Nejlíp chutná v Paříži. Gastronomické rendez-vous si tam proto koncem léta dávají desítky zemí z celého světa

10 fotografií

U brány, kde jsem zaplatil 5 eur, dostávám kolem zápěstí barevný náramek a můžu vstoupit. Návštěvníci se tu přímo pod Eiffelovou věží procházejí po zeleném koberci mezi desítkami stánků. Všude se line vůně z nejrůznějších jídel, které sem přijeli představit kuchaři z více než 60 zemí z celého světa.

Olivier se svou partnerkou si návštěvu festivalu užívají|foto:Martin Balucha, Český rozhlas

„U Mexičanů jsem si koupil tacos. Mají tortilly s fazolemi, s kuřecím nebo trhaným hovězím masem. Bylo to výborné,“ libuje si Olivier, napůl Francouz a napůl Mexičan. Není proto divu, že jeho první kroky vedly k jeho krajanům. S manželkou, která je zase z Brazílie, ochutnali i brazilské speciality

A chutě se jim sbíhali taky u jednoho afrického stánku: „Byli jsme taky u stánku Pobřeží slonoviny. Připravují tam mléčnou rýži na sladko – s medem a skořicí. Chtěli jsme nejdřív něco slaného, ale možná se tam ještě vrátíme,“ usmívá se Olivier.

Clifford nabízí návštěvníkům festivalu kokosový sorbet z rodného Martiniku|foto:Martin Balucha, Český rozhlas

Zmrzlina z Karibiku

Stejně jako se ve vzduchu mísí vůně z různých koutů světa, tak se tu mísí také hudba. Na malém pódiu právě vystupuje dětský sbor z Rumunska a o kousek dál už to v typickém karibském rytmu rozjíždějí u stánku z ostrova Martinik.

Potkávám tam taky Clifforda, který mi ukazuje výrobu kokosového sorbetu. „Vyrábíme ho tradičním způsobem pomocí tohoto přístroje, který jsme přivezli z Martiniku. Dřív to byla rušní výroba, děti mlely kokos, zatímco dospělí seděli u stolu. Teď už tady máme elektrický mlýnek,“ ukazuje.

Clifford pracuje v rodinném podniku. Výrobu a prodej sorbetů už přes dvacet let řídí jeho teta. Vyrábějí taky sorbety s příchutí chilli papriček, skořice nebo avokáda.

Bramborák po portugalsku

Festival je místem střetávání lidí a kultur. Pozornost davu poutá Siboline, který ve Francii vede školu bojového umění a na festivalu měl krátkou ukázku v dobové výstroji – v brnění i sukni.

„Mám na sobě výstroj khmerské královské armády. V ruce držím dvě dřevěné hole, které se využívají v kambodžském bojovém umění jménem Bokator. Vzniklo už ve 3. století, učí obraně proti meči a kopí,“ popisuje.

Učitel bojových umění Siboline měl na festivalu krátkou ukázku v dobové výstroji – v brnění i sukni.|foto:Martin Balucha, Český rozhlas

Své putování mezinárodními kuchyněmi končím u portugalského stánku, který vede Claudio.

„Máme tady portugalský národní dezert pastéis de nata a pak takové malé koblížky jménem Bolinho de bacalhau. Jsou v nich brambory, treska, bylinky… Je to výborné,“ zve k ochutnání.

Nakonec si od portugalského stánku odnáším dva malé pytlíčky a v nich obalené slané šátečky smažené na oleji. Na povrchu jsou křupavé a uvnitř plněné bramborovým těstíčkem okořeněným bylinkami. Chutná to trochu jako bramborák, jenom tvarem to spíš připomíná kroketu.