To nejlepší z australské přírody jen kousek od Adelaide. Clelandův park láká na klokany, koaly i papoušky kakadu

„Máme tu převážně původní zvířata z Jižní Austrálie – klokany, koaly, různé druhy plazů, wombaty, dinga, tasmánské ďábly… Celkem přes 1400 zvířat asi 200 různých druhů,“ vypočítává Laura, manažerka místních ošetřovatelů, co všechno v Clelandově parku můžeme najít.

Čtěte také

Jídlo, spánek a taky sprcha. Spokojený koalí život není nic složitého, přesto je čím dál těžší

Působí to tu jako něco mezi přírodní rezervací a českou zoo a Laura mi hned zdůrazňuje, jaké jsou hlavní funkce parku: rekreace, vzdělávání a ochrana. „Chceme, aby se tady lidi se zvířaty seznámili, a pak je učíme, jak o přírodu pečovat,“ dodává.

Stoleté batole

Tak jako v jiných podobných zařízeních v Austrálii můžou návštěvníci Clelandova parku chodit velkými otevřenými výběhy, ve kterých se volně pohybují zvířata. Výjimkou je několik papoušků čeledi kakaduovitých, kteří jsou ve velké klecové voliéře kousek od vstupu do parku.

Kakadu je jako tříleté dítě s kleštěmi a křídly, vysvětluje ošetřovatelka, proč jsou papoušci umístěni v klecích|foto:Zdeněk Novák, Český rozhlas

Jejich ošetřovatelka Amanda jim tam zrovna připravuje svačinu v podobě nalámaných větví. „Jsou chytří asi jako tříleté batole. Zobák mají silný jako kleště, takže si představte, že máte tříleté dítě s kleštěmi a křídly,“ přirovnává. A jak potvrdí asi většina rodičů tříletých dětí, existuje i příjemnější představa.

Kakaduové jsou taky hodně nároční, říká Amanda. Vyžadují hodně pozornosti, péče, a navíc se dožívají i sta let. „Někdo si je pořizuje jako domácí mazlíčky, ale já bych to nedoporučovala. Představte si, že se o hlučné tříleté dítě staráte sto let,“ směje se ošetřovatelka.

Klokaní bratranci

K většině ostatních zvířat v parku se dá dostat blíž. Když má člověk štěstí, může si je i pohladit. Přilákat se dají pomocí balíčku s krmivem, který si můžete koupit u vstupu.

Pokud si u vchodu do parku koupíte speciální granule, můžete zkusit krmit klokany přímo z ruky|foto:Zdeněk Novák, Český rozhlas

Zkusím takto nakrmit klokany. Ve velkém otevřeném výběhu je v dálce skupina velkých červených klokanů, mě to ale táhne z mírného svahu dolů, kde začíná řídký lesík. Tam mezi stromy hopsají jejich menší příbuzní. Česky jsou to taky klokani, anglicky se jim ovšem neříká kangaroos, ale wallabies.

„Velcí klokani žijí hlavně v otevřeném travnatém prostředí, kdežto menší klokany častěji najdete v bažinatém lesním nebo třeba i skalnatém terénu. Ale v podstatě jsou jako bratranci,“ vysvětluje Laura, v čem se oba druhy liší.

Sypu granulky do dlaně a malý „wallaby“ si pochutnává. Za chvilku přihopká druhý a brzy už oba spokojeně chroupou.