Moderní pětibojař Filip Houška: Na Dukle máme skvělou tréninkovou partu. Makáme a bavíme se sportem

Filipe, stále ještě závodíte mezi juniory. Jak dlouho ještě budete v této kategorii?

Tenhle rok je můj poslední mezi juniory. V moderním pětiboji to máme oproti ostatním sportům posunuté a je tam kategorie U22.

Máte za sebou nedávnou premiérovou účast na světovém šampionátu dospělých v Egyptě a hned jste s parťáky z týmu přivezli medaili ze štafety. Je to pro vás největší úspěch dosavadní kariéry?

Rozhodně. Výsledek pro mě byl určitě překvapením, protože nás do toho závodu poslali jako na takovou “zkoušku”. Šli jsme do toho bez větších očekávání a že to klaplo na medaili, tak to je nadstavba.

Jsou v kategorii juniorů a dospělých v moderním pětiboji nějaké odlišné distance?

Distance ne. Jediné, co je tam hodně citelné a možná i důvod, proč zůstáváme v juniorech déle než u jiných sportů, je ta úroveň šermu. To většinou bývá i kámen úrazu u mladých pětibojařů, že je to při přechodu do dospělé kategorie překvapí. I my z toho měli při cestě na šampionát obavy, ale nakonec ten šerm dopadl docela dobře z naší strany. U běhu dospělí závodníci předvádějí o trochu rychlejší časy, ale žádný extrémní rozdíl tam není, u parkurového skákání jsou překážky o něco vyšší.

Jaké máte vzpomínky na světový šampionát v Egyptě?

Už ta představa před závodem, že budeme startovat na přelomu července a srpna v Egyptě, nezněla úplně ideálně. Jelikož jsme šli jen štafetu, což byl jeden den závodění, tak to pro nás nebylo tak strašné. Pro ostatní, kteří tam strávili třeba deset dní, tak to bylo podstatně horší. Bylo tam fakt horko, kolem oběda se skoro nedalo být na sluníčku.

Proč u vás při volbě sportu vyhrál moderní pětiboj?

Začal jsem v šesti letech s plaváním a asi po dalších třech letech mě pan Král dotáhl na pětibojařské závody. Víceméně šlo o dvojboj, kde se plavalo padesát metrů a běhala pětistovka. První závody jsem překvapivě vyhrál, takže se mi to zalíbilo a už jsem u toho zůstal. Postupně jsem začal běhat, od třinácti let se k tomu přidala střelba a od patnácti let i šerm.

Jaké jste měl začátky s koněm?

Začínal jsem postupně, někdy v šestnácti, sedmnácti letech. Ze začátku se jen tak oťukává, chodí, pak začne cválat a klusat. Překážky se tam přidávají třeba až po dvou letech.

Fungujete v klubu na Dukle na Julisce. Tam asi koně nemáte. Jak tedy probíhá trénink parkuru?

Poslední čtyři roky jezdím trénovat do Poděbrad, což je z Julisky asi hodina jízdy autem. Tam nás vede trenér Robert Kopecký a máme k dispozici deset koní, které si postupně střídáme. Jezdíme tam dvakrát týdně a vždy dostaneme jiného koně.

Je to záměr jezdit pokaždé na jiném koni?

Určitě ano, a hlavně já koně miluju, takže mě ten trénink hodně baví. Beru je tak trochu jako velké pejsky, protože občas jsou mazliví a je s nimi sranda.

Jezdíte se s koňmi občas projet i do přírody?

Občas to nějakou vyjížďkou prokládáme. Když už je sezona a potřebujeme hodně skákat na té jízdárně, tak se alespoň před začátkem tréninku jdeme projít na louku nebo na závěr projdeme lesem. To se pak cítím jako rytíř, akorát bez brnění (smích).

Baví vás trénovat hodně tvrdě?

Myslím si, že ano. Každopádně k tomu potřebuju svoje tréninkové parťáky. Když mám na tréninku tu partu a trenéra, tak makáme dost.

Nedovedete si tedy představit, že trénujete sám?

V objemu tréninků, které máme, bych to asi nějakou dobu vydržel, ale nevím, jak dlouho je to udržitelné.

Jak trénujete v přípravném období?

Většinou jdeme tři až čtyři disciplíny denně, občas zmákneme všech pět. Trénujeme od pondělí do pátku, o víkendu máme volno a někdy si jdeme buď v sobotu nebo v neděli zaběhat. Když jdeme během dne kombinaci disciplín, tak se to hodně balancuje. Pokud jdu extrémně těžké plavání, tak rozhodně nejdu super dlouhý šerm. Vzhledem ale ke spojení disciplín občas jdeme těžké plavání a náročný běh. Spíše se nám to snaží trenérka naordinovat tak, aby nás to nezničilo, ale zároveň aby tréninkový efekt byl co největší.

Jaká disciplína vás baví nejvíce trénovat a jaká je oblíbená ta závodní?

Na tréninku úplně nemusím dlouhé úseky v bazénu, ale naopak v závodě, kde se plave jen dvoustovka, tak je to za odměnu. Třeba šerm mě na tréninku hodně baví, zvlášť na závodech, když se daří. Naopak, když je tam pak série prohraných zápasů, tak je to těžké na psychiku.

Soustředíte se v tréninku na šerm více než na ostatní disciplíny?

