Na začátku je vždy nějaká touha. Na to v covidovém světě lidé zapomněli, říká polárník a filmař Horký. Vystoupil na nejvyšší horu Antarktidy

Překvapilo mě, že jste byli na pólu v relativním luxusu?

V životě jsem neměl takhle krásně zajištěnou expedici a takový komfort, protože když jsme se vraceli zpět, tak základna Union Glacier má dokonce dvě sprchy. Vůbec jsem nečekal takové štěstí, že se osprchuju na Antarktidě.

Jak zní deset polárnických pravidel Petra Horkého?

Čtěte také

Cestování je duševní potrava, když to člověk nemá, tak hladoví, vypráví cestovatel Synek

Budu to psát v knížce, kde chci shrnout 15 let toho mého polárničení, pracovně se to jmenuje Bílá kniha. Ale jsou to takové věci, jako že polárník nemá nikdy problém, každý den má alespoň jednu věc, na kterou se těší a která mu udělá radost. A to jsou věci, která mám pocit, že mají přesah i do každodennosti.

Co má společného Antarktida a Mars?

Možná víc, než Antarktida a zbytek planety Země. Je hodně článků a seriózních srovnání, že podmínky v Antarktidě v mnohém jsou identické jako některá místa na Marsu. A hromada výzkumů o životě na Marsu probíhá právě v suchých oblastech Antarktidy.

Co je komfortní pocit chladu?

Existuje to, známe to všichni na jaře i na podzim, když člověk vyběhne v krátkém tričku, ještě ho trošku zebe a říká, to je nádherný, už přichází jaro. Tak zhruba toto je pozice, v jaké by člověk měl putovat mrazem – je mu příjemně, ale chladno a nepotí se, tím pádem negeneruje vlhkost, kterou by pak měl v oblečení a která by ho studila.

Jaké podmínky měli polárníci před sto lety a jaké mají podmínky dnes?

Kontinent je stejný, Antarktida je stejná, jako byla třeba v roce 1910, když tam šlapal Amundsen. Ale podmínky a okolnosti jsou úplně jiné. Jeden rozdíl je logistika – vím, že když budu v průšvihu, tak začne nějaká záchranná akce. Druhá věc je výbava – materiál je stejný, oni šli ve vlně, já šel ve vlně, ale je úplně odlišné zpracování, oblečení váží zlomek a vůbec nekouše. Oni chodili v kůžích a kožešinách, ta sice parádně hřeje, ale je těžká jako blázen. Poslední věc – ten kontinent už známe, známe nejen mapy, ale podnebí, podmínky, okolnosti. Když člověk ví, do čeho jde, tak je schopen mnohem lépe se připravit.

Měli by do Antarktidy jezdit turisté?

Tak, jak to je, tak je to akorát. A myslím, že se to ani o moc zvětšovat nebude. Za celou turistickou sezonu přijede maximálně 300 až 500 lidí, kteří vědí, proč tam jedou a chtějí tam jet. Takže se chovají odpovědně, nejen ve vztahu k sobě, ale ve vztahu k Antarktidě. Takže tahle podoba je dobrá, ale aby se tam rozjel masový turismus, tak to ne.