Moderní pětibojař Martin Vlach: Od roku 2009 se závodí stále v jiném formátu. Některé změny nechápu

1. prosinec 2022

Pozvání do studia Radiožurnálu Sport přijal elitní český moderní pětibojař Martin Vlach. V pořadu Na férovku si s moderátorem Vavřincem Hradilkem povídal o úspěšné uplynulé sezoně, povedeném závodě v olympijském Tokiu nebo neustálých změnách, který tradiční sport provázejí. Student práv na Univerzitě Karlově přiblížil i tréninkové podmínky českých pětibojařů. Jaká disciplína mu dělá největší problémy? Užijte si celý rozhovor.  

Martine, co pro vás znamená vyhrát potřetí za sebou anketu Pětibojař roku?

Je to fajn oficiální zakončení sezony. Jsem moc rád, že se to po třech letech znovu konalo v původním formátu. Byl to příjemný večer, kdy jsme se mohli všichni závodníci i trenéři zase setkat. Za můj vítězný hattrick jsem moc rád, i když to není ocenění jen pro mě, ale pro celý tým kolem mě.

Od dob Davida Svobody nikdo z Čechů nevyhrál závod Světového poháru. Povedlo se to až letos vám. Jak vůbec probíhají přípravy na jednotlivé zastávky světových akcí?

Naše sezona se skládá ze dvou fází. Máme tam čtyři závody Světového poháru, finále Světového poháru a v druhé části je mistrovství Evropy a mistrovství světa. V posledních letech je program závodů tak nabitý, že je téměř nemožné, aby závodník absolvoval všechny čtyři závody "svěťáku". Navíc se změnil formát a závody bývají delší. Teď se to natáhlo tak, že v místě závodu strávíme až pět dní. To narušuje přípravu a proto k pohárové sezoně všichni přistupují s rezervou, zároveň to ale není nic méněcennějšího. V olympijské sezoně probíhá kvalifikace právě na základě bodových zisků z pohárových závodů, takže tam je to nejnabitější.

V první polovině sezony jste zažíval úspěšné období, ale zároveň v Káhiře vás zastavil problém se zbraní. Co se přesně stalo?

Pořádně nevíme, vzhledem k tomu, jak se u nás pořád vyvíjí technologie. V laserové střelbě závodíme od roku 2010. Většina chyb už se odstranila a už se nestává často, že by terč nedetekoval střelecké zásahy. Bohužel u mé zbraně se něco porouchalo, poslali jsme jí výrobci na reklamaci, protože byla úplně nová a střílel jsem s ní teprve půl roku. Jeho odůvodnění bylo takové, že se jednalo o nějakou softwarovou chybu, která se nebude opakovat. Bohužel mě to stálo hezké umístění v závodě a od té doby už budu na akce vozit dvě zbraně. Standardně vozíme dvě, ale vzhledem k velkým administrativním procedurám v Egyptě jsme od toho upustili. Zpětně to považujeme za chybu.

Jak jste se srovnal s tím, že šanci na dobré umístění odvála chyba techniky?

První dvě hodinky po závodě jsem byl hodně naštvaný. Hned v následujícím závodě v Maďarsku mi vyšlo úplně všechno, takže mi to karma vyrovnala. S tím do toho nastupuji, že když se někdy něco nepovede, tak se mu to v dobrém vrátí v dalším závodě. 

V letošní sezoně jste zlato a bronz na mistrovství Evropy získal v týmových závodech. Jaký je rozdíl v soutěži družstev a štafetou?

Štafeta je samostatný závod, kde si štafetu předáváme při plavání nebo při běhu. V ostatních disciplínách se střídáme proti protivníkovi, třeba v šermu proti sobě soupeří jedničky, následně dvojky a výsledky se sečtou. Na koních je předávka nejzajímavější, jeden z týmu čeká ve vymezeném území, počká až jeho kolega dokončí jízdu a pak až odstartuje. Soutěž družstev je pouze bonus k individuálnímu závodu. Sečtou se body třech nejlepších závodníků a udělá se z toho konečné pořadí. V soutěžích družstev se závodí jen na mistrovství Evropy a mistrovství světa. 

