Eliška Wagnerová: O tom, kdo je a kdo není uprchlík, by měly rozhodovat státy Evropské unie společně

Senátorka za Stranu zelených a bývalá ústavní soudkyně Eliška Wagnerová případ nestudovala, ale domnívá se, že pokud to byla pokuta za pohrdavé podání, připadá jí zbytečná. „Státní orgán musí něco unést. Jednak to judikují soudy, zejména Ústavní soud, totiž že veřejní činitelé, respektive úřední osoby, musí snést víc než normální občan, a za druhé tím prokazují svoji slabost. Prokazují, že jsou napadnutelní takovýmto verbálním, možná trochu infantilním, útokem a to nevypovídá o jejich síle, kterou by měli disponovat.“

Reorganizace policie na Elišku Wagnerovou dobrý dojem neudělala, protože na ni působila uspěchaně a zarytost či zaťatost ve vztahu k její rychlosti byla cítit jak z ministra vnitra, tak z policejního prezidenta. To podle ní vyvolalo atmosféru podezírání a přidalo se i to, že nebyli slyšeni ti, kterých se reforma také dotkne, zejména státní zástupci.

Na svém facebookovém profilu napsala, že pokud prezident a ministr financí tvrdí, že nemusíme přijímat žádné uprchlíky, tak se pohybují za hranou ústavy. „Naše ústava hned v článku 1 a odstavci 2 říká, že Česká republika se zavazuje respektovat mezinárodní právo. Samozřejmě, že nemusíme přijímat všechny uprchlíky, nemusím přijímat nelegální uprchlíky, ale ty, kteří jsou schopni dosáhnout na azylový status, přijmout musíme, protože nás k tomu zavazují mezinárodní smlouvy – třeba Ženevská konvence,“ vysvětluje Wagnerová.

I legálně držené zbraně mohou být někdy problém, což ukázala událost z Uherského Brodu, takže zvyšovat množství zbraní mezi obyvatelstvem asi není ta správná cesta. Tady musí dobře pracovat bezpečnost, ale není možné to předávat na hrb obyvatelstvu, aby uplatňovalo nějakou sebeobranu. To je špatně. ELIŠKA WAGNEROVÁ

Problém migrace je podle ní třeba řešit ve spolupráci s ostatními státy Evropské unie. Pomohl by třeba stejný výklad azylového práva ve všech členských státech, nebo například vytvoření jakýchsi soudcovských tribunálů složených ze soudců členských států, které by byly situovány na migračních trasách, a tam by se rozhodovalo o udělení azylu.

„Měli bychom společně rozhodovat o tom, kdo je a není uprchlík, nebo to budeme dělat každý sám a budeme trvat na ideji 19. a počátku 20. století o izolacionismu národního státu, ale potom se pohybujeme absolutně mimo projekt Evropské unie. Samozřejmě, že nemusíme pustit na své území někoho, kdo by představoval bezpečnostní riziko, ale to se musí prověřovat. Měly by to prověřovat všechny evropské zpravodajské služby a předávat si informace.“

Celý rozhovor si kdykoliv poslechněte v našem iRadiu nebo kliknutím na odkaz přímo v tomto článku.