Film Karavan má speciální místo v mém životě. Mám k němu nezrušitelné pouto, říká herečka Aňa Geislerová

Karavan, to je film, který se po 31 letech dostal do soutěže v prestižní sekci Un Certain Regard Mezinárodního filmového festivalu v Cannes. Platí tady stoprocentně, že není důležité vyhrát, ale zúčastnit se? 

Čtěte také

Karavan se líbil i slavnému kameramanovi Ryanovi, pochvaluje si režisérka filmu z festivalu v Cannes

Absolutně. To je opravdu něco neuvěřitelného. Jsem strašně ráda, že o tom tady můžu mluvit, protože to známe – jsme Češi, vždycky fandíme, jen když se povede medaile. Když se to nepovede, tak nezájem, neuspěli, nepovedlo se. Ale v tomto případě, a obzvlášť pro Zuzanu Kirchnerovou to je obrovský úspěch.

Ročně se tam hlásí třeba tři čtyři tisíce filmů z celého světa. Dostat se mezi těch dvacet, které jsou v této soutěži, je významné. To je přesně to místo, kam Karavan patří. Umělecké filmy, debuty, režiséři s potenciálem, který někdo vidí.

Mít v režisérském životopise soutěž Un Certain Regard nebo vítězství v tom ateliéru… A ten scénář ještě předtím, než se natočil, vyhrával ceny. Je to obrovský profesionální a filmařský úspěch. 

Herec David Vodstrčil a herečka Aňa Geislerová|foto:Film Servis Festival Karlovy Vary

Mluvíme o filmu, kde Aňa Geislerová hraje maminku kluka, který má Downův syndrom a je autista, což je autobiografie režisérky Zuzany Kirchnerové, protože ona si tím prošla, respektive prochází. Řekla vám, proč si na tu roli vybrala zrovna vás?

Ona to říká tak, že je tam prostor pro fantazii, a já se schválně neptám. Protože vždycky, když to slyším, se mi to líbí a říkám si, že po tom nebudu pátrat. Říkala, že si o mně nějaké věci myslela a ukázalo se, že je to pravda.

Neptám se jí, co si myslela, ale už jsme spoustu věcí probraly a strávily jsme spolu hodně času v Itálii. Něco tam ze mě potřebovala a já jsem za to strašně šťastná.

Něco o vás věděla a něco si myslela, ale nevěděla. Třeba, že do toho příběhu zapadne i vaše krádež karavanu, tedy mikrobusu, s Romanem Holým, když vám bylo kolik? Dvacet?

Čtěte také

V Cannes bude po 30 letech soutěžit český snímek. Road movie Karavan ukazuje stinné stránky mateřství

To vůbec nevíme. Vždycky po čase přichází historky z mého archivu, které třeba ještě nebyly promlčené, ale tato už promlčená asi je. Jsou na pomezí kriminality.

Tam patří i krádež mikrobusu v Itálii, což byla taková příprava na Karavan. Ta maminka, hrdinka Karavanu, ho taky vlastně ukradne, neptá se, jestli si ho může půjčit. Prostě ho vezme a jede.

Nezrušitelné pouto

Byla toto jedna z hlavních rolí, které přicházejí, a film se buď chytne, nebo nechytne, anebo budete i díky jeho příběhu na ten film vzpomínat trochu jinak než na ty ostatní?

Má opravdu speciální místo v mém životě. Většinou se to tak u filmů říká, když se promují, ale tento je fakt zvláštní. Žiji s tím filmem strašně dlouho, už od roku 2019 jsem si ho pokaždé označila v diáři, protože se čekalo, jestli budou peníze, jestli se najde David a tak dále. Pořád se to posouvalo.

Čtěte také

Šaty z piva mě nejdřív trochu vyděsily, přiznává Aňa Geislerová. Chystá film o vztahu matky a postiženého syna

A píšou se tzv. „letters of interest“, kdy se závazně hlásítě k tomu, že máte stále zájem pracovat na filmu, a to se přikládá i k producentským žádostem na financování filmů. Takže jsem to pořád podepisovala znovu a znovu, pořád jsem to přesouvala, takže ho mám prostě v sobě.

Pak jsem se taky stala koproducentkou, David Vodstrčil, který ve filmu hraje mého syna, se dostal do mého života… Takže je to nezrušitelné pouto. Celý ten příběh a i Zuzana je takové setkání, které jsem si vždycky přála v herecké profesi zažít. Setkání s někým, kdo je takto neústupný a zároveň otevřený nebo upřímný. Je to speciální věc.

Dnešní den Radiožurnálu v Karlových Varech by mohl mít podtitulek „kam až sahají Geislerovi“. Dopoledne Aňa Geislerová a od 19 hodin její sestra Ester Geislerová v Thermalu, taky živý přenos Radiožurnálu. Vy spolu točíte film o tátovi. 

No, točíme… 

Je to silné slovo?

Ne, to ne. Chtěla bych jenom říct, že jsem v tomto případě na druhé straně kamery. Ester je režisérka a já jsem koproducentkou filmu.

Čtěte také

Ester Geislerová: Technologie vztahy nekazí, ale důležité věci si máme říkat z očí do očí

Je to dokument o našem tátovi, takže je tam hodně sběrného materiálu – různé archivy, stará videa –, ale zároveň jsme byli týden natáčet v Japonsku, což bylo fantastické. Náš táta byl japanolog a pracoval pro japonské noviny, takže jsme tam dotáčeli do našeho celovečerního dokumentu, a to bylo úžasné.

Skončila sranda. Není to o tom, že si jenom tak řekneme, že něco natočíme, ale fakt jsme měli natáčení a opravdového kameramana a opravdového zvukaře s sebou. Bylo to krásné.

A Ester je opravdovou režisérkou?

Ano, je. Ester vystudovala videoart nebo konceptuální umění a její výstavy jsou vždycky zčásti videoprojekce. Režisérské práce, myslím, odvedla spoustu – a dobré.

Toto bude její první opravdu dokumentární film. A zároveň výtvarný, protože to se od toho nedá oddělit. Myslím, že to bude krásné, ale já kreativně opravdu jenom pomáhám. A jenom vytahuji peněženku.

Co za kresbu dostala Aňa Geislerová na festivalu v Karlových Varech? Jak vypadalo její setkání s Cate Blanchettovou? A dají se vyprat šaty z pivních sklíček od Jana Černého? Poslechněte si celý rozhovor!