Nejsložitější je sžít se s rozdílnou mentalitou. Smlouvat už jsem se naučil, usmívá se instruktor potápění v egyptské Hurghadě

Na co je v Egyptě složité si zvykat?

Čtěte také

Egypt jsme si nevybrali, on si vybral nás, usmívají se čeští instruktoři potápění v Hurghádě

Nejsložitější je pro nás Evropany rozdíl v kultuře, v mentalitě. Na to se nedá zvyknout, ačkoliv lidi, kteří tam dlouho žijí, říkají, že už si zvykli. To přemýšlení je naprosto rozdílné, Egypťani nebo Arabové jsou založeni hodně nábožensky, to všichni víme.

Všechno berou z náboženského pohledu. Přemýšlení takového národa je samozřejmě úplně jiné, než co máme my tady v Evropě. Takže to je nejtěžší – sžít se s takovou mentalitou. 

Naučil jste se smlouvat?

Smlouvat jsem se určitě naučil. (směje se) Po těch letech, co už tam jsem, moje trpělivost ale není taková jako na začátku a velice snadno se dostanu do situace, kdy se při smlouvání rozčílím, protože mám pocit, že se mě snaží okrást.

Beru si místního kamaráda, protože vím, že mu dají tu správnou, opravdovou cenu.

Většinou to řeším tak, že když nakupuji nějaké drobnosti, tak se snažím smlouvat. A pokud jde třeba o větší spotřebiče do domácnosti nebo nějaké drahé potápěčské vybavení, tak si beru místního kamaráda, který mi pomůže, protože vím, že mu dají tu správnou, opravdovou cenu.

Osudová náhoda

Co vás k tomuto sportu nebo této disciplíně přivedlo?

Čtěte také

Film o českém průkopníkovi potápění jde do kin. „Že jsme přežili je malý zázrak,“ říká akvanaut Pavel Gross

Přicestoval jsem do Egypta jako animátor pro jednu českou cestovní kancelář. Celé to byla vlastně náhoda, protože se mě v té cestovní kanceláři ptali, kam bych rád jel. Já jsem říkal, že je mi to úplně jedno, a oni: „Tak pojedeš do Egypta, tam nikdo nechce jezdit pracovat.“ Říkám: „Tak proč ne? Už jsem v Egyptě byl mnohokrát na dovolené.“

Proč tam nikdo nechtěl jezdit?

To mi nikdo neřekl. Jestli třeba měli delegáti obavu z arabské země nebo že to je daleko nebo nějaké předsudky – třeba že je to násilná země, což vůbec není pravda…

Ale abych se vrátil k tomu, jak jsem se tam dostal, tak to, že mě poslali do Egypta, do Hurghady, to všechno byla velká náhoda. Měl jsem ohromné štěstí, protože mě poslali do opravdu perfektního hotelu a v rámci mojí práce jsem třikrát týdně chodil překládat pro klienty naší cestovní kanceláře. A pak jsem s nimi začal jezdit na potápění.

Čtěte také

Jsi Izraelec, nebo Egypťan? V letovisku Dahab to nehraje roli. Moře, potápění a odpočinek mají přece rádi všichni stejně

Začalo mě to bavit, takže jsem se pak rozhodl, že si udělám potápěčský kurz. To jsem vůbec netušil, že se někdy budu věnovat potápění profesionálně. Oni mi pak nabídli práci v potápěčském centru, když jsem končil s cestovkou, a tak jsem s nimi zůstal.

Pracoval jsem půl roku pro potápěčské centrum, což byla velice dobrá zkušenost, i když ne úplně pozitivní. Kdo v Egyptě už někdy byl nebo tam jezdí, ví, že tam není úplně spoleh na to, co vám kdo slíbí. Takže nebylo splněno to, co mi bylo slíbeno, a proto jsem pak to potápěčské centrum opustil.

Od chvíle, kdy mě poslali do Egypta, jsem to bral jako osud.

Loni jste v reportáži pro Zápisník zahraničních zpravodajů Štěpánu Macháčkovi řekl, že si Egypt vybral vás. To je ten příběh? 

Ano, to je ten příběh, protože to všechno byla obrovská náhoda. Dneska jsem za to rád. A od té chvíle, kdy jsem šel do cestovní kanceláře a oni mě poslali do Egypta, jsem to bral jako osud. Od té doby se v mém životě odehrály všechny věci, které mě nasměrovaly a ukázaly mi cestu. Jsem tam, kde jsem, jenom díky náhodám. Je to takové osudové. 

Rozmanitý život pod vodou

Co je k vidění pod vodou v Hurghadě?

Čtěte také

Vlasce, plasty i rozbité skleničky. Potápěči v Egyptě se snaží chránit korálové útesy sběrem odpadků

Ten život je tam opravdu velice rozmanitý. Sen každého potápěče je vidět delfíny, u zkušenějších potápěčů pak sny převažují k těm nebezpečnějším rybám, jako jsou třeba žraloci, kterých je v Hurghadě opravdu pomálu a je to velice vzácné.

Můžeme tam potkat i třeba větší manty nebo nějaké větší trnuchy, rejnoky… Ale spíš bych řekl, že Hurghada je známější měkkými a tvrdými korály a různými ropušnicemi, malými trnuchami. Nemo je hodně oblíbená ryba.

Takže malých rybek je tam opravdu velké množství. Kdo by vyhledával žraloky, tak spíš na jihu Egypta, Marsa Alam a jižněji. U nás je to o menších rybách. Samozřejmě poměrně často potkáme třeba i delfíny, pak občas želvu, to je taky velice krásné stvoření pod vodou.

V jaké kondici jsou korálové útesy?

Čtěte také

V plastovou skládku se mění také korálové Rudé moře. Do boje s tunami odpadu se pustil i Štěpán Macháček

Rád bych řekl, že v dobré, ale bohužel se na nich každý rok se podepisuje to obrovské množství turistů, kteří jezdí do Hurghady, a velké množství lodí, které každý den vyplouvají. Přece jenom je to země, kde nařízení ohledně čistoty a ochrany moře nejsou příliš častá, a hlavně nejsou dodržovaná. Takže bych řekl, že každý rok umírá poměrně dost korálů.

Co si vzpomínám z dětství, kdy mi bylo třeba osm let, což je 21 let nazpátek, tak toho bylo v moři mnohem víc, bylo mnohem barevnější, koráli mnohem živější, mnohem víc ryb.

Za pár let, možná v horizontu deseti patnácti let, už toho bohužel v Rudém moři tolik nebude.

Řekl bych, že covid tomu malinko pomohl. Já jsem tedy v Egyptě ty dva roky přes covid nebyl, ale když jsem se vrátil, viděl jsem malinké zlepšení. Opravdu bylo vidět, že se moři, korálům a tomu životu ulevilo. Lodí a turistů tam nebylo tolik. Ale obávám se, že za pár let, možná v horizontu deseti patnácti let, už toho bohužel v Rudém moři, které je pro nás jako Středoevropany nejbližší a nejkrásnější, tolik nebude.

Jaká je v Egyptě zdravotní péče? Kolik má za sebou Pavel Skružný ponorů? A kam v Hurghadě chodí na pivo? Poslechněte si celý rozhovor!