Kdy začít s otužováním? „Nejlépe dnes," radí předseda klubu otužilců Prokop, ale doporučuje prohlídku

22. prosinec 2022

Předseda klubu otužilců Tomáš Prokop si v pořadu Na férovku povídal s moderátorem Vavřincem Hradilkem. Povídali si nejen o 76. ročníku memoriálu Alfréda Nikodéma, amatérském otužování, ale i o ledovém muži Wimu Hofovi. Proč se lidé během covidu pustili zrovna do otužování? Je nová záliba už hodně komerční? Užijte si celý rozhovor.

Za pár dní se uskuteční 76. ročník memoriálu Alfréda Nikodéma. Kolik bude letos účastníků?
To bych taky rád věděl. Předcovidová doba byla startovací, pořádám to asi 20 let, a každým rokem bylo víc a víc lidí. Před covidem to bylo asi 460 účastníků, pak to covid srazil, ale nezastavil, protože jsme byli jediný podnik, který se konal, a tradici jsme udrželi. Loni už to ale bylo zpátky na vzestupném trendu. Je jedno, jestli bude 400 nebo 500 lidí, ale bude nás dost.

Na co se mohou účastníci těšit letos? Je tam třeba něco nového?

Já bych se letos těšil na čtyři dámy, které přijdou. Je to rodina Procházkových, maminka a tři dcery, a všechny se letos v létě se zúčastnily štafety a přeplavaly kanál La Manche. O pár týdnů později jejich maminka v českém rekordu nejstaršího plavce přeplavala kanál La Manche sólo a tahle rodinka si k nám přijde zaplavat i na Vánoce.

Jak moc sledujete předpověď?

Ono se to moc nevyplatí sledovat dlouhodobě, protože předpovědi se většinou odkloní od toho, co bylo plánováno. Jestli bude tuhá zima, je těžké říct i 14 dní dopředu, ten týden dopředu to bývá přesnější a to se koukám. Nesleduju ale tolik teplotu jako spíš trend deštivosti a tání. Nás by v Praze ve Vltavě mohla zastavit jen silně tekoucí voda. Nevadí nám zima, teplo, umíme plavat ve všem. Vltava nezamrzne od té doby, co je postavena vltavská kaskáda, tak Vltava nezamrzá, takže máme o problém méně.

Alfréd Nikodém se v minulosti staral na zamrzlé Vltavě o led, že?

Je to tak. Stávalo se, že se musel prosekávat led, který okamžitě zamrzal. Jeden ročník dokonce po válce ani neproběhl, protože to zamrzalo tak rychle, že se nedala vysekat ani díra.

Je to největší svátek pro otužilce?

Určitě ano. Není to sice nejprestižnější akce, to by bylo zpupné, každopádně je to otužilecký svátek a s tím se plně ztotožňuji.

Čtěte také

Jak to vlastně probíhá? Je to celodenní akce?

Sejdeme se už ráno po osmé hodině a v 8.45 už přicházejí plavci, kteří se prezentují do 10 hodin, pak je nějaký čas na přípravu. V 11 hodin je slavnostní nástup u Národního divadla. Po slavnostním nástupu, kdy vyznamenáme loňské nebo letošní přemožitele kanálu La Manche, tak začne naostro nejdelší trať, která je dlouhá 750 metrů. Tam přijedou plavci z celé republiky, poperou se v několika rozplavbách. Plave se od špičky Slovanského ostrova směrem ke Střeleckému ostrovu, zpátky podél Mostu legií a zase do cíle. Jsou to dva okruhy. Letos budeme mít novinku, a to bránu, která měří časy, takže je to technicky výš a výš. Až doplavou plavci 750 metrů, tak je prostor pro kondiční plavce, kteří si zaplavou tratě 100 a 300 metrů.

Takže těch 750 metrů je nejdelší trať?

Ano, to je taková královská, sportovní trať.

Jak se dá připravit na závody v zimním plavání?