Je závodění ve štafetě zábava?

Rozhodně je to něco jiného. Jednotlivé závody jsou kratší, protože plaveme jen sto metrů, běžíme místo pěti šestistovek jen tři. Já už těch závodů ale tolik nezažiju, protože prodloužením individuálních závodů na to není prostor. Není ideální jít štafetu a po ní ještě čtyři dny závodit.

Zaznamenal jsem během sezony hodně zajímavých výsledků právě v týmových soutěžích. Vypovídá to o tom, že je mezi moderními pětibojaři v Česku dobrá parta?

Nepovažujeme se za soupeře, ale spíše jsme kamarádi. Reflektuje to, jak je to u nás nastavené. Není u nás extrémní konkurenční prostředí. V šermu, když proti sobě jdeme, tak je to pro nás nepříjemné, protože víme, že na druhé straně je kamarád. U ostatních zemí vnímám, že do sebe jdou naprosto naplno, protože soutěží o to, kdo bude nominován na vrcholné akce.

U kterých týmů je atmosféra mezi závodníky nejživější?

Typicky tam, kde mají nejvíce silných závodníků. V poslední době to je hlavně Maďarsko nebo Francie.

Martine, jak je těžké logisticky naplánovat trénink všech disciplín?

Plánují to naštěstí trenéři, ale náročné je to především časově. Výhodou pro nás je, že máme skvělé zázemí v Praze na Julisce. Máme tam šermírnu, střelnici, bazén a běhat můžeme na stadionu nebo někde po okolí. Na trénink s koňmi dojíždíme dvakrát týdně do Poděbrad. Často jezdíme šermovat i za specialisty do Letňan, takže každý den sedíme v autě a někam popojíždíme. Na pětiboji mi proto přijde nejnáročnější časová stránka tréninku.

Čtěte také

Je pravdou, že trénujete nejvíc disciplínu šermu?

Objektivně podle výsledků v šermu ztrácím nejvíce bodů oproti soupeřům, takže se tam neustále snažím něco zlepšit. Z fyziologického hlediska na to nejsem úplně stavěný, protože nejsem moc velký ani výbušný. Trvá mi delší dobu se naučit určité technické věci. Na šerm opravdu nejsem talent od přírody, ale jsem trpělivý, což považuji za výhodu.

Jak na vás pohlížejí profesionální šermíři?

Do hlavy jim moc nevidím. Myslím si, že se spoustou z nich jsme kamarádi, ale občas se setkávám s povýšeneckým chováním.

Martine, bolí moderní pětiboj? 

Fyzickou bolest v plavání a běhu určitě zažíváme, poslední okruhy nebo bazény nejsou příjemné. Trávíme s naším sportem hodně času a v momentě, kdy člověk ví, že tomu věnuje maximum a pak neuspěje, tak to hodně bolí. To je velká frustrace, takže je důležité, aby se pár závodů za sezonu povedlo, jinak bych u toho asi moc dlouho nevydržel.

Když se zaměříme ještě na disciplínu šermu, dochází tam k bolestivým momentům? 

Rozhodně se tam člověk během výpadů dostává do většího rozsahu a je tam riziko, že si něco natrhne. I když před základním kolem šermu máme dost času na rozcvičení, tak tam se ta pravděpodobnost snižuje. Kromě základního kola šermu je i bonusové kolo, kde je čas na rozcvičení minimální. Následuje hned po jízdě na koni, jenom se převlečeme do šermířského a jdeme na věc. To jsme krátce po zavedení toho formátu hodně kritizovali. Většina závodníků podle mě do bonusového kola nejde úplně naplno. Naštěstí k moc zraněním nedochází.

Padáte často z koně? 

Už naštěstí moc ne. Stává se to spíše v první fázi, kdy se seznamujete s jezdectvím. Hlavně v období, kdy kůň cítí, že nevíte, co přesně děláte, tak se častěji plaší. Zkušenější jezdci padají jen při tréninku skákání, kdy ne vždy vyjde přesná vzdálenost a tempo. Patřím mezi závodníky, kteří se silněji drží a když už padám, tak i s koněm. Až na jednu výjimku se mi zranění vyhýbaly.

