To nejlepší z australské přírody jen kousek od Adelaide. Clelandův park láká na klokany, koaly i papoušky kakadu

Zápisník Zdeňka Nováka
Narazit v australské divočině nebo na venkově na klokana není až tak těžké, jak by si Středoevropan mohl myslet. Dostat se k němu hodně blízko už může být o poznání složitější, i to ale jde. Takovou možnost nabízí například několik australských přírodních rezervací jako třeba Clelandův přírodní park u Adelaide v Jižní Austrálii.
„Máme tu převážně původní zvířata z Jižní Austrálie – klokany, koaly, různé druhy plazů, wombaty, dinga, tasmánské ďábly… Celkem přes 1400 zvířat asi 200 různých druhů,“ vypočítává Laura, manažerka místních ošetřovatelů, co všechno v Clelandově parku můžeme najít.
Čtěte také
Působí to tu jako něco mezi přírodní rezervací a českou zoo a Laura mi hned zdůrazňuje, jaké jsou hlavní funkce parku: rekreace, vzdělávání a ochrana. „Chceme, aby se tady lidi se zvířaty seznámili, a pak je učíme, jak o přírodu pečovat,“ dodává.
Stoleté batole
Tak jako v jiných podobných zařízeních v Austrálii můžou návštěvníci Clelandova parku chodit velkými otevřenými výběhy, ve kterých se volně pohybují zvířata. Výjimkou je několik papoušků čeledi kakaduovitých, kteří jsou ve velké klecové voliéře kousek od vstupu do parku.
Jejich ošetřovatelka Amanda jim tam zrovna připravuje svačinu v podobě nalámaných větví. „Jsou chytří asi jako tříleté batole. Zobák mají silný jako kleště, takže si představte, že máte tříleté dítě s kleštěmi a křídly,“ přirovnává. A jak potvrdí asi většina rodičů tříletých dětí, existuje i příjemnější představa.
Kakaduové jsou taky hodně nároční, říká Amanda. Vyžadují hodně pozornosti, péče, a navíc se dožívají i sta let. „Někdo si je pořizuje jako domácí mazlíčky, ale já bych to nedoporučovala. Představte si, že se o hlučné tříleté dítě staráte sto let,“ směje se ošetřovatelka.
Klokaní bratranci
K většině ostatních zvířat v parku se dá dostat blíž. Když má člověk štěstí, může si je i pohladit. Přilákat se dají pomocí balíčku s krmivem, který si můžete koupit u vstupu.
Zkusím takto nakrmit klokany. Ve velkém otevřeném výběhu je v dálce skupina velkých červených klokanů, mě to ale táhne z mírného svahu dolů, kde začíná řídký lesík. Tam mezi stromy hopsají jejich menší příbuzní. Česky jsou to taky klokani, anglicky se jim ovšem neříká kangaroos, ale wallabies.
„Velcí klokani žijí hlavně v otevřeném travnatém prostředí, kdežto menší klokany častěji najdete v bažinatém lesním nebo třeba i skalnatém terénu. Ale v podstatě jsou jako bratranci,“ vysvětluje Laura, v čem se oba druhy liší.
Sypu granulky do dlaně a malý „wallaby“ si pochutnává. Za chvilku přihopká druhý a brzy už oba spokojeně chroupou.
Mohlo by vás zajímat
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Hamás není žádná velká armáda. Jsou to spíš guerillové skupiny, přibližuje velvyslankyně v Izraeli
-
Příběh jsem vystavil modelově. Nešlo o tuto konkrétní Karolínu, říká režisér Sbormistra v reakci na kritiku
-
Láska k horám ji stála život. Dahlmeierová vešla do biatlonových dějin, brzy skončila a napsala knihu
-
Fotbalisté Plzně otočili odvetu na půdě Servette Ženeva. V dalším předkole narazí na Glasgow Rangers