivá uskupení domů, která mi připomínají prostě koncentrační tábory. Jsou to nekonečné řady baráku s vysokými ploty a zřejmě se řada z těch lidí vůbec nedostane ven.

Čtěte také

Tomáš Petříček: Pojem uprchlík je na rozdíl od migranta v mezinárodním právu jasně definován

Jakou kapacitu ta detenční centra mohou mít?

Já si myslím, že se bavíme součtu možná o desítkách tisíc míst. To, co jsme viděli v Řecku, jsou bezpochyby jednotky tisíců a myslím si, že podobný model se bude exportovat do dalších zemí jako je Itálie nebo Španělsko.

To znamená, že očekáváte, že v těch zemích, kam přichází nejvíc uprchlíků, budou růst takovéto areály?

Ano, myslím si, že ano. Tam by mělo probíhat to vstupní řízení, ať už ho nazýváme screeningem nebo zrychlenou procedurou. Poté by se rozhodlo, v jaké další fázi toho řízení se člověk bude nacházet – nebo pokud se bude vracet, tak se bude vracet.

„V detencích skončí všichni“

V té detenci by měli končit všichni uprchlíci, nebo by se měli nějak vybírat? Jaké by proto měly být podmínky?

Já se obávám, že v té detenci skončí úplně všichni. I pro rodiny s dětmi a nezletilé bez doprovodu byl zvednut limit trvání detence z původních čtyř týdnů na dvanáct týdnů, což nám přijde také hodně. Myslím si, že v detencích skončí na nějakou dobu úplně všichni a není to v souladu s mezinárodním právem.

Čtěte také

Útěk z Venezuely: Výpalné, výhrůžky smrtí i cesta v kufru auta. Jak vypadá americký detenční tábor?

V čem to není v souladu?

Podle mezinárodního práva nelze držet děti ve vězeňských podmínkách, v detencích, déle než několik dnů, protože nespáchaly žádný trestný čin, nejsou odpovědné za to, jaký přestupek provedli jejich rodiče.

Je to v podstatě s odnětí svobody, které se v České republice dává jako poměrně přísný trest, kdežto tady se aplikuje na cizince naprosto paušálně. I u nás končí děti v detencích, což pořádku není. My jsme vyhráli v podstatě každý soud, když jsme se dostali do soudní fáze řízení s dítětem, které bylo za mřížemi.

Teď mluvíte o dětech. U dospělých je také z vašeho pohledu právní problém, aby skončily v těch detenčních zařízeních?

Ano. Podle Evropského soudu pro lidská práva musí být dána jasná perspektiva vyhoštění. Jenom poté ta detence, to zajištění, plní svůj účel. Takže pokud není jasné, že se bude moci rychle a efektivně vrátit do Afghánistánu, Sýrie, Turecka, tak ta detence není zákonná. I v tomto případě bychom na soudech uspěli a právníci v Řecku nebo v Itálii uspějí také.

Čtěte také

Vít Rakušan: Evropa migraci zanedbala. Musí ji proto řešit i hraničními ploty

Jsou v těch návrzích, alespoň podle toho, co se o jejich obsahu ví nebo v tom, co bylo dohodnuto mezi členskými státy a Evropským parlamentem, nějaké lhůty, jak dlouho lidé v těch detenčních zařízeních mohou zůstat?

Jsou tam lhůty – ale jsem zvědavý, jak předpisy potom budou detailně upravovat tu horní hranici, která je v současné době v evropském právu vlastně až na 18 měsících. Zatím platí v podstatě pravidlo šesti měsíců, ve výjimečných případech 18 měsíců podle návratové směrnice evropského práva. Ale myslím si, že tyto detaily se budou ještě dále řešit.

Mění ten pakt samotný průběh toho azylového řízení? Zrychluje ho to?

Takové ambice, že by to azylové řízení mělo být rychlejší a efektivní: pokud ten člověk bude zavřený v detenci, tak nikam neuteče, azylové řízení proběhne a potom se rozhodne, jestli může do toho řádného azylového řízení – protože já předpokládám, že v těch pár dnech nebo týdnech azyl nezíská – anebo jestli půjde do návratového řízení, kdy se bude vracet.

Takže snaha o větší efektivitu tam je, ale já se obávám, že to nebude fungovat.

Jak dohoda upravuje možnosti pomoci hraničním státům Unie se zvládnutím migrační vlny? A proč podle Martina Rozumka navzdory prohlášením představitelů Evropské unie dohoda naopak nahrává pašerákům lidí? Poslechněte si celý rozhovor vedený Tomášem Pancířem.