Jak se sportovec vůbec dostane k modernímu pětiboji? 

Pořád platí, že dobrá průprava pro moderní pětiboj je plavání. Rozhodně pokud někdo plánuje děti dát na pětiboj, tak to chce alespoň rok, dva začít se základy plavání a ostatní disciplíny se doplňují celkem přirozeně. Osobně jsem plaval pět let závodně a nelituji toho.

Před premiérovým olympijským startem v Tokiu vás hodně poznamenalo zranění...

Zranil jsem se přesně sto dní před závodem. Měl jsem štěstí, že na olympijské hry jsem se nominoval už v létě 2019 třetím místem z mistrovství Evropy. V olympijském roce jsem vynechal mistrovství světa a finále Světového poháru kvůli zpřetrhaným vazům v rameni, ale díky nominaci jsem se mohl věnovat rekonvalescenci a závodil pak až na olympiádě. S konečným pátým místem jsem byl moc spokojený a myslím si, že moc lidí to nečekalo. 

Před poslední kombinovanou disciplínou jste figuroval až na devatenáctém místě. Navíc jste dosáhl olympijského rekordu v konkrétní disciplíně...

Naštěstí ty rozestupy před závěrečnou disciplínou nebyly takové. Věřil jsem si, že skončím závod do desátého místa. A také jsem dosáhl olympijského rekordu v závěrečné disciplíně. Vzhledem k tomu, že se pořád mění formát disciplín, tak ten kdo bude závodit na další olympiádě a vyhraje disciplínu, tak bude nový držitel olympijského rekordu.

V moderním pětiboji se pořád něco mění. Je to odůvodněno tím, že má být přehlednější pro fanoušky. Nemá to ale spíše opačný efekt?

Když se změnilo bodování, tak to jsem ještě chápal. V poslední disciplíně běhu vychází jedna vteřina na jeden bod, což je jasné a přehledné. U ostatních změn pozitivní efekt nevidím. Kroky se dělají za účelem, který pak nedostojí záměru. V posledních čtyřech letech se neustále závodí v jiném formátu. Od roku 2009 se chodí snad každou sezonu úplně jiný pětiboj.

Čtěte také

Ovlivňuje vás to i v tréninku? 

Záleží na tom, o jakou změnu se jedná. Dřív mezi plaváním a během byly asi tři hodiny času, protože se šel šerm a kůň. Nyní to bude pouhých dvanáct minut mezi poslední rozplavbou a startem běhu, což je špatně. Budou tam u závodníků velké rozdíly mezi časem na regeneraci. To jsme museli přenést i do tréninku, kdy chodíme spojité programy a po plavání hned navazujeme během.

Předpokládám, že u moderních pětibojařů veškeré úsilí směřuje především na olympiádu. Co pro vás tento sportovní svátek znamená?

Je to dlouhodobý a hlavní cíl. Pro příští sezonu je primárním cílem nominace na olympiádu. I mediální obraz se zaměřuje především na úspěch na olympijských hrách a je to pro nás vyvrcholení čtyřletého cyklu. Bohužel mi přijde, že změny, které mají řešit problémy našeho sportu, směřují někam jinam. Momentálně bylo schváleno, že se vyřadí jezdecká disciplína a bude nahrazena něčím, o čem toho zatím moc nevíme. Nebyl problém v samotné disciplíně, ale spíše v nastavení pravidel. Česká federace pětibojařů i s dalšími zahraničními organizacemi hlasovala pro reformu jezdecké disciplíny. Bohužel na kongresu se rozhodlo o jejím zrušení.

Budete se snažit "novému" sportu naučit?

Důležitou otázkou je, zda moderní pětiboj vůbec bude na olympiádě v Los Angeles. S návrhy, co jsem zatím registroval, že chtějí předložit, tak mám trochu obavy.

Sportovní talkshow Na férovku s Vavřincem Hradilkem každý čtvrtek živě na Radiožurnálu Sport
autoři: Vavřinec Hradilek , rej

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.