Jídlo, spánek a taky sprcha. Spokojený koalí život není nic složitého, přesto je čím dál těžší

Rezervace Tidbinbilla leží asi tři čtvrtě hodiny jízdy od centra Canberry. Projet si ji můžete autem anebo využít některou z dvacítky pěších tras. V některých částech je dokonce povoleno chodit i mimo vyznačené cesty. V zájmu bezpečnosti zvířat i návštěvníků tam ale lidé nesmí přespávat.

Rezervace Tidbinbilla leží asi tři čtvrtě hodiny jízdy od centra Canberry. Projet si ji můžete autem anebo využít některou z dvacítky pěších tras|foto:Zdeněk Novák, Český rozhlas

Kromě klokanů v rezervaci žijí například i velcí hadi a několik dalších živočichů, které je lepší pozorovat jen z dálky. Mezi takové ale nepatří koalové, jedno z lákadel Tidbinbilly.

„Jsou tady na širším území, ale je docela těžké je najít. Umí se docela dobře schovat, takže jediná šance, jak je zahlédnout, je často tady na tomhle místě,“ říká ošetřovatelka Nicole, která se o koaly stará. Mluví o ohradě, ve které je na jednom ze stromů malý koalí domeček – polootevřený přístřešek z vlnitého plechu. Uvnitř je tepelná lampa a na větvích pod ní sedí dva roztomilí šediví vačnatci.

Jídlo, spánek a taky sprcha

„Dvě samice, které tu máme, jsou z jiných částí Austrálie, kde byli koalové přemnožení, a jeden samec je tu z jiné podobné instituce. Tady jsou kvůli množení – máme tady například i jedno mládě,“ ukazuje ošetřovatelka.

Čtěte také

Turistický magnet i symbol kultury Aboridžinců. Australská hora Uluru je místo s magickou energií

„Každý den je krmíme a máme tady takový zvlhčovací mlžící systém, který je během léta pomáhá ochlazovat. Jejich srst je totiž extrémně hustá, takže se můžou poměrně snadno přehřívat. Ale to je vesměs všechno, co potřebují. Jenom jíst a spát,“ vysvětluje, proč koalové rádi vyhledávají právě tento přístřešek.

A Nicole rovnou také dodává, že od nich nemáme ani nic moc jiného očekávat: „Spí 22 hodin denně, takže celkově moc aktivní nejsou. Z eukalyptových listů moc energie nezískají. A tu trochu, co z toho mají, z velké části spotřebují na trávení, což vysvětluje, proč jsou tak ospalí. Proto v podstatě buď jedí, nebo spí.“

Hrozba za plotem

Pokud jde o stravu, jsou koalové hodně vybíraví. „Z asi šedesáti druhů listů tady v Tidbinbille jich jedí pět. Dva druhy mají úplně nejraději, ale ty se jim snažíme nedávat každý den, aby nebyli už úplně rozmazlení,“ usmívá se ošetřovatelka.

Čtěte také

Aby na Novém Zélandu ochránili vzácné endemické druhy, postavili u Wellingtonu speciální plot

Kromě speciálního útočiště je oplocený i širší kus lesa kolem nás, kde se koaly můžou volně pohybovat. „Je to asi 10 hektarů ohraničených tímhle plotem, který dovnitř nepustí nepůvodní predátory jako kočky nebo lišky,“ vysvětluje ošetřovatelka, že plot tu paradoxně není proto, aby držel koaly v zajetí.

„Vlastně tady máme častěji případy, kdy koala chce dovnitř, spíš než ven. Jsou tady chránění a taky vědí, že tady dostanou ty nejlepší listy. Je tady zvlhčovadlo na ochlazení v horkých částech roku, tepelná lampa, u které se můžou zahřát, když je zima,“ popisuje Nicole.

Vzpomínka na Jeda

Vedle plotu je tabulka na památku jednoho ze zdejších koalů, který nedávno uhynul. Jmenoval se Jed a podle tabulky prožil ten nejlepší koalí život. Co to znamená?

Medvídci koala jsou jedním z hlavních turistických lákadel rezervace Tidbinbilla|foto:Zdeněk Novák, Český rozhlas

„Myslím, že to, co jsem právě popsala: perfektní místo na spaní, každodenní přísun těch nejoblíbenějších listů, něco na ochlazení ve vedru a na zahřátí, když je zima... A pokud vím, taky dámská společnost,“ směje se ošetřovatelka.

Jeda popisuje jako opravdu přátelského koalu, a tak mě zajímá, jak moc se liší povahy jednotlivých jedinců a jestli se mění třeba v čase. Odpověď asi nepřekvapí: „Je to jako u lidí. Někteří jsou takoví nevrlí a lidi moc nemusí a další může být zas přátelský. Nějaká obecná povaha se dá poznat a pak můžou mít drobné výkyvy nálad, ale zas tak výrazné nejsou,“ dodává Nicole.