Nejvíc se v tréninku věnujeme šermu a běhu. Občas vyrážíme i na soustředění, kde šermujeme jenom se specialisty. Za týden mám dvě šermířské školy plus dva volné šermy, běháme skoro pořád.

Co je pro vás v současnosti největší motivací do tréninku a závodu?

Úplně největší motivací je dostat se jednou na olympiádu. Z těch bližších cílů se určitě chci umístit co nejlépe na mistrovství Evropy, světa a na světových pohárech. Hlavně mě baví trénovat v naší partě, protože si přijdu, že na trénink jezdím jako na dětský tábor. Jako když si někdo chodí každý den pokecat s kámošema do hospody, tak já se chodím s kámošema pobavit na trénink.

Máte ambice se kvalifikovat už na olympijské hry do Paříže?

Když by tahle otázka přišla před třemi lety, tak bych určitě řekl ano. Čím víc se to blíží, tak už to není hlavní cíl. Zároveň ale jak se v poslední sezoně dařilo, tak věřím, že maličká šance tam určitě je.

Jaká jsou kritéria na nominaci na olympijské hry?

Momentálně úplně nevím, jak na tom jsem. Pro závodníky z Evropy tam není tak velký počet míst. Vím, že jsou tam různé kvalifikační závody, kde se berou body ze světového poháru. Pamatuji si, že Martin Vlach se kvalifikoval díky tomu, že byl třetí na mistrovství Evropy a vybojoval tak přímý postup. Navíc v českém týmu tam máme nařachané borce jako Honzu Kufa, Martina Vlacha a Marka Grycze. Takže bude vůbec těžké se prosadit mezi těmito frajery.

Na druhou stranu i oni měli ve své generaci nařachané borce jako Libora Capaliniho nebo Davida Svobodu. Sledoval jste tyhle úspěchy bývalých českých moderních pětibojařů?

Rok 2012 a úspěch Davida Svobody si pamatuji. Od té doby jsem začal pětiboj více sledovat. Další olympiády v roce 2016 a 2021 už jsem sledoval podstatně více a žil tím.

Čtěte také

Disciplína jízdy na koni do moderního pětiboje patří. V případě, že dojde k jejímu vyloučení, bude to úplně jiný sport, tvrdí Libor Capalini

U moderního pětiboje se v současnosti řeší změny v disciplíně parkur, kde by jízdu na koni nahradil překážkový běh. Co si o tom myslíte?

Je to hodně citlivé téma, protože koně miluju. To rozhodnutí je hrozné, stále jsem z toho smutný a nelíbí se mi to. Snažíme se proti tomu bojovat, protože rozhodně nejsem jediný odpůrce.

Za jakých podmínek a jakým stylem to bylo závodníkům oznámeno?

Mezinárodní federace moderního pětiboje tu změnu neprokonzultovala se závodníky a rozhodla se po různých incidentech z Tokia, že tu disciplínu s koněm vyřadí a nahradí jí disciplínou, která nemá s koněm nic společného. Je to takový divný ninja faktor, asi překážkový běh na sto metrů. Federace se to snaží zdůvodňovat tím, že ty koně jsou nákladné, což chápu. Na druhou stranu s tou alternativou rozhodně nesouhlasím. Komunikace federace byla naprosto otřesná a naprosto ignorovala naše názory.

Vznikla nějaká iniciativa o zachování té disciplíny a je ten hlas vyslyšen?

Přijde mi, že tou federací vůbec, veřejností snad ano. Snažíme se protestovat, kde to jen jde. Máme vyrobená trička keep riding and change the rules. Na sociálních sítích tlačíme na federaci a i v komentářích jsou z devadesáti procent negativní ohlasy na novou disciplínu a její promo.

Kam tyhle snahy směřují?

Beru jako pozitivní, že od Českého svazu máme plnou podporu v našem snažení. Bohužel ne ve všech federacích to tak je. Nejhorší na tom je, že závodnici států, kteří mají svoje představitele v Mezinárodní federaci moderního pětiboje, tak mají zakázáno proti tomu protestovat.

Filipe, pokud by opravdu proběhla změna z parkuru na překážkový běh, budete se snažit změnit trénink disciplín?

Je to pro mě hodně těžké. Na jednu stranu jsem tomu sportu už obětoval skoro všechno co šlo, a teď to teprve začíná nějak vypadat. Bylo by mi hrozně líto se na to vykašlat jen kvůli tomu, že máme nějaké "tydýty" ve vedení Mezinárodní federace. Ještě jsem se úplně nerozhodl, jak k tomu přistoupím. Pořád doufám, že je tam ještě nějaká malá šance, že ke změně nedojde.

Máte nějaké informace od ostatních závodníků, že už se třeba začali připravovat na novou disciplínu?

Ještě to nebylo oficiálně schválené, takže moc nemám. V prosinci bude teprve nějaký Mezinárodní kongres, kde by se to mělo odhlasovat. Vše nasvědčuje tomu, že si to odhlasují, ale zároveň doufám, že se podniknou ještě nějaké právní kroky proti vedení.

S jakým výsledkem budete spokojen v následující předolympijské sezoně?

Chtěl bych se dostat do užší seniorské reprezentace, abych mohl jezdit pravidelně na závody, dostávat se alespoň do semifinále a utvrzovat si svoji pozici v týmu.

Sportovní talkshow Na férovku s Vavřincem Hradilkem každý čtvrtek živě na Radiožurnálu Sport|foto:Aleš Vavřík