Kryštof Mucha: Festival ve Varech je fascinující tím, že je postavený na publiku. To musíme dál rozvíjet

Čtěte také

Karlovarský zápisník. Přeneste se na festival s Radiožurnálem!

Jak vás letošní festival proměnil, tedy vaši trojici Lintimer, Och, Mucha?

Myslím, že nejenom nás tři, ale celý festivalový tým se ohromně semknul. Od toho momentu, kdy pan Bartoška zemřel, si myslím, že jsme najednou byli všichni, ale i lidé, kteří s námi pracují jenom třeba na festivalu, k dispozici. Bylo to mimořádné.

Na chvíli ještě zůstanu u otce zakladatele Jiřího Bartošky, protože tomu se vyhnout nemůžeme, provází nás tady na každém kroku. Vy jste si pořád vykali?

Ne, pan Bartoška mi tykal, ale já jsem mu vykal. On mi i nabídnul několikrát, abych mu tykal, ale já jsem měl pocit, že bude lepší, když mu budu vykat. Nechtěl jsem být vymezený v rámci týmu.

Na světě je spousta festivalů, ale nevyhledal jsem, že by některý z nich řídila slavná herecká hvězda…

Přesně tak, a to byl také důvod, proč jsme oznámili, a věděli jsme to dlouho, že až Jiří Bartoška nebude, tak jeho pozice zůstane navždy spojená s ním. Tehdy to bylo klíčové, v těch 90. letech, kdy festival neměl ten zvuk, jméno, které má dneska. A tehdy on přes svoji osobnost přitáhnul pozornost na karlovarský filmový festival, zachránil ho, vybojoval tehdejší boj s pražským Golemem a dokázal festival udělat takový, jaký je dneska. K tomu jsme mu pomáhali skoro 30 let.

Tričko s Jiřím Bartoškou na 59. ročníku MFF Karlovy Vary|foto:Anna Boháčová, MFDNES + LN / Profimedia

Ale on byl ten, který přivedl Miloše Formana, Václava Havla, a oni potom následně další, jako byla Madeleine Albrightová. A to bylo fantastické. A dneska festival v Karlových Varech má svoji pozici, své jméno, a není potřeba dosazovat uměle někoho do pozice prezidenta.

Je pravda, že Jiří Bartoška s vrozenou noblesou se dokázal brilantně pohybovat mezi sponzory, ale zároveň i mezi politiky…

Absolutně, ale zároveň mezi normálními, běžnými lidmi, a to byla jeho obrovská deviza.

Nakolik vám přibyla práce?

Přibyla mi hodně, s panem Bartoškou jsme si už některé věci rozdělovali během festivalu, ale teď jsem převzal i ty ostatní zbylé povinnosti. Takže k tomu, co jsem dělal, jsem teď i přítomný na akcích našich partnerů, mluvím tam. Byl jsem na to mentálně připravený, je toho hodně, ale už nejsem mladý, tak mám zkušenost, že člověk se nesmí nechat pohltit vírem Karlových Varů a musí chodit včas spát. Protože to je jediné, jak se to dá přežít.

Čtěte také

Talkshow Jana Pokorného: Ester Geislerová, Milan Šteindler a Ondřej Sokol o režii i filmech s hvězdičkou

Jsou už přípravy na další ročník?  

Už jsme začali s přípravou s tím 60., když jsme s Karlem Ochem byli v dubnu v Los Angeles dolaďovat hosty pro letošek, tak už jsme se s některými bavili o následujícím ročníku. S většinou partnerů jsme se domluvili na prodloužení spolupráce už během festivalu. Takžte určitý základ, na kterém můžete stavět, je dán.

U hostů to je takové, že tím, že jim neplatíme nic za to, že přijedou, tak nejsme jejich hlavní priorita. Hlavní priorita je práce, rodina, aby to všechno sladili. Ale už patří k dobrému tónu být oceněn v Karlových Varech.

Je vůbec možné festival nějakým způsobem rozšířit?

Trošku nám to dává hranice, kdybychom byli ve velkém městě, tak ta atmosféra nikdy taková nebude, ale hlavně byste vymýšleli – pojďme ještě hrát tady a támhle. A takhle máme jasně dané hranice, že 130 filmů je ideální množství, aby každý si našel to, co má rád. Každý si tady něco najde.

Ceny lístků co nejníže

Říkal jste, že se pokoušíte do přehlídky víc zatáhnout herce tak, aby byli víc vidět a aby svým způsobem suplovali to, co patřilo k Jiřímu Bartoškovi?

Přesně tak. Stejně tak, jak nás ujišťovali partneři a ministerstvo kultury, že s námi zůstanou, tak takové ujištění přišlo i od kamarádů, českých herců, kteří všichni říkali, že jsou ochotní nám v tom pomáhat. Takže je chceme víc zatáhnout do festivalového světa.

Pokud mluvíme o návštěvnících festivalu, tak musíme říct, že jsou mimořádně upřímní, někdy se někdo dívá na film, někdo se zvedne a odejde…

Mimořádná fronta na vstupenky, MFF Karlovy Vary|foto:Slavomír Kubeš, ČTK

Je to tak, ale upřímnost karlovarského publika je úžasná. Někteří filmaři, kteří přijdou do Karlových Varů, netuší, co ta atmosféra s nimi ve velkém sále udělá. V Karlových Varech, v porovnání s jinými festivaly, může do kina úplně každý, snažíme se také držet ceny lístků co nejníže. To, že filmaři můžou ukázat film před normálním publikem, ne jako v Cannes a Benátkách, kde máte z 90 procent filmové profesionály, je důležité.

Vidí film před normálním publikem, a pak samozřejmě rozhodnutí publika, jestli zůstane, nebo odejde, tak to může být pro ně silný moment a velká výzva. Vary jsou specifické právě pro tu atmosféru, právě pro to, že to je festival, který je postaven na publiku. A to je to, co je fascinující a to, co musíme dál rozvíjet.

Jak Kryštof Mucha hodnotí letošní ročník karlovarského festivalu? Poslechněte si celý rozhovor.