U nás v oddíle máme takové dvě nohy. Jedna je kondiční a druhá sportovní. Obě dvě nohy se připravují jinak. Seriál v zimním plavání, jehož je memoriál Alfréda Nikodéma součástí, se skládá až z 27 podniků. Plave se na soutěžích od 100 a po 750 metrů až po kilometr. Každé trati se účastní jiná skupinka lidí, a pokud chce někdo dosáhnout na nejvyšší otužilecké mety, plave nejdelší trať. Podle předpisů zimního plavání, aby mohl kilometr plavat, musí začínat na kratších a postupně jít na nejdelší. Tito plavci jsou zpravidla nedočkaví a cítí, že by mohli jít na tuhle trať a i olympionici, kteří jsou v našich řadách, se musí podvolit předpisům. Příprava spočívá v tom, že dvakrát, maximálně třikrát týdně si dávku od konce léta prohlubují a jejich otužilost se zvyšuje až po dobu, kterou potřebují strávit na nejdelší trati. Ti pak prožívají závod jinak než kondiční otužilci, protože je to klasická soutěž a musíte se v tom stresu rychle svléknout, abyste neprochladl, najít si místo na startu. Je to klasická stresová soutěž. U kondičních otužilců není ani pravidlem, že by se pokaždé měřili, ale když se na jiných soutěžích krátká trať změří, tak plavci nejsou na výsledku tolik závislí. Odplavou si to v pohodě, ve svém okolí mají podobné plavce, takže i když je příprava stejná, tak prožívání soutěže je u nich jiné.

20 až 27 závodů a podle toho, co zamrzne. Jedno kritérium pro pořádání závodu tedy je, aby voda zamrzla?

Aby zamrzla, ale musíme si pak vyřezat ledy a proplavat v minimálním předpisovém bazénu. Je to jedno z nejdůležitějších kritérií, protože otužilecké výkonnostní stupně se dají vyplavat pouze ve vodě do 4 stupňů Celsia včetně. Pokud máme 4,1 stupně, což se nám stalo před třemi týdny v Hradci Králové, tak si lidé zaplavou v pěkně ledové vodě, ale otužileckou kvalifikaci si nezvýší. Když to máme do 4 stupňů, tak můžete na další soutěži plavat delší vzdálenost.

Jak se na to člověk připraví? Asi je rozdíl plavat ty vzdálenosti v rozdílných teplotách?

V Praze máme výhodu, že Vltava má i v létě mezi 16 až 19 stupni Celsia, což je fajn, když si v takové vodě zaplavete třeba tři čtvrtě hodiny, to už vám chladno je. Někdo má lom, tam bývá voda také chladnější. S klesající teplotou od září je potřeba nepřestat plavat a znovu připravit na sezonu tím, že postupně teplota klesá. Vrátím se k těm ledům, to je zajímavá věc. Letos v Holoubkově bude poprvé vyřezán bazén v ledu, protože všude možně ledové plochy zamrzají a my budeme mít příležitost si poprvé zaplavat si ve vyřezaném ledu. Pořádá to tam takový hezký oddíl složený z většiny žen, takže budeme mít od dam z Holoubkova vyřezanou díru v ledu.

Jakou má v Čechách otužování pozici? Jsou nějaké otužilecké velmoci?

Z historického pohledu je Československo, protože mluvíme o době po 1. světové válce, opravdu až velmocí. Nebál bych se říct, že jsme tomu otužování položili takový základ. Alfréd Nikodém to v roce 1923 poprvé veřejně prezentoval v Praze se skupinkou šesti nebo sedmi otužilců. Od té doby se to tradovalo, letos tomu je 99 let. Ve světě žádný takový podnik, který byl u nás, nikdy nebyl. O klasické soutěži s propracovanými předpisy nevíme. Co se týče současnosti, tak velmocí je více, hlavně severské země, ale i Rusko. V posledních 15 letech se rozproudily světové soutěže, jsou dvě asociace v konkurenčním postavení, které pořádají mistrovství světa. Podniků, které je k mání i na světovém poli je v posledních letech více.

Máme nějakou reprezentaci?

České otužilecké plavání je dlouhodobě součástí Českého svazu plaveckých sportů. Jsme v sekci dálkového a zimního plavání, ovšem klasickou reprezentaci Česko nemá, protože zimní plavání není podřazeno pod FINA, takže ani nemůžeme formálně reprezentaci stvořit. Světové podniky jsou ale otevřené komukoliv, kdo si účast zaplatí.

Někde jsem četl, že jste zmiňoval, že by člověk neměl být ve studené vodě déle než 22 minut. Proč zrovna 22 minut?

Je to dáno předpisy, které jsou velmi dobře propracované. V 70. a 80. letech probíhaly výzkumy na otužilcích, kdy se potvrdilo, že doba 22 minut je doba, po kterou zdravě disponovaný jedinec zvládne úspěšně regeneraci. Jsou borci, kteří vydrží mnohem déle a úspěšně se vrátí mezi živé, ale aby nám nikdo na soutěžích neodcházel, tak 22 minut je bezpečnostní limit.

