Nadšení senioři vracejí slávu nejstarší lodi na Slovensku. Remorkér Šturec toho má za sebou víc než mnozí z nich
Ještě před stavbou ropovodů přivážely tuhle surovinu do bratislavské rafinerie Apollo lodě po Dunaji. Vlečné čluny naplněné minerálními látkami byly uvázané na lanech až sto metrů za remorkérem, který překonával proud řeky. Mezi flotilou byly i tři výjimečné tankery s vlastním motorem. Zachoval se jediný. Nejstarší loď na Slovensku nese jméno Šturec a v bratislavském Zimním přístavu ho skupina bývalých lodníků přeměňuje na muzeum.
Stojíme pod zádí remorkéru Šturec a prohlížíme si lodní vrtule. Nad námi jsou dva klenuté oblouky červeně natřeného trupu.
Mými průvodci jsou kurátor Martin Goduš z bratislavského dopravního muzea a Erich Piš, jeden ze zachránců lodi.
„Je to unikát, kvůli kterému chceme nechat loď na suchu. Důvodem, proč ho nechceme dávat do vody je jeho trup. Je to taková technická gotika. Moc se mi líbí, jak byla ta loď vyrobená. Jedná se o starou řemeslnou práci.“
Stejně jako Titanic
Šturec je umístěný na břehu na historickému lodnímu výtahu. Jedna technická památka stojí na druhé. Díky tomu je vidět trup tvořený ocelovými pláty, jsou překládané jeden přes druhý a spojené nýtováním, stejně byl konstruovaný i plášť slavného Titanicu.
Čtěte také
„Tuhle loď postavili v Komárně, ještě v tehdejších Škodových závodech v loděnici. Zprovoznili v roce 1938, tehdy ještě jako tanker. Měla přepravovat minerální oleje z Rumunska sem na Slovensko,“ přibližuje kurátor Goduš.
A pak přišla válka
Tehdy se plavidlo ještě jmenovalo Štůr a bylo prý jedním z pouhých tří motorových tankerů plujících pod československou vlajkou.
„Pak ale začala válka a během ní v roce 1944 byla v těchto místech přístavu částečně potopená při bombardování Apolky a po válce ji přestavěli na remorkér Šturec.“
Apolka se říkalo rafinérii Apollo v Bratislavě.
O víc než 10 metrů kratší
Ze Štůra se stal Šturec. Nádrže na ropu nahradily kajuty. Poničená část trupu byla úplně odstraněná, loď tím zkrátili ze 70 na současných 56 metrů.
„Tady můžeme vidět důkaz toho nýtování. Tam je takový skok, kde se to přerušilo, což svědčí o tom, že tam to bylo rozřezané a zase spojené.“
Čtěte také
Z tankeru se v 50. letech stal remorkér a z remorkéru později sklad elektroinstalačního materiálu, od 80. let byl nastálo zakotvený v přístavu. Dokud se o něj nezačala zajímat parta bývalých lodníků.
Pohltí, nebo odvrhne
„Dunaj člověka buď připoutá, nebo odvrhne. To znamená, že ten, kdo zůstane, už se toho nevzdá. Srdcem a duší je stále lodníkem,“ vysvětluje bývalý loďmistr Juraj Bohunský, proč nemůže v důchodu zahálet, jak říká: sedět někde nečinně pod ořechem a pít pivo.
Vznikla myšlenka na opravení některé z vyřazených starých lodí a její zpřístupnění lidem od špičky stožáru až po hnací vrtule.
Šturec začali s pomocí dopravního muzea a dalších partnerů opravovat v roce 2014. Ocelový plášť byl tou dobou už ve špatné kondici.
Trup se podařilo zakonzervovat, hloubkovou rekonstrukcí prošla dřevěná kormidelna. Velké úsilí při pátrání po součástkách ještě spolkne strojovna, jinak plná původních zařízení. V nejlepším stavu jsou kajuty, včetně kapitánského apartmánu.
Jednou ročně je Šturec otevřený veřejnosti. Paluba nabízí nezvyklou perspektivu na slovenské hlavní město. Z jeho paluby je možné na levoboku obdivovat industriální stále fungující přístav, kde jeřáby překládají železnou rudu. Na pravoboku už se tyčí modernita ztělesněná stavbou prvního bratislavského mrakodrapu.
Související
-
Muzejníci objevili na Slovensku vzácný stroj z 19. století. Nově se jím bude pyšnit Podbrdské muzeum
Karlu Danielu Gangloffovi se přezdívalo český Archimédes. Vynálezce totiž v 19. století přišel s řadou patentů, mezi nimi také se strojem na obrábění šindele – šindelkou.
-
Byla by škoda, kdyby dobré boty zanikly, řekl si agronom ze Slovenska a začal je sám šít
Popradky se kdysi vyráběly ve Vysokých Tatrách. Továrna zanikla, ale objevil se člověk, který se rozhodl zašlou slávu obnovit. Každý den vyrobí jeden pár bytelných pohorek.