A co vy, měl jste někdy nutkání se přehoupnout přes limit?

Já jsem se přehoupl vícekrát, to bylo v dobách, kdy se limit tolik nehlídal. Asi před 25 lety jsem byl na nějaké soutěži ve vodě 31 minut, ta voda měla 1,5 stupně. Musím říct, že to rozdíl je a člověk pak ocení, když mu někdo pomůže do kalhot. Aby ta rovnováha byla udržená, tak podpora je dobrá. Před několika lety se plavala ledová míle, tak když nám významně klesly teploty, zaplaval jsem si míli na podolském bazénu. Byl jsem ve vodě asi 42 nebo 43 minut, voda měla 4,1 stupně. Ve vodě je mezi 4 a 8 stupni limit podle českých předpisů limit 26 minut, my měli 4,1, takže jsem to překročil asi o 17 minut a také už jsem to pak cítil. Člověk i pak ve vodě zpomalí...

Čtěte také

A co člověk dělá těch 40 minut ve vodě?

Musím se hýbat, abych to doplaval, což se mi povedlo. Každý má ale ve vodě fázi, kdy výrazně zpomalí a v té chvíli je nezbytné, aby ho okolí přimělo opustit vodu. Někdo to má na 15 minutách, někdo na 12, někdo na 25 a někdo na 50. Okolí je u těchto pokusů hodně významné, protože není to na plavci, aby v té vodě setrval, a musejí ho vyndat.

Jak jste začal a proč se otužujete?

V roce 1996 jsem po delším vztahu s přítelkyní pořád bojoval s tím, jestli v noci budeme mít otevřené okno, nebo ne. Přítelkyně byla otužilejší než já, já to při otevřeném okně úplně nezvládal, škrábalo mě v krku, potřeboval jsem ponožky. Když jsme okno zavřeli, tak ona zase trpěla suchým vzduchem. Řekl jsem si, že tomu půjdu naproti, začal jsem se sprchovat studenou vodou a zabralo to. Když už jsem se sprchoval asi dva roky studenou, říkal jsem si, že by to chtělo něco víc. Tehdy to nebylo jako teď, že na každém rohu vidíte svlečeného otužilce nebo fotky na sociálních sítích, že se někdo otužuje. Začal jsem se smáčet ve Vltavě při studiích. S kamarádem jsme se navíc vsadili, že si v zimě zaplaveme u Národního divadla, tak to byly mé začátky.

Takže neshody s přítelkyní? Nakonec jste se i vzali ve vodě, ne?

Spíš snahy. Bylo to až o 14 let později a už to nebyla ta stejná přítelkyně. Manželka měla bříško v sedmém měsíci, bylo to v ledové Metuji, voda 1,5 stupně, oddávající si sundal sako, bylo nasněženo, pluly nám tam drobné ledové kry. Zaplavali jsme si malé svatební kolečko, bylo to u příležitosti otužilecké soutěže, takže tam bylo asi 100 otužilců s námi. Bylo to fajn.

Když byste chtěl poradit začínajícím otužilcům, tak jak na to?

Nejlépe je začít dnes. Přestože je zima, tak není problém si večer nebo ráno otevřít kohoutek na kraj a dát si po klasické sprše ten šok. Klidně úplně na nejvíc, není potřeba se bát, i kdyby člověk měl nějaké skryté vady, tak ta kohoutková voda vám neublíží. Projet si celé tělo, pár vteřin, to na první pokus úplně stačí. Když se za týden, za dva dostanete na půlminuty, minutu, tak jste na dobré cestě jít do otevřených vod. Začít je pak nejlépe v září, kdy do vody ještě vlezete a každý týden si dvakrát třikrát zaplavat a postupně se dostat až na Vánoce k Národnímu divadlu.

Čtěte také

Je lepší ve vodě plavat, nebo se jen ponořit?

Je dobré se hýbat. Ty Wim Hofovy pokusy, kdy se rozdýchávají, pak tam stojí a někdo má dokonce ruce nad vodou, to není úplně ta nejlepší otužilecká cesta. Není potřeba se na to připravovat hluboce filozoficky, ale nebát se toho. Jít tam nejlépe s někým, kdo vám řekne, co vás čeká a čeká vás to, že máte pocit, že vás vše silně sevře, že nemůžete dýchat, ale je to normální. Nesmíte přestat dýchat, naopak se hýbejte, do minuty ten stav odezní. Když tam už napoprvé půjdete jako po schodech do sklepa, je to ta nejlepší cesta a zjistíte, že to tak můžete dělat celoročně.

Jaká jsou rizika otužování?

Už několikrát jsem měl na jazyku jednu věc, kterou jsem nedořekl. Je potřeba mít lékařskou prohlídku. Je to podmínka, protože do studené vody můžete i v prosinci. Je to o pevném rozhodnutí a pevné vůli, ideálně když vás někdo doprovází, abyste nedělali chyby, ale musíte znát svůj zdravotní stav. I pro kondiční otužování je fajn, když jsou lidé zodpovědní a nechají si udělat sportovní prohlídku se zátěžovým testem na srdce. Tam odhalí, pokud by byla skrytá vada srdce, což je největší riziko, které u otužování hrozí. Pak jsou i další rizika, třeba co se týče ledvin, ale jinak rizik moc není. Riziko je, když to člověk chce ve vodě přehánět, což je mentální záležitost. Otužování není o rekordech, ale o tom řídit se pocity vlastního těla. Jít postupně, ale soustavně a neustále pamatovat, že základem je sprcha. Ta vás posiluje nejen fyzicky, protože základní otužilost lze získat jen sprchou, ale zároveň je to dobré na psychickou zdatnost. Každodenní a neustálé překonávání se. Někdo to dělá ráno, někdo večer, ale je to nepříjemné i po desítkách let, co to otužilec praktikuje. Je to bomba na psychiku.

Čtěte také

Ten progres v té psychice není tak znatelný, že?

Je to o tom, že když si sprchu dáte každý den, tak to je to, co zoceluje. Pak jsou studenti, kteří se nedokážou přinutit k učení, nechce se vám mýt nádobí, nechcete se pustit do práce, kterou musíte udělat... každodenním přinucením se k ledové sprše se psychika posiluje i co se týče takových povinností utváří a posiluje.

Je potvrzené i medicínsky, že otužování pomáhá?

Stoprocentně. Otužování je skvělá prevence nemocí z nachlazení, ale má to řadu dalších pozitivních důsledků. Řada lidí říká, že jim to pomáhá na alergie, obecně to pomáhá i na rekonvalescenční poúrazové stavy, na to je ledová voda skvělá. Někomu to pomůže i třeba na lupénku, těch benefitů je spousta. Když jste zmínil covid, tak nás to zastavilo jen při počtu otužilců při nějaké soutěži, ale jinak byl covid spouštěcí boom. Lidé postupně zandali i kola, možná ještě někdo běhal, ale jediné, co lidem zbylo, byla otevřená hladina a otužilců díky covidu přibylo hrozně moc.

Neznám ale případ, že by doktor řekl, běžte se otužovat?

Ne? To je ale běžná věc. Otužování formou studené sprchy je doporučovaná disciplína a pak už je na každém, jestli to prohloubí do otevřených vod.

Stává se otužování komerční?

Bohužel, bohužel ano. Ve všech otužileckých klubech vám poradí zadarmo, ale jsou i četné případy a nejvýraznější je Wim Hofova metoda, to je čistá komerce. Jsou ale i jedinci, kteří si na otužování vydělávají. Já bych se teda styděl říct si za to jedinou korunu.

Co s tím?

Můžeme maximálně v rámci našich možností být otevření, a když se někdo zeptá, tak přátelství ve studené vodě. Máme drobný členský příspěvek, a co si z toho člověk tady v Praze vezme, je dobrá parta, máme tam teplá kamna čtyřikrát týdně, každou sobotu jezdíme na soutěž. Náš klub i platí startovné, dopravu hradíme. Potřebujete vlastně jen plavky, někdo pantofle a župan. Nepotřebujete vlastně nic, jen vše dostáváte.

Můžete ještě pozvat na ten závod, co nás čeká po Vánocích?

Budeme rádi, když se přijdete podívat 26. prosince na Štěpána na 76. ročník memoriálu Alfréda Nikodéma k Národnímu divadlu v Praze.

Sportovní talkshow Na férovku s Vavřincem Hradilkem každý čtvrtek živě na Radiožurnálu Sport
autoři: Vavřinec Hradilek , mim , rej

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.